Co mě nástěnná malba na střeše naučila o životě
📊 Souhrn
V roce 2019, jako začínající muralista, George F. Baker III asistoval legendárnímu umělci 1010 na střeše budovy Peachtree Center v Atlantě. Během tvorby rozsáhlé malby se cítil pod tlakem a bál se chybovat. 1010 mu však připomněl, že je to jen barva a vždy se dá přemalovat. Tato jednoduchá věta ho osvobodila a uvědomil si, že v životě, stejně jako v umění, je důležité zkoušet, i když se nedaří. Vzpomněl si na svého otce, který i přes původní kariéru farmaceuta, se s vervou učil novým dovednostem a zkoušel nové věci.
Baker zdůrazňuje, že neúspěch by nás neměl odradit, ale motivovat k dalšímu úsilí. Sdílí příběh o tom, jak mu otec zpočátku rozmlouval umělecké ambice, ale zároveň ho naučil, že s pílí, časem a studiem se dá dosáhnout čehokoliv. Od projektu Peachtree Center vytvořil více než 50 nástěnných maleb po celém světě díky přijetí myšlenky “krásy pokusu”. Uvádí příklad z festivalu Bonnaroo, kde jeho mural umožnil páru se zasnoubit a mladé umělkyni realizovat svou vizi. Vyzývá nás, abychom vytvářeli prostory pro ostatní, aby se nebáli zkoušet a objevovat sami sebe.
📝 Přepis
Rok 2019. Ano, v roce 2019 jsem byl teprve začínající muralista, vlastně jsem byl v oboru jen dva roky, když jsem se ocitl na střeše budovy Peachtree Center v Atlantě, před nástěnnou malbou a asistoval jsem malíři s pseudonymem 1010, legendárnímu muralistovi. Jeho abstraktní portály zdobí zdi budov po celém světě. Takže práce s ním na tomto projektu mi připadala stejně ohromná jako plocha, kterou jsme pokrývali. Každá taková příležitost se mi zdála zásadní, protože jsem se nacházel v období změny mého životního zaměření.
S nástěnnými malbami obvykle vytváříme finální dílo digitálně. Potom, když to uděláme, jdeme na místo a vytvoříme takzvanou doodle grid, neboli čmáranou mřížku.
Čmárané mřížky jsou v podstatě začátek každé nástěnné malby. Modré vlnovky fungují jako referenční body ve vztahu ke skutečné malbě, která bude umístěna na střeše.
Pamatuji si, když Tintin řekl: “Okay, uděláme čmáranice.” Pamatuji si, jak se mi napnuly ruce, cítil jsem obrovskou tíhu na hrudi a každý můj pohyb byl nemotorný. Mám pocit, že mě to úplně rozhodilo. Díval jsem se na každý svůj čin s extrémní soustředěností. Každý jeden jsem se snažil provést s maximální přesností, abych se trefil do každého kousku barvy. To samozřejmě způsobilo, že jsem se pohyboval šnečím tempem.
A 1010 ke mně přišel a zeptal se mě: “Co se děje?” Já mu říkám: “Ále, víš co, já se prostě hodně soustředím, protože chci odvést dobrou práci a nezkazit tvé dílo.” A on mi se svým německým přízvukem, který se pokusím napodobit, i když mi to nejde, ledabyle odpoví: “George, to je jen barva. Vždycky to můžeš přemalovat.”
S touto jednou frází mi připomněl něco, o čem jsem vždycky věděl, že je pravda. Když něco zkusíš a nevyjde to tak, jak sis to představoval, zkus to znovu. Nemusíš se stresovat úspěchem nebo neúspěchem pokusu. Umění, stejně jako život, se dá vylepšit prostě tím, že se snažíš a jdeš dál. Sakra, celý můj život je o víře v krásu pokusu.
Inspirace jménem George F. Baker Jr.
Můj jmenovec, George F. Baker Jr., můj otec, moje inspirace a výzva v mnoha ohledech. Táta byl voják a pocházel z rodiny, kde musel být tvrdší než jeho okolnosti. Dal mi hodně lásky, ale měli jsme spoustu neshod, když jsem vyrůstal. Takže víc než v jednom ohledu je můj táta rozhodně mým důkazem snahy.
Jo, tátovy historky. Můj táta byl jen lékárník, ale když se zamyslíte, byl to polyhistor. Byl odborník na rybaření, šéfkuchař, kuchař a mohl recitovat Shakespeara, kdykoli si zamanul. Nebyl zrovna skvělý vypravěč vtipů, ale to ho nikdy nezastavilo. Když jsme se přestěhovali do našeho prvního domu v Atlantě, dal si za úkol dokončit náš nedokončený suterén. Naučil se instalatérství, tesařství a podobně, aby dokončil náš domov. Viděl jsem, jak se díky síle pokusu stává mnoha věcmi.
Výrazně si vzpomínám, jak mi říkal, že se můžu naučit cokoli s úsilím, časem a studiem. S tímto příkladem si představte mé překvapení, když jsem tátovi řekl, že chci jít na grafický design a on mě od toho odrazoval. Nebo když jsem mu řekl, že rozjíždím značku oblečení a on mi řekl, že by mě to rozptylovalo. Nebo když jsem mu řekl, že chci být muralista, a on mi řekl, že můžeš vytvořit mural jedinou barvou na jedné ze zdí v mém domě. Jeho důvodem bylo nechat umění jako vedlejší věc a věnovat se něčemu jistějšímu z hlediska úspěchu a bezpečí. Každé riziko, které jsem podstoupil, abych uskutečnil své umělecké záměry, si možná myslel, že je to jen proto, abych se mu vzepřel. Ale každé riziko mělo jen posílit největší lekci, kterou mi kdy dal. Že s úsilím, časem a studiem můžu zkusit cokoliv.
Perfekcionismus jako nepřítel pokroku
Nutí nás pokus o dokonalost? Ne. Ve skutečnosti je perfekcionismus velkým nepřítelem pokroku. Co pokus vyžaduje, je, abychom opakovaně šli do toho. Sprej je moje hlavní médium a proces je aditivní. Věci se musí shromažďovat a akumulovat, aby se staly něčím větším.
Od doby, kdy jsem pracoval na PeaceTree Center project, jsem používal stejnou techniku přijetí krásy pokusu k vytvoření více než 50 nástěnných maleb po celém světě. Ano, ano, ano. Věci, kterými se chceme stát, vyžadují opakování. Stejně jako silový trénink je o opakování. Všechny věci, které děláme. Všechna má díla jsou oddaností opakovanému pokusu. Všechna má díla žijí jako skici. Sakra, i tato přednáška začala jako skica. A i když bych si přál, aby dílo vzniklo kompletně hotové pouhým stiskem klávesy nebo tahem štětce nebo stříknutím spreje, každý kus je poctou slávě pokusu.
Všichni se snažíme vytvořit nový život s každým krokem, každý z nich prolamuje lepší půdu, aby nás dostal na nová místa, která chceme prozkoumat. To, co nevědomky vytváříme, jsou příležitosti pro ostatní, aby se pokusili.
Chci se hlouběji ponořit do jedné ze svých nástěnných maleb. Loni jsem měl příležitost namalovat slavnou houbovou fontánu pro Bonnaroo Music Festival. Během 10 dnů jsme já a moji dva asistenti pečlivě nanášeli každou vrstvu barvy, abychom vytvořili barevné postavy, které na fontáně vidíte. Tato tvrdá práce však vygenerovala dvě příležitosti pro ostatní, aby se pokusili.
Za prvé, viděli jsme pár, jak se pokouší o sňatek. Dokonce jsem viděl, jak si klekli na koleno. Bylo to krásné. Bylo to krásné. Druhý pocit byl pro mě osobně o něco zvláštnější. Při práci na nástěnné malbě přišel jeden z festivalových pracovníků a zmínil se, že jeho mladá dcera je také umělkyně. A tak jsem mu řekl, ať ji pozve na druhý den, a ona se může přijít s námi pomalovat jako asistentka. Nevěděl jsem, že druhý den dorazí s kompletní skicou toho, co chce namalovat. Takže, abych odměnil její smělost, dal jsem jí celý prostor v oční pásce jedné z mých postav, aby ztvárnila svou vizi. A dal jsem jí příležitost vyzkoušet si novou identitu.
Pevně věřím, že když najdeme odvahu být sami sebou, darujeme tuto odvahu lidem kolem nás. A tak se ve všem, co děláte, snažte vytvářet prostory pro ostatní, aby se pokusili vytvořit sami sebe. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška George F. Bakera III je inspirativní výzvou k překonávání strachu z neúspěchu a k vnímání každého pokusu jako cenné příležitosti k růstu. Jeho osobní příběhy a příklady z umělecké praxe ilustrují, jak důležité je nevzdávat se a neustále se snažit.
Koncept “odvahy k pokusu” rezonuje s principy růstového myšlení (growth mindset), jak ho definovala psycholožka Carol Dweck. Dweck ve své knize “Mindset: The New Psychology of Success” (2006) tvrdí, že lidé s růstovým myšlením vnímají neúspěch jako příležitost k učení a rozvoji, nikoli jako důkaz nedostatku schopností. Bakerův přístup, kdy vnímá uměleckou tvorbu jako proces neustálého zkoušení a vylepšování, je v souladu s tímto konceptem.
Bakerův příběh o otci, který ho inspiroval k učení se novým věcem, ačkoliv mu zároveň rozmlouval uměleckou dráhu, poukazuje na složitost rodičovského vlivu na volbu povolání. Studie ukazují, že rodiče často nevědomky přenášejí na své děti vlastní obavy a očekávání, což může ovlivnit jejich profesní rozhodování (Eccles, J. S. (2005). “Subjective Task Value and the Eccles et al. Model of Achievement-Related Choices.” Psychological Bulletin, 131(4), 469–492.)
Závěrem lze říci, že přednáška George F. Bakera III je cenným příspěvkem k diskuzi o kreativitě, osobním rozvoji a překonávání strachu z neúspěchu. Jeho poselství je podloženo jak osobními zkušenostmi, tak psychologickými koncepty podporujícími růstové myšlení. Poskytuje inspiraci pro každého, kdo se snaží o osobní nebo profesní růst.
