Digitální věk politického vlivu
📊 Souhrn
Přednáška “Digitální věk politického vlivu” se zabývá tím, jak sociální média urychlují politické rozdělení a jaké to má důsledky pro společnost. Autorky zdůrazňují, že algoritmy sociálních médií upřednostňují angažovanost uživatelů, často na úkor pravdy. Extrémní a senzační příspěvky získávají větší pozornost, což vede k šíření dezinformací a posilování existujících názorů v tzv. “echo chambers”. Konkrétní příklady, jako útok na Kapitol 6. ledna 2021 a manipulace s veřejným míněním v mezinárodních konfliktech, ilustrují nebezpečí tohoto fenoménu.
V druhé části přednášky se autorky zaměřují na řešení tohoto problému. Zdůrazňují význam mediální gramotnosti a kritického myšlení. Jako příklad uvádějí Finsko, kde jsou studenti učeni analyzovat zdroje zpráv a rozpoznávat zkreslení již v raném věku. Doporučují také ověřovat informace z více důvěryhodných zdrojů a aktivně vyhledávat různé perspektivy. Klíčem k obraně demokracie je podle autorek informovaná společnost, která dokáže kriticky hodnotit informace a nenechat se manipulovat.
📝 Přepis
Ahoj, Heleno. Pamatuješ si, když Trump během COVID-19 udělal to divné prohlášení, že by injekční aplikace dezinfekce mohla být lékem na pandemii?
Jo, Luno. Živě si pamatuji, jak mu lidé skutečně věřili. Když se na tu absurditu díváme zpětně, je snadné se smát, ale v tu chvíli to mělo reálné následky. Mám na mysli veřejný zmatek, mediální šílenství a dokonce i případy otravy.
Všichni se můžeme shodnout, že pandemie COVID-19 byla dobou hysterie, dobou zmatku a zejména dobou narůstajících dezinformací. Nejzáludnější je, jak sociální média promění nekvalifikovaný, nekontrolovaný zdroj v zdroj, který se zdá být spolehlivý. Mám na mysli, lidé skutečně věřili tomu, co řekl Donald Trump, i když řekl, že není lékař.
Tento okamžik však ilustruje větší problém. Jak se politický diskurz změnil v digitální éře, kde se dezinformace šíří rychleji než fakta. Informace, které jsou radikální, poutavé, a dokonce algoritmicky zesílené, stírají rozdíl mezi realitou a fikcí. Sociální média, ačkoli spojují miliardy, nás proto také více rozdělují, podněcují politickou polarizaci, protože stejné zprávy mohou být zobrazovány odlišně na každé webové stránce nebo zdroji a také neověřenými zdroji.
Dnes prozkoumáme, jak politická komunikace na sociálních sítích urychluje rozdělení, proč na tom záleží pro naši společnost a co můžeme udělat, abychom potlačili její účinky. Pojďme si to rozebrat.
Algoritmy a angažovanost
Sociální média upřednostňují zapojení, často na úkor pravdy. Čím pobuřující je příspěvek, tím více se na něm angažujete. Studie Binghamton University ukázala, že excentrické nebo extrémní příspěvky mají tendenci sbírat více lajků nebo zhlédnutí. Je to proto, že algoritmy nás odměňují za to, co nás udrží v posouvání, ne za to, co nás informuje.
Fakt, že Europol předpovídá, že do roku 2026 může být 90 % online obsahu synteticky generováno pomocí umělé inteligence. Není to šílené? To je obrovské číslo. To znamená, že se dezinformace a senzace mohou rychle šířit a formovat veřejné mínění na základě zapojení, nikoli přesnosti.
Efekt ozvěny
Výsledkem je, že algoritmy posílí jejich stávající přesvědčení tím, že nás budou neustále krmit stejným obsahem. Tomu se říká efekt ozvěny.
Přesně tak, Luno. Mám na mysli, představte si, že jste v místnosti obklopené zrcadly, které vám odrážejí pouze váš vlastní názor. To dělají sociální média. Spravuje obsah na základě toho, čemu už věříte a co už podporujete. To způsobuje, že vnímáte jinou realitu. A když se to setká s politickými názory, může to být obzvláště nebezpečné, protože lidé jsou pak vyprovokováni k tomu, aby podle toho jednali.
Útok na Kapitol
Výstižně řečeno, Haley. Nedávný příklad toho se odehrál 6. ledna 2021 v USA, kdy rozzlobený republikánský dav, podnícený hlasitými prohlášeními Donalda Trumpa o volebních podvodech, zaútočil na Kapitol v naději, že získá zpět Trumpovo prezidentství. Útok však nebyl ani tak spontánní incident, jako spíše útok na demokracii a právní stát, poháněný falešnými tvrzeními o podvodech s volbami, živený konspiračními teoriemi a dezinformacemi online a šířený lidmi u moci.
Výsledkem bylo masové násilí a emocionálně podpořené konflikty. Digitální propast není jen ideologická, je to skutečný problém reálného světa, který plodí agresi a fragmentuje naši společnost a představuje skutečnou hrozbu pro naši demokracii.
Vládní manipulace
Přesně tak, a plně rozkvétající příklad vlád využívajících sociální média k překroucení příběhu ve svůj prospěch lze pozorovat ve zdánlivě demokratických zemích, kde zacházejí tak daleko, že sociální média úplně zakazují. Takové incidenty podtrhují snahy vlády kontrolovat disidentské hlasy při zachování iluze demokratické správy. To by však mohlo znamenat úplný kolaps demokracie v těchto zemích.
Prolínání státem kontrolovaných médií a platforem sociálních médií vytváří prostředí, kde vládnoucí strana může kontrolovat veřejný diskurz. Tato dynamika nejen potlačuje opozici, ale také prohlubuje rozpory ve společnosti.
V mezinárodním měřítku podobné taktiky použily i jiné vlády, které se snaží kontrolovat vnímání a potlačovat nesouhlas. 7. října 2023, po útoku Hamásu na Izrael, izraelské ministerstvo zahraničních věcí prosadilo desítky online reklam, včetně grafických videí, milionům Evropanů v naději, že shromáždí podporu a také ospravedlní nebo utvoří názor na válku.
Ospravedlnitelné nebo ne, toto je příklad toho, jak vládní moc využívá a také manipuluje sociálními médii ve svůj prospěch. Tím, že poskytuje pouze svou vlastní perspektivu, Izrael buduje svůj vlastní příběh a zanedbává jiné pohledy, což v konečném důsledku vede k polarizaci názorů a dezinformacím. A to je obzvláště důležité vzhledem k současnému stavu Německa.
Nárůst popularity AfD v Německu
Mám na mysli, že jsme svědky úpadku demokracie z první ruky. Prostřednictvím výsledků německých voleb jsme všichni viděli, jak německá krajně pravicová strana AfD nadále získává podporu, protože se počet jejích voličů od voleb v roce 2021 téměř zdvojnásobil. Jak je vidět za mnou, což má za následek, že jsou druhou nejsilnější stranou v parlamentu.
Jedním z pravděpodobně hlavních důvodů je klíčová role, kterou hrají sociální média v marketingu jejich ideologie. Prostřednictvím hashtagů, botů, videoobsahu a sloganů, jako je “Seischlau Wilblau”, šíří svou ideologii online, takže se zdá, že jejich názory jsou široce podporovány. To ukazuje, jak jsou sociální média využívána jako politický nástroj ke změně názorů a manipulaci s publikem v jejich prospěch.
Jak bojovat proti dezinformacím
Ale nejsme bezmocní. Existují konkrétní kroky, které můžeme podniknout, abychom zajistili sjednocenější a informovanější společnost. Země by měly přijmout programy mediální gramotnosti, jako je tomu ve Finsku, kde jsou studenti učeni kriticky analyzovat zdroje zpráv, rozpoznávat zkreslení a také identifikovat dezinformace ve velmi mladém věku.
Přesně tak. A můžete to začít dělat sami tím, že převezmete odpovědnost za ověřování informací. Webové stránky jako například All Sides nabízejí řadu perspektiv mezi porovnáváním levicových pohledů, centrálních pohledů a pravicových pohledů, takže se můžete sami rozhodnout, co je správné. Laterální čtení, kontrola více renomovaných zdrojů by se měla stát vaším zvykem v digitální spotřebě.
Síla v boji proti dezinformacím a politické polarizaci je ve vašich rukou. Požadováním odpovědnosti, upřednostňováním vzdělávání a podporou kritického myšlení můžeme obnovit veřejný diskurz založený na pravdě spíše než na senzacechtivosti. Nyní je čas jednat. Držte spolu. Buďte kritičtí. Protože demokracie závisí na informované společnosti. Záleží na nás všech. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška “Digitální věk politického vlivu” nabízí relevantní pohled na to, jak sociální média ovlivňují politický diskurz a společnost. Autorky správně poukazují na klíčové problémy, jako je šíření dezinformací, efekt ozvěny a manipulace s veřejným míněním ze strany vlád a politických stran. Zvláště důležitý je důraz na mediální gramotnost a kritické myšlení jako nástroje pro boj proti těmto negativním vlivům.
Nicméně, přednáška by mohla jít více do hloubky v analýze konkrétních algoritmů a mechanismů, které vedou k šíření dezinformací. Studie od Allcott a Gentzkow (2017) ukázala, že i když falešné zprávy mohou mít vliv, jejich celkový dopad na volby je pravděpodobně menší, než se často tvrdí. [Allcott, H., & Gentzkow, M. (2017). Social media and fake news in the 2016 election. Journal of Economic Perspectives, 31(2), 211-236.] Je také důležité zdůraznit, že uživatelé mají tendenci sdílet zprávy, které potvrzují jejich stávající názory, což přispívá k polarizaci. Další výzkum od Vosoughi, Roy a Aral (2018) ukazuje, že falešné zprávy se na Twitteru šíří rychleji a dosahují většího publika než pravdivé zprávy. [Vosoughi, S., Roy, D., & Aral, S. (2018). The spread of true and false news online. Science, 359(6380), 1146-1151.]
Autorky správně poukazují na Finsko jako na příklad země, která investuje do mediální gramotnosti. Je však důležité zmínit, že i v zemích s vysokou úrovní mediální gramotnosti existují lidé, kteří podléhají dezinformacím. Klíčové je proto neustálé vzdělávání a podpora kritického myšlení. Vzhledem k nárůstu umělé inteligence a synteticky generovaného obsahu je nutné vyvíjet nástroje a strategie pro rozpoznávání a boj proti deepfakes a jiným formám sofistikovaných dezinformací.
