Buď sám sebou! Síla autenticity
📊 Souhrn
Maxime Liefooghe ve své přednášce na TEDxUHasselt vypráví o své cestě k autentickému já a o tom, jak mu to pomohlo v kariéře a osobním životě. Začíná vzpomínkami na dětství, kdy byl považován za rozeného obchodníka. Po studiích žurnalistiky se paradoxně věnoval telemarketingu, kde se mu sice dařilo, ale cítil se neautenticky, zejména při prodeji pohřebního pojištění pozůstalým. Tato zkušenost ho přiměla k hledání sebe sama a svého stylu v prodeji.
Po neúspěšných pokusech napodobovat agresivní prodejní techniky se inspiroval TED talks a uvědomil si, že klíčem k úspěchu je autenticita. Začal být sám sebou, budovat vztahy s lidmi a prodávat s nadšením. Tento přístup mu přinesl úspěch a posunul ho do manažerské pozice. I zde se držel autenticity a snažil se vést lidi tak, jak by si sám přál být veden. Zdůrazňuje, že svět nepotřebuje kopie, ale autentické jedince, a že každý má potenciál být úspěšný, pokud se naučí využívat svou jedinečnost. Jeho novým posláním je pomáhat lidem rozvíjet obchodní dovednosti v souladu s jejich autentickou osobností a stylem.
📝 Přepis
Představte si, že ztratíte někoho blízkého, manželku, manžela, rodiče, možná přítele, nebo hůř, dítě. A týden po pohřbu vám zavolá někdo, kdo se tváří, že s vámi soucítí. Ale ve skutečnosti je to prodejce, který se snaží využít vaší ztráty, vašeho smutku, a pokusit se vám prodat pohřební pojištění. Nebylo by to strašné? Je to strašné. A děje se to. Viděl jsem to na vlastní oči. Byl jsem u toho. A abych to vysvětlil, musím se vrátit v čase.
Dětství a sen o podnikání
Když jsem byl malý, často mi říkali, že jsem se narodil jako obchodník. Nevím proč, asi proto, že umím skvěle vysvětlovat věci, používat humor nebo se spojit s ostatními dětmi. Ale říkali to dítěti, hej, dávej pozor, ty jsi rozený obchodník. A často jsem to slýchal. A pamatuji si, že jsem tomu nakonec začal věřit, že to je nějaký můj osud. A pamatuji si, že jsem jako dítě snil o vlastním podnikání, což je zvláštní. Normálně děti sní o tom, že budou hasičem, policistou nebo doktorem. Ale já jsem snil o vlastním podnikání. A také jsem si tak zařídil pokoj. Udělal jsem si domácí kancelář. Takže jsem si dal stůl naproti dveřím. A byly tam dvě židle pro zákazníky nebo pro zaměstnance. A ve skříni za mnou bylo spousta složek a šanonů. Byly prázdné, ale v mé představivosti byly plné důležitých dokumentů. A pak jsem měl na stole starý telefon. Byl to starý telefon, který se musel vytáčet. Kdo si pamatuje takový telefon? Ok, v publiku je rozmanitost. Skvělé. Takže to byl starý telefon, který jsem dostal od babičky. Nepodařilo se jí ho prodat na bleším trhu. Takže jsem ho dostal jako dárek k narozeninám. Skvělý dárek. Ale dal jsem si ho na stůl a voila. To byl i můj způsob studia do školy. Měl jsem problémy s učením. Neměl jsem to rád, ale když jsem to dělal takhle. Takže jsem si představoval, že mám důležitou schůzku plnou důležitých lidí a musím jim prezentovat své školní lekce. Může to znít trochu divně, ale fungovalo to pro mě.
Studium žurnalistiky a první práce
O několik let později, po střední škole, jsem si musel vybrat, co budu studovat, a vybral jsem si žurnalistiku. Nevím, jestli to byla nejlepší volba, ale v tu chvíli mě opravdu lákala televizní studia, rozhlasová studia a známé televizní osobnosti, které byly našimi učiteli. A byla to spousta zábavy. Ale po studiích jsem si musel najít práci. A žiju ve Flandrech, ve městě zvaném Messines. To je nejmenší město Belgie. A pokud žijete v Messines, opravdu tam rád žiju. Je to krásný region. Nechtěl bych tam žít za žádné peníze, ale je to velmi daleko od všeho. Takže pokud chcete dělat práci v žurnalistice. Opravdu jsem nebyl ve správném regionu, takže jsem si musel najít práci. Ale co? A pak jsem si uvědomil, hej, tady je moje poslání. Byl jsem předurčen být obchodníkem. Byl jsem rozený obchodník. Takže jsem se začal dívat do novin. Tak to fungovalo dřív. Museli jste si najít práci v novinách. A našel jsem si práci v telemarketingu. Telemarketing se specializoval na pojišťovnictví. A podle jachty mě měli vycvičit, abych se stal skutečným komerčním zázrakem. A neřeknu, že jsem se nic nenauчил. Naučil jsem se tam hodně. Protože když jste na telefonu, nemáte hezký obličej, krásné oči nebo skvělý kostým nebo cokoliv jiného. Na telefonu máte jen své dýchání, obsah toho, co říkáte, a svůj úsměv. Je to pravda. Takže to jsou jediné věci, které máte na telefonu. Takže se opravdu musíte zamyslet nad tím, jak s lidmi komunikujete. A bylo to zábavné dělat.
Telemarketing – zkušenost s neetickým prodejem
Zpočátku to byly snadné kampaně. Byly i náročnější kampaně, jako například hledání firem, které by provedly audit svých pojistných smluv. Ale dosáhl jsem svých výsledků. Dosahoval jsem dobrých výsledků. Ale začal jsem se stávat někým, kým nejsem. Dám vám příklad. Byla kampaň, kterou jsme museli dělat, kampaň, o které jsem mluvil předtím. Takže jsme dostali seznamy od pohřebních služeb. Měli jsme seznamy s lidmi, kteří někoho ztratili v posledních dnech nebo týdnech. A museli jsme těmto lidem zavolat a sdělit tuto zprávu. Samozřejmě, ne v těchto přesných slovech, ale mezi řádky to bylo stejné. Hej, slyšel jsem, že jsi před dvěma týdny ztratil manžela. Je to pravda? Opravdu s vámi soucítíme. Je nám to moc líto. Ale teď víte, kolik stojí pohřeb. A hádám, že chcete ušetřit své blízké od tohoto břemene. Takže možná je dobré, abychom probrali pohřební pojištění. Není to hrozné? Cítil jsem se hrozně. Kde byla etika? A začal jsem se ptát sám sebe, jestli tohle chci? Poprvé v životě jsem měl dojem, že dělám něco, co nechci dělat. Ale ok, pokračoval jsem, protože mi bylo něco přes 20, byla to moje první práce. Společnost, která investovala čas a peníze do mého osobního rozvoje. Takže jsem byl hodný kluk a dělal jsem, co chtěli, ale to se jim opravdu nelíbilo. A o pár chvil později jsem dal výpověď. Společnost mi přerostla. A přemýšlel jsem, hej, dost telemarketingu. Teď půjdu do skutečného prodeje. Protože jsem byl rozený obchodník.
Hledání autenticity v prodeji
A zkusil jsem pár prodejních pozic, ale nedosáhl jsem žádných výsledků. A ptal jsem se sám sebe, jak je to možné? Neměl jsem žádné dobré výsledky, protože jsem byl předurčen k prodeji. Pokud nejsem dobrý v prodeji, co budu dělat se svým životem? Takže jsem začal panikařit a snažil jsem se absolvovat jakýkoliv prodejní trénink, seminář, webinář, kterého jsem se mohl zúčastnit. Koupil jsem si ad free knihu o prodeji, komunikaci, vyjednávání, všechno, co jsem si mohl dovolit. A zkoušel jsem tyto prodejní techniky, ale nedosáhl jsem žádných dobrých výsledků. Naopak, výsledky se dokonce zhoršily. Takže jsem se ptal sám sebe, jak je to možné? A začal jsem ještě víc panikařit. A víte, všechny knihy, které jsem četl, téměř všechny knihy, které jsem četl, byly o tom, bylo to jako válečný jazyk. Jako by zákazník byl nějaká kořist, kterou musíte lovit. Musíte ho zahnat do kouta. Když řeknete to nebo ono, zákazník je ve svém koutě a už nemůže uniknout. Ptal jsem se sám sebe, je tohle prodej? Je tohle to, k čemu jsem byl předurčen? Je to to, co opravdu chci dělat? A pak jsem našel tuto knihu, Talk Like TED od Carmina Galla. A to byl vlastně můj první úvod do TED talks. A začal jsem sledovat TED talks na internetu, na YouTube. A opravdu jsem těm lidem věřil. Bylo zábavné nebo zajímavé ty lidi poslouchat. A pamatuji si, že jsem se ptal sám sebe, zajímalo mě, co mě nutí těmto lidem věřit? Co mě nutí jim věřit? Co mě nutí je rád poslouchat? Co neustále poutá moji pozornost? Je to to, co říkají? Je to způsob, jakým to říkají? Je to mimika, kostým? Co to je?
Objevování autenticity
Ale bylo tam něco čistého a viděl jsem spoustu rozmanitosti. Jeden byl energičtější, druhý byl klidnější. Někteří používali humor, někteří byli vážnější. A pak jsem zjistil, že jsem řekl, každý je autentický. Jsou to všichni různí lidé, kteří dělají věci svým vlastním způsobem. Možná bych měl dělat to samé. A začal jsem se ptát sám sebe, kdo jsem? Jaký je můj styl? Jakým způsobem chci lidem pomáhat? Kterým lidem chci pomáhat? Chci vůbec lidem pomáhat? A pamatuji si, že v tu chvíli jsem pracoval v největším Apple premium reselleru v zemi. A řekl jsem si, víš co? Seru na to. Budu prostě sám sebou. Mám úžasné produkty, je spousta lidí, kterým s nimi můžu pomoct. Jsem z toho nadšený. A když chci použít humor nebo když chci použít energii, udělám to. Udělám všechno, co můžu, jako by to byli všichni moji nejlepší přátelé a chci jim pomoct. A začal jsem vést skutečné zábavné rozhovory, dobré rozhovory. Začal jsem navazovat kontakty s lidmi. Předváděl jsem zábavné ukázky. Opravdu jsem se bavil, zábavné ukázky, prezentace. Dokonce jsem vedl kurzy pro zákazníky. Byla to taková zábava. A lidé mě začali mít rádi. Lidé se dokonce začali ptát konkrétně po mně. A to byl ten moment, kdy jsem si řekl, hej, autenticita funguje. Tolik jsem hledal, co můžu udělat, abych se zlepšil? A zkoušel jsem a zkoušel jsem a zkoušel jsem. A jediné, co mi chybělo, jsem byl já, sám sobě, moje vlastní autenticita.
Leadership a síla autenticity v manažerské roli
A pak přišel nový moment učení. Stal jsem se manažerem. Nejprve team manager, pak sales manager. Takže jsem byl zodpovědný za všechny prodejní týmy a manažery v zemi. To byl nový moment učení. Musel jsem se naučit novou dovednost, leadership. Myslel jsem si, že leadership je něco, co mi jde standardně. Myslel jsem si, že budu opravdu dobrý leader. Ale jedna výzva následovala druhou. Nebylo to tak snadné. A zase jsem měl ten moment, kdy jsem se cítil jako selhání, kdy jsem se ptal sám sebe, jdu správným směrem? A zase jsem měl štěstí, protože společnost hodně investovala do lidí, do osobního rozvoje. Takže zase jsem se mohl zúčastnit nějakých tréninků. Ale zase v těch trénincích mě učili, jak a kým mám být. Ale já jsem znovu použil strategii, která fungovala předtím. Řekl jsem si, víš co? Naučím se všechny strategie, teorie, modely, dovednosti a dám je do své autenticity, do svého stylu, do svého způsobu dělání věcí. A zase se věci začaly dařit. Pamatuji si, že jsem byl opravdu leader, kterého bych si přál mít, kterého bych si přál mít. A být autentický, za to ne vždycky dostanete medaili. Někdy je být autentický osamělý. Ale prosím, přijměte tuto radu nebo možná motivaci. Není to tím, že si myslíte, že pro vás není žádné ocenění nebo si myslíte, že pro vás není žádný obdiv, že tam není. Všichni máme lidi, učitele, rodinu, přátele nebo jiné lidi, kteří pro nás něco znamenali, když jsme byli děti nebo když jsme byli teenageři. Učitel, který nás něco naučil, který nás naučil dovednosti nebo nám dal znalosti, nebo který nám dal naději nebo odvahu nebo motivaci nebo sebedůvěru, sebeúctu. Všichni máme takové lidi. A pokud si položíte otázku, poděkoval jsem této osobě za to? Často je odpověď ne. Takže zase, není to tím, že necítíte ocenění nebo obdiv, že tam není. Pamatuji si, když jsem po 10 letech opustil společnost, myslel jsem si, že je spousta lidí, kteří budou rádi, že jsem pryč. Byl jsem manažer, a máte skvělé manažery, a já jsem byl mezi. Myslím si, že si myslím, že bude spousta lidí ráda, že jsem pryč, ale místo toho jsem dostal zprávy. Moc vám děkuji. Znamenal jsi pro mě to nebo ono. Věřil jsi ve mě. Byl jsi nejdostupnější člověk, když jsem měl problémy, nebo jsi byl nejdostupnější člověk, za kterým jsem mohl jít. Naučil jsi mě spoustu věcí. Věřil jsi ve mě od prvního okamžiku mé žádosti až do tvého posledního dne. A opravdu si toho vážím. Dostal jsem spoustu takových zpráv. A neříkám to proto, abych se chlubil. Říkám to. Je spousta lidí, kteří měli pro mě takové zprávy, ale možná je spousta lidí, kteří mají takové zprávy i pro vás.
Nové poslání: Pomáhat lidem být autentickými v byznysu
Takže to, co chci říct, dovolte mi, abych nás vzal zpět k mému osudu teď. Jsem si jistý, že jsem rozený obchodník. Každý je rozený obchodník. Každý může být rozený leader, pokud si uvědomíme, že jediná věc, která nám skutečně umožňuje spojit se s lidmi, je něco, s čím se rodíme, naše autenticita. Je spousta věcí, které můžeme dělat. A dokonce mám nové poslání. Protože v podnikání najímáme lidi, protože se nám líbí nebo jim důvěřujeme nebo věříme v jejich schopnosti, v jejich kompetence, a pak je posíláme na školení, kde je učíme, jak být nebo jak říkat nebo co říkat. Takže je učíme, jak být. A to je něco, co mi nejde do hlavy. Nedávno jsem měl učně, který za mnou přišel a řekl, je mi to moc líto, ale nejsem skutečný obchodník. Takže se mi omlouval za to, že není dobrý obchodník. A zeptal jsem se ho, co tím myslíš? Zdá se, že řekl, jsem příliš introvertní. Řekl jsem, příliš introvertní? Jak se nikdy nemůžete omlouvat za to, kdo jste a jak jste příliš introvertní? Každý může být dobrý obchodník. A to je moje nové poslání. Opravdu chci pomoct lidem naučit se obchodní dovednosti, ale v rámci jejich vlastní autenticity, jejich vlastního stylu. Takže když se ohlédnu zpět na ten pohřeb, víte, ten pohřeb, kde někdo volá a předstírá, že je někdo, komu na vás záleží? No, v tu chvíli jsem byl ten člověk a nenáviděl jsem to. Takže poslední pohřeb, ze kterého chci těžit, je můj vlastní pohřeb, pohřeb mého starého já. Pohřeb toho, kdo věří, že musíte předstírat nebo následovat něčí jiný scénář. Pamatuji si úžasného kouče. Nemám rád spoustu citátů, ale to je jeden, který jsem četl a který jsem si navždy zapamatoval. A byl to citát Stevea Jobse a on řekl, život je krátký, takže ho nepromarněte tím, že budete žít život někoho jiného. A to platí v mnoha věcech, které děláme v životě, v soukromém životě i v profesionálním. Takže chci skončit otázkou na vás. Kde ve svém životě jste nebyli sami sebou? A co s tím uděláte? Svět nepotřebuje další kopii. Svět potřebuje tebe. Je část ve světě, která potřebuje tebe. Takže ukažte světu, kdo jste. Můžete být opravdu úžasní. Děkuji. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Maxima Liefoogheho o síle autenticity v prodeji a leadershipu je inspirativní a opírá se o osobní zkušenosti. Jeho cesta od neautentického telemarketéra k úspěšnému manažerovi, který inspiruje ostatní, je silným argumentem pro autentický přístup v práci i v životě.
Koncept autenticity je v psychologii a managementu široce diskutován. Brené Brownová, výzkumnice v oblasti zranitelnosti a autenticity, ve svých knihách a TED talku “The Power of Vulnerability” zdůrazňuje, že autenticita vyžaduje odvahu být zranitelný a přijmout své nedokonalosti. Liefoogheho zkušenost s neúspěšnými pokusy napodobovat agresivní prodejní techniky a následný úspěch, když začal být sám sebou, potvrzuje Brownové tezi.
Studie v oblasti leadershipu také podporují význam autenticity. Například, článek “Why Should Anyone Be Led by You?” (Goffee & Jones, 2000) v Harvard Business Review uvádí, že lídr musí být především autentický, aby získal důvěru a loajalitu svých následovníků. Liefoogheho zkušenost s vedením týmu na základě autenticity a empatie je v souladu s tímto poznatkem.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že autenticita neznamená, že se člověk nemusí učit a rozvíjet. Jak Liefooghe sám zdůrazňuje, naučil se mnoho prodejních a manažerských technik, ale aplikoval je v souladu se svou autentickou osobností. Autenticita by neměla být záminkou pro neprofesionální chování nebo nedostatek dovedností.
Závěrem lze říci, že přednáška Maxima Liefoogheho je cenným příspěvkem k diskuzi o autenticitě v byznysu a leadershipu. Jeho osobní příběh a argumentace jsou podloženy výzkumem a teoriemi v oblasti psychologie a managementu. Pro další studium tématu doporučuji se seznámit s pracemi Brené Brownové a články o autentickém leadershipu v renomovaných odborných časopisech.
Zdroje:
- Brown, B. (2010). The Power of Vulnerability. TED Talk.
- Goffee, R., & Jones, G. (2000). Why Should Anyone Be Led by You? Harvard Business Review.
