„Duch vzájemnosti“ – vojenský princip pro civilní lídry
📊 Souhrn
Thomas Harbaum ve své přednášce na TEDxBerlin zkoumá, jak principy vojenského leadershipu, jako je autentičnost, důvěra a zranitelnost, mohou být efektivně přeneseny do civilního prostředí. Vychází ze svých zkušeností velitele vojenských operací, mimo jiné v Libérii během epidemie Eboly, kde se setkal s epidemiologem Hansem Roslingem. Roslingův přístup, založený na transparentnosti a otevřenosti, vedl ke koordinovanějšímu a efektivnějšímu úsilí v boji proti epidemii a inspiroval Harbauma k přehodnocení vlastního stylu vedení.
Harbaum zdůrazňuje rozdíl mezi vydáváním rozkazů v armádě týmu, který si důvěřuje, a skupině jednotlivců. Klíčem k úspěchu je podle něj vytvoření týmu, který funguje v „duchu vzájemnosti“, kde členové operují jeden pro druhého a chápou širší kontext svých činů. Takový přístup, založený na sdíleném vědomí a posílené realizaci, je aplikovatelný i v civilním sektoru. Harbaum uzavírá tím, že klíčem k efektivnímu leadershipu je sebereflexe, identifikace a dodržování vlastních hodnot a otevřenost, což vede k budování vzájemné důvěry a úspěšné transformaci týmů.
📝 Přepis
Dobrý večer, musím přiznat, že je to úžasný pocit být tady dnes večer a pronést projev v uniformě v Berlíně, sjednoceném před 35 lety, a v den 80. výročí konce druhé světové války. Považuji to za svobodu, které se můžeme těšit na této akci zde, na krásném TEDx Berlin. Pro mě je to součást naší svobody a myslím si, že bychom tuto svobodu nikdy neměli brát jako samozřejmost. Vzhledem k aktuální politické situaci globálně, bychom se měli snažit a stát při sobě, abychom tuto svobodu zachovali. Kolektivní paměť musí vést ke kolektivnímu pochopení, jakou hodnotu má tato svoboda pro nás všechny. To není téma, já vím, ale chtěl jsem to říct.
Leadership
Pojďme si povídat o leadershipu. A možná si řeknete, že je to další talk o leadershipu, číslo 1000, ale co chci zreflektovat, je, zda nebo jak jsou principy vojenského leadershipu přenositelné do civilního světa. Chci se zamyslet nad věcmi jako je autentičnost, zamyslet se nad důvěrou, zamyslet se nad zranitelností.
Cesta do Libérie
A chci vás pozvat na cestu do Libérie. Libérie. Tato krásná západoafrická země, Libérie, v roce 2014. V tom roce Světový index rozvoje zařadil zemi mezi, myslím, nejnižších 10 % z téměř 200. Na podzim v září 2014 byla země zasažena epidemií Eboly nebývalého rozsahu. Nakonec si epidemie vyžádala několik tisíc obětí. V létě 2014 jsem se vrátil ze čtyř nebo pětiměsíčního nasazení do Mazar-i-Sharifu v Afghánistánu. Tam jsem velel naší zdravotnické pracovní skupině. A v říjnu téhož roku jsem byl jmenován velitelem vojenské humanitární operace v Libérii.
Před rokem 2014 jsem se zúčastnil různých humanitárních operací. V roce 1994 jsme poskytli podporu Rwandě. V roce 2000 jsme se pokusili podpořit rekonstrukci po povodních v Mosambiku a po katastrofě způsobené tsunami v roce 2004 v Indonésii jsme postavili polní nemocnici, abychom alespoň poskytli trochu lékařské pomoci této části Indonésie. Takže jsem si myslel, že vím, co mám očekávat. Mohu vás ujistit, že to bylo mnohem horší.
Nezorganizovaná situace
Po příjezdu do Libérie jsem našel zcela nekoordinovanou směs vládních organizací, nevládních organizací, tisku a více či méně přesvědčivých místních úřadů. Byla to invaze humanitární pomoci do země, která byla na všechno připravená, ale ne na vypuknutí epidemie ani na tuto invazi pomoci.
Příchod Hanse Roslinga
Po několika dnech dorazil Hans Rosling. Hans Rosling byl jedním z věhlasných epidemiologů a filozofů Karolinska Institutu ve Švédsku. A byl pozván v těch dnech, byl pozván libérijským prezidentem. Nebyl čas na rozsáhlé navazování vztahů, ani nebyl čas na časově náročné průzkumy nebo terénní studie. Hans byl rychlý. Po analýze situace přednesl projev a poprvé jsme obdrželi platné statistiky o této epidemii. Kromě toho, a to bylo ještě důležitější. Kromě toho mluvil o sobě, o svých myšlenkách a svých obavách v takové situaci. Tím, že na jedné straně prezentoval transparentní fakta a na druhé straně se osobně otevřel, ukázal své myšlenky, ukázal svou zranitelnost, Hans vytvořil důvěru.
Hans Rosling a velení
A tak se Hans Rosling neformálně ujal velení. Nikdy nebyl jmenován, neproběhl žádný oficiální ceremoniál, prostě tam byl. A účinek byl ohromující. Celá invaze pomoci se obrátila o 180 stupňů. Naše podpora začala být koordinována. Hans dal prostor nám všem. Důvěřovali jsme mu. Díky jeho transparentnosti a autentičnosti se aktivity a projekty staly integrovanými a cílenými, komplexní společný účel. A konečně jsme alespoň trochu přispěli ke zvládnutí této epidemie.
Inspirace setkáním
Během těch dnů jsem měl několik možností s Hansem Roslingem osobně hovořit. Jeho osobnost, jeho pokora se pro mě stala jakýmsi majákem. Setkání s ním mi pomohlo přehodnotit a zlepšit svůj vlastní způsob vedení svých týmů v operacích, cvičeních, nebo nyní jako velitel vojenské nemocnice v Hamburku.
Rozdíl mezi příkazem a provedením
Všichni víte, že v armádě existují rozkazy a tyto rozkazy budou dodržovány, musí být dodržovány. Ale uvědomil jsem si, že existuje významný rozdíl v tom, zda dávám rozkazy vojákům, kteří jsou tým, kteří si navzájem důvěřují, nebo skupině jednotlivců, kteří ještě nejsou v této fázi, založené na důvěře. Tým ví, že nikdy nepřekročím jejich limity příkazem na příliš dlouhou dobu. Vědí, že jsem provedl důkladné posouzení rizik. A možná nejdůležitější, znají širší obraz za tímto příkazem. Takže nebudou poslouchat příkaz, ale provedou ho. A to je opravdu rozdíl. S tímto vědomím ví, že významně přispívají k dosažení našeho společného cíle. A s tímto vědomím budou operovat jeden pro druhého, a ne jen s jedním druhým.
Duch vzájemnost
Je to tento duch „jeden pro druhého“, o který usiluji ve svém leadershipu. Tomu říká Stan McChrystal, slavný čtyřhvězdičkový generál amerických sil, sdílené vědomí a pak posílená realizace. Proč by vás měl zajímat celý ten příběh o komplexních situacích, o Stanu McChrystalovi? Myslím si, že epidemie vysoce nakažlivé nemoci je jistě komplexní situace. Je to komplexní nouzová situace. A současná politická situace, globální politická situace je také komplexní, na strategické, operační a také na taktické úrovni. A jsou dny, kdy se to podobá komplexní nouzové situaci. Přímo i nepřímo ovlivňuje výkonnost vašich společností, vašich univerzit, vašich škol, vašich nemocnic.
Transformace systémů
Jsem však přesvědčen, že můžeme využít výzvy dneška jako šanci pro udržitelnou transformaci systémů, za které jsme zodpovědní. To vyžaduje přesvědčivé, vizionářské a někdy i rušivé lídry. Takový leadership musí být vždy založen na důvěře v týmy. I když tato důvěra není jednosměrná, je vždy vzájemná. Vyžaduje sebedůvěru a sebeuvědomění všech členů týmu. A budování důvěry někdy potřebuje vnější podporu. Někdy bolí se otevřít a stát se zranitelným.
Zranitelnost a autentičnost
Zranitelnost a s tím i autentičnost jsou základními umožňovateli v tomto procesu, stejně jako základní hodnoty. Základní hodnoty musí být identifikovány a odsouhlaseny v týmech. Tyto hodnoty pak nejsou obchodovatelné a vždy slouží jako konstantní etický kompas. Přeměna skupiny jednotlivců na důvěřující tým, který operuje v duchu „jeden pro druhého“, může nějakou dobu trvat. Ujišťuji vás, že to stojí za každé úsilí. Zažijete soudržnost, když se myšlení a jednání jeden pro druhého stane vůdčími principy ve skupinách, za které jste zodpovědní.
Úspěch v týmovém duchu
Úspěch ve vojenských operacích vyžaduje ducha „jeden pro druhého“ jako nezpochybnitelný předpoklad. Chcete-li uspět se svými společnostmi a zvládnout současné výzvy, budete se muset zaměřit také na tohoto ducha. Co se týče leadershipu, viděl jsem spoustu věcí, které fungují na vojenské i civilní straně. Viděl jsem také přístupy, které jednoduše selhaly. Buďte si jisti, že transformace týmu na skupinu, na důvěřující skupinu, není ani raketová věda, ani to není noční záležitost.
Shrnutí
Abych to shrnul, a možná budete překvapeni, když dostanete toto shrnutí od vysoce postaveného vojenského důstojníka. Pro mě to fungovalo takto. Potřeboval jsem se především stát sebeuvědomělým. To znamená, že jsem musel najít, přijmout a pak žít své pravé já. Musel jsem identifikovat své základní hodnoty. Napsal jsem je a mezitím reflektuji všechny své aktivity a své kontakty proti nim. Hodnoty nejsou obchodovatelné. Všechno ostatní je. To podporuje vnitřní sílu, autentičnost a sebeuvědomění. S tímto sebeuvědoměním a s těmito základními hodnotami se mohu otevřít. Mohu brát zranitelnost jako sílu a tak připravit půdu pro vzájemnou důvěru ve svých skupinách. To vyžaduje čas. Často to vyžaduje transformaci vašeho vlastního myšlení a samozřejmě kultury. Ve vojenském i civilním prostředí. Není to snadné. Rozhodně to vyžaduje neustálé vedení, odhodlání a odpovědnost. Nicméně, nakonec práce a život s tímto duchem „jeden pro druhého“ bude odměňující každý den. Vyzkoušejte to a uvidíte, jak se vyvinete vy a týmy, se kterými pracujete. Děkuji vám mnohokrát.
🔍 Kritické zhodnocení
Prezentace Thomase Harbauma efektivně propojuje vojenské principy leadershipu s výzvami v civilním sektoru, přičemž zdůrazňuje význam důvěry, autentičnosti a zranitelnosti. Jeho osobní zkušenosti, zejména ty z humanitární mise v Libérii, dodávají přednášce autenticitu a praktický rozměr.
Argumentace, že princip “ducha vzájemnosti” je klíčový pro úspěšné týmy, je v souladu s moderními teoriemi managementu, které kladou důraz na spolupráci, sdílené cíle a psychologické bezpečí na pracovišti. Studie ukazují, že týmy s vysokou mírou důvěry a vzájemné podpory dosahují lepších výsledků a vykazují vyšší míru spokojenosti zaměstnanců. Autentičnost, jak zdůrazňuje Harbaum, je také klíčovým prvkem efektivního leadershipu, neboť umožňuje lídrům budovat silnější vztahy se svými týmy a inspirovat je k dosažení společných cílů. (Brown, B. (2018). Dare to Lead: Brave Work. Tough Conversations. Whole Hearts. Random House).
Na druhou stranu, kritici by mohli argumentovat, že přenos vojenských principů do civilního prostředí může být problematický kvůli rozdílným cílům a kulturám. Ve vojenském prostředí je hierarchie a poslušnost klíčová, zatímco v civilním sektoru je důraz kladen na inovace, kreativitu a autonomii zaměstnanců. Je proto důležité, aby lídři adaptovali vojenské principy s ohledem na specifické potřeby a kontext svého týmu.
