Čtyři způsoby, jak můžete zemřít podle fyziky
📊 Souhrn
Luis Köster ve své přednášce na TEDx Danube představuje čtyři hypotetické, ale fyzikálně možné scénáře náhlé smrti, které vyplývají z extrémních fyzikálních jevů. Prvním je existence Boltzmannových mozků, spontánně vzniklých myslících struktur v důsledku kvantového tunelování v tepelně mrtvém vesmíru. Dále hrozí střet s primordiální černou dírou, pozůstatkem z raného vesmíru, která by mohla doslova prorazit Zemi. Třetí možnost představuje rozpad falešného vakua, kdy by se náhle objevila oblast s odlišnými fyzikálními zákony, šířící se rychlostí světla a pohlcující vše. A konečně, kosmícké struny, extrémně hmotné jednorozměrné objekty, které by mohly protnout Zemi a roztrhat ji.
Köster zdůrazňuje, že ačkoli jsou tyto scénáře vysoce nepravděpodobné, nejsou fyzikálně nemožné. Připomíná nám, že studium fyziky může vést ke “kosmickému pohledu”, kde si uvědomíme naši vzájemnou propojenost a pomíjivost v obrovském vesmíru. Cituje Alberta Einsteina, který hovoří o potřebě překonat iluzi oddělenosti a rozšířit soucit na všechny živé bytosti a celou přírodu. Přednáška tak kombinuje fascinující fyzikální koncepty s hlubokým humanistickým poselstvím.
📝 Přepis
Slibuji, že jsem měl připraveno něco trochu intelektuálnějšího, ale rozhodli jsme se, že tohle bude zábavnější. Takže. Jo, moje přednáška je o čtyřech způsobech, jak byste mohli náhle zemřít podle fyziky. Mohl bych poprosit čtyři dobrovolníky, aby přišli nahoru? Ne, ne, dělám si legraci. Dělám si legraci. Dělám si legraci. Dnes nikoho nezabiju. Ne dnes. Takže každopádně, pro všechny tyto scénáře platí tři kritéria. První kritérium je, že to musí být okamžité, takže je to smrt bez krutosti. Ne. Druhé je, že to musí být nepředvídatelné, takže to nemůžeme vidět přicházet. A pak konečně, máme možné. Uvědomíte si, že všechny tyto věci, i když jsou možné, jsou velmi nepravděpodobné. A myslím, že se všichni shodneme, že je to docela dobré, jinak bychom tu neseděli. Takže se do toho pusťme.
🔍 Kritické zhodnocení
Luis Köster ve své prezentaci elegantně kombinuje složité fyzikální koncepty s filozofickým zamyšlením. Nicméně, je důležité podívat se na některé z prezentovaných vědeckých myšlenek s kritickým odstupem.
Boltzmannovy mozky jsou zajímavý myšlenkový experiment, ale jejich existence je vysoce spekulativní a nemá žádné experimentální důkazy. Jak uvádí Sean Carroll ve své knize “From Eternity to Here”, argumentace Boltzmannovými mozky často vede k paradoxům a problémům s kosmologickými modely.
Primordiální černé díry jsou platnou teoretickou možností, ale jejich reálná existence a četnost jsou stále předmětem aktivního výzkumu. Studie, jako například ta od Carr et al. (2016), zkoumají omezení na hmotnost a četnost primordiálních černých děr na základě současných pozorování.
Myšlenka rozpadu falešného vakua je též teoretická možnost, vycházející z kvantové teorie pole, ale energetická škála, při které by k takovému jevu mohlo dojít, je mimo dosah současných experimentů. Navíc, i když by k takovému rozpadu došlo, neexistuje shoda na tom, jak by ovlivnil vesmír.
Kosmické struny jsou hypotetické topologické defekty, které by mohly vzniknout během fázových přechodů v raném vesmíru. Ačkoliv některé teorie předpovídají jejich existenci, dosud nebyly pozorovány žádné přímé důkazy. Studie kosmického mikrovlnného pozadí, jako je Planckova mise, kladou omezení na jejich vlastnosti.
Citát Alberta Einsteina o “kosmickém pohledu” je krásný, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o filozofický postoj, nikoliv o vědecký výsledek. Fyzika nám může pomoci porozumět vesmíru, ale interpretace a hodnocení tohoto porozumění jsou subjektivní a závisí na našich hodnotách a přesvědčeních.
Zdroje:
- Carr, B. J., Kühnel, F., & Sandstad, M. (2016). Primordial Black Holes as Dark Matter: Recent Developments. Physical Review D, 94(8), 083504.
- Carroll, S. M. (2010). From Eternity to Here: The Quest for the Ultimate Theory of Time. Dutton.
- Planck Collaboration. (Various years). Planck results. Astronomy & Astrophysics.
