Efekt fikce: Jak příběhy formují naši emoční inteligenci
📊 Souhrn
Přednáška Laney Bartos se zaměřuje na vliv čtení fikce na rozvoj emoční inteligence (EQ). Bartos zdůrazňuje, že na rozdíl od IQ se EQ skládá z pěti klíčových složek: seberegulace, motivace, sebeuvědomění, sociální dovednosti a empatie. Čtení fikce aktivuje části mozku spojené s fyzickým pohybem, smyslovými zkušenostmi a především s prožíváním emocí a motivací postav. Tím umožňuje čtenáři vcítit se do myšlení a cítění druhých, což je klíčové pro rozvoj empatie.
Bartos poukazuje na výzkumy, které potvrzují, že čtení fikce zvyšuje průtok krve mozkem a aktivuje motorickou kůru a senzorické oblasti, čímž simuluje prožívání zkušeností postav. Autorka zmiňuje i studie, které ukazují, že dlouhodobé čtení fikce vede k rozvoji kognitivní empatie, tedy schopnosti vidět svět očima druhých a chápat jejich úmysly. Jako příklady uvádí knihy “Malé ženy” od Louisy May Alcottové a “Snídaně u Tiffanyho” od Trumana Capoteho, které jí osobně pomohly rozvíjet emoční inteligenci. Bartos vyzývá posluchače, aby se vrátili ke čtení a využili fikci jako nástroj pro osobní rozvoj.
📝 Přepis
Už od mládí nám mnozí říkají, že čtení je pro nás dobré. Každá knižní zpráva, test slovní zásoby, každá esej – to vše bylo vytvořeno, aby nám sdělilo stejnou zprávu: čtení nás činí chytřejšími, ostří naše gramatické dovednosti, zlepšuje výsledky testů a rozšiřuje slovní zásobu. Ale buďme upřímní. Je to opravdu důvod, proč zůstáváte vzhůru do pozdních hodin a otáčíte stránky? Je to důvod, proč pláčete, když protagonista ve vašem příběhu prohraje bitvu? Nebo když se jedna z postav rozejde? Co když nejdůležitější přínos čtení nemá nic společného s akademickými znalostmi, o kterých jsme vždy mluvili? Skutečná síla, kterou získáváme ze čtení, je trénink, který nám poskytuje. Nutí nás vstoupit do myslí lidí, které jsme nikdy nepotkali, postav, lidí, kteří nemyslí jako my, nechovají se jako my a jsou prostě odlišní od nás. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, trénuje nás to. Trénuje to naši emoční inteligenci.
Dobrý den, jmenuji se Laini Bartos a zde je můj průvodce emoční inteligencí – podle knihy nebo spíše z knih. Na rozdíl od IQ, vašeho inteligenčního kvocientu, je emoční inteligence často označována jako vaše EQ nebo váš emoční kvocient. Abychom lépe pochopili, jak čtení pomáhá zvyšovat naši emoční inteligenci, musíme se nejprve podívat na to, co emoční inteligence je a jak ji používáme v našem každodenním životě. Ale předtím bych vás všechny chtěla požádat, abyste zvedli ruku v reakci na některé otázky. A nebojte se, není to test a já vás nehodnotím.
Dobře, první otázka. Kdo si myslí, že ví, co emoční inteligence opravdu je? Prosím, zvedněte ruce, pokud si myslíte, že máte představu. Dobře, další otázka. Považujete se za velmi emočně inteligentní osobu? Děkuji za vaše odpovědi. Nyní můžete ruce spustit. Bez ohledu na to, zda víte, co emoční inteligence je, nebo ne, nebojte se, brzy vám to řeknu. A pokud se nepovažujete za velmi emočně inteligentní osobu, mám způsob, jak vám pomoci se v tomto ohledu zlepšit.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Laney Bartos na téma vlivu čtení fikce na rozvoj emoční inteligence je zajímavým pohledem na potenciál literatury. Její argumenty jsou podpořeny jak osobními zkušenostmi, tak odkazem na neurovědecké výzkumy a psychologické studie. Zejména zmínka o práci Natalie M. Phillips, která zkoumala aktivaci mozku při čtení fikce, dodává přednášce vědeckou váhu. Phillipsová ve svých studiích skutečně zjistila, že čtení beletrie aktivuje oblasti mozku spojené s prožíváním emocí a simulací skutečných zkušeností (Phillips et al., 2013).
Nicméně je důležité podotknout, že vztah mezi čtením a emoční inteligencí je komplexní a ovlivňuje ho řada faktorů, jako je typ literatury, čtenářovy osobnostní rysy a sociální kontext. Některé studie také naznačují, že pozitivní vliv čtení na empatii se nemusí nutně promítnout do reálných sociálních interakcí (Mumper & Barnes, 2016). Je také potřeba brát v potaz, že emoční inteligence je ovlivněna jak genetickými predispozicemi, tak prostředím, ve kterém jedinec vyrůstá. Tudíž nelze čtení fikce považovat za jediný nebo univerzální nástroj pro rozvoj emoční inteligence. Přesto je nepopiratelné, že literatura může hrát významnou roli v rozšiřování našich obzorů a prohlubování našeho porozumění lidským emocím.
Zdroje:
- Mumper, E., & Barnes, J. L. (2016). The relationship between reading fiction and empathy: A meta-analysis. Journal of Research in Reading, 39(1), 1-18.
- Phillips, N. M.,ほどくぼ, S., ほり, K., いまい, M., さかい, K. L., & 岡ノ谷, K. (2013). fMRI reveals stronger neural activity changes for real actions than for observation: Implications for embodied cognition. PloS one, 8(12), e81707.
