Čas je omezený
📊 Souhrn
Brian Gubernick ve své přednášce zdůrazňuje konečnost času a nutnost uvědomit si, jak s ním nakládáme. Poukazuje na to, že často si neuvědomujeme, kolik času nám zbývá s našimi blízkými nebo na aktivity, které nás baví. Gubernick používá vizuální reprezentace času, aby ilustroval, jak rychle plyne, a apeluje na diváky, aby se zamysleli nad svými prioritami.
Klíčovou myšlenkou je, že bychom měli aktivně usilovat o naplnění svého života a nečekat, až bude pozdě. Navrhuje konkrétní kroky, jako je sepsání vlastního nekrologu, abychom si uvědomili, co je pro nás skutečně důležité, a zaměřili se na to. Dále radí, abychom “nebrali žádné dny volna” v smyslu neustálého zlepšování a rozšiřování obzorů, a abychom se nebáli být “divní” a dělat věci jinak než ostatní, pokud to vede k naplněnějšímu životu. Gubernickův projev je silnou výzvou k akci, která má posluchače inspirovat k prožití života bez zbytečných lítostí.
📝 Přepis
Před devíti lety jsem narazil na blogový příspěvek od jednoho génia jménem Tim Urban. Timův příspěvek mi změnil život. Protože v tomto příspěvku Tim mluvil o čase, ale ne o čase tak, jak o něm tradičně mluvíme. Nemluvím o time managementu, jako je blokování kalendáře pro psaní seminární práce nebo vymýšlení, kdy se učit. Tim mluvil o našem osobním čase, o tom, že je konečný a nemůžete si dovolit ho promarnit. Vidíte, mým úkolem dnes večer je zvýšit povědomí. Co s tímto povědomím uděláte, je zcela na vás. Ale mohu vám slíbit toto. Nemůžete odvidět a nemůžete odposlouchat to, co se chystám sdílet. Takže mě dnes večer několikrát uslyšíte ptát se. Tato jedna otázka, co s tím uděláte?
James Clear, autor bestselleru Atomové návyky, jednou řekl: “Ať už jste dnes v jakémkoli věku, vaše budoucí já by jím rádo bylo.” Většina lidí nepovažuje 65 let za mladý věk, ale když vám bude 75, rádi byste se vrátili do 65 let a získali ty roky zpět. Jen málo lidí by popsalo 35 let jako vaše mládí, ale ve vašich padesátých letech se vám vaše třicátá léta budou zdát jako vaše mládí. Dnes je skvělá příležitost, bez ohledu na váš věk. To je pravděpodobně citát, který bychom si měli všichni několikrát přečíst. Protože realita je taková, že každý v této místnosti, jsme nejmladší, jak kdy budeme. A zdůrazňuji tento bod, protože se často dívám do publika a vidím tváře a vím, co si někteří lidé myslí, ach jo, kéž bych se mohl vrátit a udělat to znovu. Kéž bych se byl věnoval té vysněné práci nebo využil té příležitosti. A na to říkám, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Jste nejmladší, jak kdy budete právě teď. Tak co s tím hodláte udělat?
Vizualizace času
Pojďme se trochu hlouběji ponořit do myšlenky, že čas je konečný. Tady jsou některé vizuální reprezentace času. Tady je 90 let. Tady je 90 let v měsících. Tady je 90 let v pátcích. Tady je 90 let v zimách. Právě jsem vybarvil 46 z těch zim. Je mi 46 let. Zažil jsem 46 zim. Nyní žiji zde ve Phoenixu. Takže každou zimu, pokud chceme sníh, musíme jet. Moje rodina a já, jedeme sedm hodin na sever do Colorada za tím sněhem. A když narazíme na sníh, dostanu pět dní snowboardingu. Takže vím, že tady mám 90 zim. Ale budeme pracovat s 80 místo toho, protože Gubernick, my tak nějak žijeme do 80. Dobře? Takže si projděme některé z těchto výpočtů. Je mi 46, což znamená, že mi zbývá 34 zim. Každý rok dostanu pět dní snowboardingu, takže to znamená, že mám ještě 170 dní na snowboardu. Ale tady je ten háček, to je tak trochu lež. Protože pravda je taková, že mi nebude 75 a nebudu snowboardovat tak, jak to dělám právě teď. Nechápejte mě špatně, v 75 letech do toho půjdu naplno. Dám do toho všechno, co mám, ale nebude to takové, jako je to právě teď, když se řítím dolů z kopce s dětmi po boku. Vidíte, jak jsem na to přišel, spočítal jsem si to. Mám možná ještě 10 pevných let, snowboard jde stejným tempem, jako jdu dnes. Takže pravda je taková, že mám asi 50 dalších dní na snowboardu. Takže s vědomím, že to má nyní datum vypršení platnosti, jak bych mohl zacházet s příštím dnem, kdy budu na hoře? Půjdu po kopci jednou nebo dvakrát, pak se vydám do baru, budu se poflakovat jako tolik ostatních? Nebo do toho půjdu tak tvrdě, jak jen budu moci, sjedu ten kopec dolů, vytěžím z toho dne co nejvíce, uvidím, co ve vašem světě má vlastně datum vypršení platnosti.
Nedokončené záležitosti
Dnes večer tu máme spoustu vysokoškolských studentů. Co takhle výlety? Kolik dalších výletů máte se svými nejlepšími přáteli? Zajímavá věc na výletech, možná už jste měli ten poslední dřív, než jste si vůbec uvědomili, že to bude ten poslední. Kolik dalších nočních rozhovorů můžete vést se svými nejlepšími přáteli, kteří studují na koleji nebo v kavárně? Kolik dalších volných konců musíte zavázat, než vystudujete a všichni se rozejdete?
Čas s rodinou
Nyní, jakkoli je to podnětné k zamyšlení, pojďme si promluvit o našich blízkých. Vidíte, tady jsou moje holky, moje dcery, to jsou Avery a Katie. Je jim 14 a 12. Věděli jste, že průměrné dítě tráví 300 dní v roce se svým rodičem od věku 0 do 18 let? A pak po 18 letech tráví buď 10 nebo 30 dní se svým rodičem. 30, pokud žijí v blízkosti, pokud žijí ve stejném městě, 50, 10, pokud žijí dále. Nyní je Avery 14, jak jsem zmínil, je mi 46. Takže když to spočítáte, Avery a já jsme spolu už strávili 4200 dní. Nyní má čtyři další roky, než jí bude 18. Takže to je dalších 1200 dní. A pak, až jí bude 18, bude mi 50. Už jsem zmínil, že tak nějak jdeme do 80, takže to je dalších 30 let, 900 dalších dní, protože je povinna žít poblíž, což je rodinné pravidlo. Tak co nám to říká? Avery a já už jsme spolu strávili 67 % našeho celkového času. Pokud neuděláme nic jinak, abychom ten čas změnili. Katie, mojí 12leté dceři, už máme pokryto 58,59 procenta času.
Nyní to trochu obraťme. To je můj táta. Je mu 72. Nebudu to za vás počítat, ale ne, pokud neudělám nic jinak, jsme z 96 % hotovi. A co vy? Zase? Vím, že tu máme mladší publikum. Mnoho z vás si myslí, no, mám čas, možná. Mimochodem, tohle jsem já, jak jsem promoval jen před pár lety. Řekněme, že je vám 20 a vaší mámě je 50 a má ještě 30 let, stejně jako já. Pokud žijete poblíž, máte ještě 900 dní. Pokud žijete trochu dál, máte ještě 300 dní. Bez ohledu na to, jak to otočíte, jste vlastně z 90 % hotovi. Opět, pokud s tím něco neuděláte, protože máte před sebou vážná rozhodnutí. Vidíte, můžete se na ty propočty buď dívat a cítit se špatně a mít nějaké výčitky, přát si, abyste se mohli vrátit v čase, nebo s tím můžete něco udělat.
Jak využít čas
Vidíte, já moc nemám rád baseballové zápasy. Jsou nudné. Ale hádejte, kdo má rád baseballové zápasy? Můj táta. Takže mám permanentky na Arizona Diamondbacks. A já opravdu, opravdu, opravdu nemám rád golf. Čtyři nebo pět hodin na golfovém hřišti? No tak. Ale hádejte, kdo má rád golf? Můj táta. Takže beru lekce a snažím se dostat na hřiště tak často, jak jen můžu. A tahle poslední fotka tady, ta žena na opačné straně fotky ode mě, to je moje máma. Vidíte, najal jsem svou mámu do své společnosti před pár lety a nenajal jsem ji pro její talent. I když, abych byl naprosto jasný, a je důležité, abych to řekl, jinak mě uškrtí. Je neuvěřitelně talentovaná. Najal jsem svou mámu, abych si s ní mohl vytvořit více času. Podle mých výpočtů jsme si myslím na konci dne společně vytvořili dalších 4 000 dní. Tak co s tím hodláte udělat?
Myslím, že existují kroky, které může každý v této místnosti podniknout. Začínáme právě teď.
Kroky ke změně
- Napište si vlastní nekrolog. Může to znít trochu morbidně, ale slibuji vám, že to tak není. Chci, abyste si představili oslavu svého života. Konkrétně chci, abyste přemýšleli o tom, kdo sedí v těch prvních třech řadách. Co o vás říkají? Jaké příběhy vyprávějí? Jaké příběhy byste chtěli, aby vyprávěli? Až někdo vstane, aby o vás promluvil a o dopadu, který jste udělali ve světě a na své vrstevníky a na svou rodinu, co byste chtěli, aby řekli? Nyní to porovnejte se svou současnou realitou. Skvělé. Nyní můžete napsat plán, jak přenést svou současnou realitu do své vysněné budoucnosti.
- Další věc, kterou si myslím, že byste mohli udělat, je nebrat si žádné dny volna. To neznamená pracovat každý den nebo nonstop přemýšlet o tomto tématu. To znamená, že každý jednotlivý den představuje novou příležitost pro každého z nás, abychom se v něčem trochu zlepšili. Možná je to pět dalších stránek ke čtení, díky kterým budete chytřejší. Možná je to jedna další zkušenost. Možná je to o půl hodiny delší rozhovor s někým důležitým. Neberte si žádné dny volna.
- A pak bych chtěl všechny tady vyzvat, aby se chovali divně. To je tak trochu legrační. Ale tady je ten problém. Když studujete úspěch, úspěch v podnikání, úspěch v životě, úspěch ve vztazích, zjistíte, že ti, kteří jsou úspěšní, dělají věci jinak než všichni ostatní kolem nich. Dělají věci jinak než status quo. A definicí, hádejte, jak se tomu říká? Divné. Na což říkám, jo, pojďme se chovat divně. Jak přistupujete ke svému času? Jak přistupujete ke svému životu? Jak přistupujete ke svým vztahům? Já se k tomu sakra nechci chovat jako status quo. Vy ano?
Existuje skvělá kniha s názvem Pět největších lítostí umírajících. Napsala ji zdravotní sestra Bronnie Ware, která měla možnost pracovat s lidmi ke konci jejich života. A měla možnost si s nimi promluvit o jejich lítostech. Víte, jaké je největší lítost, kterou zjistila? Přál bych si, abych žil život věrný sám sobě. Vidíte, já tu lítost odmítám mít. A vyzývám všechny tady, aby udělali to samé. Nyní běžte zavolat své mámě. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Briana Gubernicka má silný motivační náboj a nutí diváky k zamyšlení nad tím, jak tráví svůj čas. Myšlenka o konečnosti času a potřeba uvědomit si, co je pro nás skutečně důležité, rezonuje s mnoha lidmi. Jeho apel na aktivní prožívání života a nečekání na “až bude pozdě” je velmi inspirativní.
Nicméně, je důležité poznamenat, že přístup k času a prioritám je velmi individuální a závisí na osobních hodnotách, životních okolnostech a možnostech. Ne každý má stejné podmínky pro naplňování svých snů a budování vztahů. Například, ne každý má možnost trávit kvalitní čas se svými blízkými kvůli pracovním povinnostem nebo jiným závazkům.
Pojem “nebrat si žádné dny volna” může být pro některé lidi kontraproduktivní. Neustálý tlak na zlepšování a rozšiřování obzorů může vést k vyhoření a stresu. Důležitá je rovnováha mezi aktivitou a odpočinkem, aby člověk mohl dlouhodobě fungovat a udržet si duševní zdraví (https://www.mayoclinic.org/healthy-lifestyle/adult-health/in-depth/burnout/art-20046642).
Důležité je, aby si každý sám definoval, co pro něj znamená “žít život věrný sám sobě” a neřídil se slepě radami ostatních. Existuje řada studií a publikací o well-beingu a seberealizaci, které mohou pomoci najít vlastní cestu ke štěstí a naplnění (https://positivepsychology.com/).
