Budoucnost vzdělávání je podnikatelská
📊 Souhrn
Stephan Stubner ve své přednášce zdůrazňuje, že tradiční vzdělávání zaměřené na memorování a standardizované testy již neodpovídá potřebám dynamického světa. Budoucnost vyžaduje lidi, kteří se dokáží orientovat v neznámých situacích a rozhodovat se v nejistotě, což jsou klíčové dovednosti podnikatelů. Proto je nezbytné podpořit podnikatelské vzdělávání, které nerozumí jen zakládání firem, ale především rozvíjí podnikatelské myšlení, tedy schopnost vidět příležitosti, usilovat o růst a mít pozitivní dopad.
Autor se dělí o svou osobní zkušenost, kdy vyrůstal v prostředí bez podnikatelských vzorů. Zlom nastal až během jeho postgraduálního studia, kde se setkal s podnikatelským prostředím, které ho inspirovalo a nakonec dovedlo k založení vlastních startupů. Na základě této zkušenosti formuluje tři a půl hypotézy pro rozvoj podnikání ve vzdělávání: diskutovat o podnikání, učit se nástroje, zkoušet si podnikání v praxi a mít podnikatelské vzory. Klíčem je podle něj vytvořit prostředí, kde se studenti mohou inspirovat, učit se z chyb a stát se tvůrci budoucnosti.
📝 Přepis
Představte si typickou třídu. Věřím, že by vypadala trochu jako tahle. A když se podíváte na vzdělávání, jak ho máme dnes na mnoha, mnoha místech, je to hodně o memorování, získávání znalostí a vaše znalosti jsou hodnoceny prostřednictvím standardizovaných testů. A konečným úspěchem vašeho vzdělání je titul, který získáte.
Zamyslete se nad tím, jak bude vypadat příštích pět, deset nebo patnáct let ve standardizovaném světě. Máte standardizované vzdělávání. Potřebujeme lidi, kteří se pohybují v neprobádaných vodách. Potřebujeme lidi, kteří se rozhodují v nejistotě. A když to všechno dáte dohromady, je to podnikání. Potřebujeme více podnikání, a proto potřebujeme více podnikatelského vzdělávání.
Jak tedy může vzdělávání vytvářet takové podnikatele? A pojďme se trochu propojit s mým osobním příběhem. Pocházím z dělnické rodiny. Vlastně pocházím z dělnické rodiny jedné společnosti. Moje babička pracovala ve stejné společnosti jako můj táta, můj strýc tam pracoval, moje teta tam pracovala. Dokonce jsme bydleli v bytě, který postavila společnost pro ty, kteří v ní pracovali. Hádejte, kde jsem začal svou kariéru? Stejná společnost, samozřejmě. Takže moje cesta byla vlastně docela jasně daná. Začnu ve společnosti, budu tam pracovat. Za pár let bych získal nějakou vedoucí pozici. O něco později bych dostal služební auto. Možná mě poslali do zahraničí pro nějakou mezinárodní zkušenost. A ve věku 50 let možná budu vést vlastní oddělení. Lineární, předvídatelná, bezpečná. A byl jsem šťastný. Nebo alespoň jsem nevěděl, že bych neměl být šťastný, protože jsem nevěděl, že existují nějaké alternativy. Někdy je nevědomost blažená.
Nikdy jsem doma nemluvil o podnikání. Neznám žádné podnikatele, ne v rodině, ne v našem okruhu přátel. A rozhodně jsem nemluvil o podnikání ve škole nebo během bakalářského studia. Prostě to nebylo součástí konverzace. Ale pak jsem začal postgraduální školu. A měl jsem štěstí, že jsem přišel na postgraduální školu, která byla docela podnikavá. Najednou jsem byl mezi lidmi, studenty i pedagogy, kteří mluvili o obchodních modelech, o růstových příležitostech, o business angels, o zakládání společností. Byl jsem zvědavý, byl jsem fascinován. Také jsem byl trochu pobavený, protože, víte, to byl pro mě úplně cizí svět. A stále na začátku byl můj kariérní cíl, můj životní cíl, jít do korporátu. Ale možná, víte, staré stálé kapání dělá díru do kamene. A postupem času jsem se začal divit, možná je to podnikání něco pro mě. Začal jsem zkoumat, začal jsem se trochu více zapojovat do těch diskusí o obchodních modelech, o podnikatelských nápadech, začal jsem tvořit tým. A než jsem si to uvědomil, během studia mě nějací přátelé zatáhli do mého prvního startupu, stejní přátelé mě později zatáhli do mého druhého startupu. A jak se to stává, mohlo by se stát, že mě táhnou do dalšího, jak mluvíme.
Nebyl jsem vychován k tomu, abych se stal podnikatelem. Měl jsem štěstí, že jsem potkal lidi, kteří mě brali s sebou, kteří mě motivovali. A to všechno bylo o téhle postgraduální škole, to všechno bylo o vzdělání, které jsem dostal. Dnes mám mnoho funkcí: otec, investor, podnikatel. Ale především jsem pedagog, a proto na to myslím každý den. Co vlastně můžeme dělat ve vzdělávacích institucích, abychom pomohli rozvíjet podnikání?
Podnikání není jen o zakládání firem A když mluvím o podnikání, nejde jen o zakládání společností. Je skvělé, když máte více startupů. Jde o toto podnikatelské myšlení. Jde o uvažování v pojmech příležitostí a ne v pojmech výzev. Jde o uvažování v pojmech růstu. Jde o snahu mít dopad. Podnikatelské myšlení, podnikatelské uvažování a jednání, to je to, o čem podnikání je.
Takže během desetiletí přemýšlení o tom, co bych mohl dělat, zkoušení věcí, experimentování ve škole, mimo školu, jsem přišel s tím, čemu říkám svých tři a půl hypotéz, jak podporovat podnikání ve vzdělávání.
Hypotézy rozvoje podnikání ve vzdělávání První hypotéza, musíme o podnikání mluvit. Stejně jako v mém příkladu, podnikání nebylo součástí konverzace. Nebyl jsem si vědom, že je kolem, jen proto, že jsme o něm nikdy nemluvili. Nikdy jsme o něm nemluvili tak, jako bychom mluvili o politice nebo ekonomice obecně, pokud máte štěstí. Takže vytváření prostorů, kde máte příležitost mluvit o podnikatelském chování, kde máte příležitost mluvit o obchodních modelech, kde se setkáváte s lektory, kde se setkáváte se studenty, kteří vás zapojí do diskuse. To je ten první krok. Podnikání musí být normalizováno. Nemělo by být vnímáno jako magie, ale je to něco, co je alternativou pro mnoho, mnoho lidí jako něco, co nám pomáhá připravit se vlastně na budoucnost.
Mluvit je dobré, ale musíte se také umět učit o nástrojích. Mám kolegu profesora managementu, který mi neustále říká, že nemůžete učit podnikání. Buď se narodíte jako podnikatel, nebo ne. A já s tím naprosto nesouhlasím, protože podnikání je hodně o nástrojích. Musíme tyto nástroje učit. MVP, obchodní model, design, podnikatelský plán, makerství, lean startup. To jsou nástroje, které můžete použít, když přemýšlíte o skutečném budování podniku. Nechtěli byste, aby s vámi doktor dělal operaci, pokud není vyškolen. Proč bychom očekávali, že podnikatelé půjdou do světa a vytvoří něco nového jen s vágní myšlenkou a bez sady nástrojů a bez metod? Musíme tyto nástroje učit. A kde jinde než ve vzdělávání. Takže vytváříme prostředí, kde se o podnikání mluví. Vytváříme prostředí, kde pomáháme studentům učit se nástroje podnikání.
Ale konečný rozvoj kompetencí se děje v aplikaci. Takže musíme vytvořit prostředí, kde umožníme, aby si to studenti mohli vyzkoušet, aby studenti něco budovali. Musíme jim dát příležitosti, musíme je motivovat, aby si to sami vyzkoušeli, aby něco budovali. A musíme jim dát příležitost selhat. Nejlepší učení pochází z neúspěchu. Vytvořte prostředí, kde je neúspěch vnímán jako úspěch, protože jste se něco naučili. A dejte jim příležitost znovu vstát, zkusit to znovu, znovu selhat, doufejme, že trochu méně než dříve, a průběžně iterativně zlepšovat prostřednictvím seminářů o podnikatelských plánech, prostřednictvím přednášek, prostřednictvím inkubátorů, které by univerzity mohly poskytovat svým studentům. Takže o tom můžeme mluvit. Učíme se o nástrojích, můžeme je skutečně aplikovat a vyzkoušet.
Ale to nestačí. Tajná omáčka vlastně pochází z toho, čemu říkám moje půl hypotéza. Tři a půl hypotézy. Ale tato půl hypotéza je vlastně nejsilnější. Musíte jim dát vzory. Musíte umožnit konverzaci s jinými lidmi, kteří uvažují podnikatelsky, kteří možná založili své vlastní startupy, kteří se zapojují do diskuse. To mohou být mentoři, kteří jsou starší a zkušenější než vy, ale mohou to být i spolužáci, mohou to být členové fakulty, mohou to být zkušení podnikatelé. Důležité je, aby studenti získali představu o tom, podívejte se na tohoto člověka a víte, on, ona to dokázala, ona to může udělat. Možná, jen možná, to můžu udělat i já. A to vytváří jiskru. Vytváření prostředí, kde se můžete srovnávat. Máme možnost se srovnávat s těmi lidmi, kteří to skutečně dokázali. Musíme jim dát vzory.
Shrnutí Takže to se pak spojí jako mých tři a půl hypotéz pro více podnikání. Musíme o tom mluvit. Musíme učit nástroje, musíme nechat studenty zkoušet a nakonec jim musíme dát vzory. O čem to všechno je? Je to samozřejmě o vytváření podnikání. Doufejme, že to je o pomoci vytvářet více startupů. Ale více než to, je to o vytváření myšlení, vytváření agility, vytváření chování, které nám pomáhá nebýt součástí budoucnosti, ale skutečně budoucnost vytvářet. Podnikatelské vzdělávání je o tom, že se přestává učit souladu se systémem, který už nefunguje, protože se vyvinul. A učit vytváření. Učit vytváření v generaci stavitelů. Děkuji vám za příležitost.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Stephana Stubnera srozumitelně a přesvědčivě argumentuje pro potřebu většího zaměření na podnikatelské vzdělávání. Jeho tři a půl hypotézy (diskuse, nástroje, praxe, vzory) tvoří praktický rámec pro rozvoj podnikatelského myšlení u studentů. Podobné myšlenky zdůrazňuje i Národní strategie vzdělávání do roku 2030, která klade důraz na rozvoj kompetencí pro aktivní občanství a podnikavost.
Výzkum podnikatelského vzdělávání (např. studie European Commission, 2012) skutečně potvrzuje, že kombinace teoretických znalostí, praktických zkušeností a inspirace skrze vzory má pozitivní vliv na rozvoj podnikatelských dovedností. Kritický pohled by však mohl poukázat na to, že ne všechny univerzity mají dostatečné zdroje nebo expertizu k implementaci komplexního podnikatelského vzdělávání. Důležitá je také role státu a soukromého sektoru při podpoře startup ekosystémů.
Zdroje:
- European Commission. (2012). Effects and impact of entrepreneurship education in Europe.
- Národní strategie vzdělávání do roku 2030. MŠMT ČR.
