Hlasité léčení: Proč mladí černošští tvůrci potřebují přístup k zotavení
📊 Souhrn
Asiyah Martin ve své přednášce sdílí osobní zkušenost s bojem se závislostí a zdůrazňuje nedostatečnou reprezentaci a podporu pro mladé černošské tvůrce v procesu uzdravování. Popisuje, jak se po absolutoriu taneční školy potýkala s tlakem na kreativitu, finanční nejistotou a nezpracovanými traumaty, což vedlo k závislosti na alkoholu. Martin se dvakrát podrobila léčbě závislosti, kde si uvědomila nedostatek zástupců afroamerické komunity a toužila po někom, kdo by ji inspiroval a ukázal, že uzdravení je možné. Hovoří o tom, jak během léčby postrádala možnost vyjádřit se umělecky a znovu se spojit se svou vášní pro tanec.
Martin se po léčbě vrátila na univerzitu, aby získala titul MFA v oboru tance. Zdůrazňuje důležitost pokory a ochoty začít znovu, i když to znamená udělat krok zpět. Dále apeluje na mladé umělce, aby si stanovili hranice, našli rovnováhu a tvořili pro radost. Martin sdílí, že se snaží destigmatizovat léčbu závislosti v černošské komunitě a jednou by chtěla založit léčebné centrum zaměřené na rehabilitaci mladých umělců. Cílem tohoto centra by mělo být nejen uzdravení ze závislosti, ale také podpora v opětovném nalezení uměleckého poslání.
📝 Přepis
Elizabeth Gilbertová, autorka bestsellerů New York Times, ve své přednášce na TEDu v roce 2009 říká: “Někdy jsme akceptovali myšlenku, že kreativita a utrpení jsou neodmyslitelně spojené.”
Jmenuji se Asiah Martin a ke svým 28. narozeninám jsem se probudila a nebyly tam žádné balónky ani prskavky. V roce 2018 jsem absolvovala taneční obor a poté jsem pracovala na video projektech pro různé umělce. Rychle jsem podlehla tlaku být kreativní pro klienty, nepravidelnému příjmu a nezahojeným traumatům. Ke svým 28. narozeninám jsem se probudila a musela jsem si přiznat, že jsem závislá na alkoholu. Byla jsem na svět naštvaná, že mě nevidí, ale neustále jsem se vyhýbala sama sobě. Ale ke svým 28. narozeninám jsem se probudila a ukončila jsem svou smlouvu s utrpením.
Cesta k uzdravení
- ledna 2022 jsem se podruhé přihlásila na léčbu závislosti. Poprvé mou léčbu financovala rodina. Podruhé mi majitel nabídl stipendium, protože věřil, že jsem na to tentokrát opravdu připravená. Jako umělkyně, která tehdy neměla zdravotní pojištění, bych se bez jeho ochoty nemohla zúčastnit. Léčbu jsem tedy absolvovala dvakrát.
V obou případech tam bylo zhruba 25 lidí a potkala jsem pouze čtyři afroamerické ženy, dvě ve čtyřiceti a dvě v polovině dvaceti let. Program, ve kterém jsem byla, vyžadoval, abychom pracovali podle 12 kroků. Cenila jsem si tohoto programu, protože umožňoval lidem, kteří centrem dříve prošli, aby se vrátili a působili jako sponzoři pro současné pacienty. I když tam přišlo mnoho skvělých lidí, kteří působili jako sponzoři, neměla jsem žádného afroamerického sponzora, muže ani ženu, během svého pobytu. Toužila jsem po někom, kdo by vypadal jako já, aby mi ukázal, že uzdravení je pro mě možné.
Rehabilitace a umělecké vyjádření
Během této doby jsem byla také v procesu podávání přihlášky na Texaskou ženskou univerzitu, abych získala titul MFA v oboru tance. Potřebovala jsem poslat video sebe sama tančící a centrum nemělo taneční studio ani střízlivé bydlení. Poslala jsem tedy video sebe sama tančící na betonovém basketbalovém hřišti.
Léčba mi pomáhala střízlivět, ale toužila jsem se znovu spojit sama se sebou jako umělkyně. I když jsme měli muzikoterapii, ve které nám umožnili napsat název naší oblíbené písně na kousek papíru a dát ji do klobouku, aby byla vylosována v Hudební pátek, nebyly tam žádné příležitosti tvořit, hýbat se, pamatovat si, kdo jsem byla předtím.
Poselství pro mladé umělce
Jsem hrdá na to, že se mohu podělit o to, že za pár dní budu promovat s titulem MFA v oboru tance a jsem také tři roky střízlivá. Chci využít této příležitosti a promluvit přímo k mladým dospělým tvůrcům, kteří jsou nově střízliví. Začnu malým příběhem.
Když jsem se ve 28 letech vrátila na Texaskou ženskou univerzitu, nastěhovala jsem se do pokoje na koleji pro prváky. Ráda bych to zopakovala, ve 28 letech. Když jsem se vrátila do školy, nastěhovala jsem se do pokoje na koleji pro prváky obklopená 18 a 19letými. Ale chodila jsem se vztyčenou hlavou, protože jsem věděla, že cesta, po které jdu, je lepší než ta, ze které jsem přišla.
Říkám to proto, abyste byli ochotni stát se znovu prvákem. Ať už to pro vás znamená cokoli. Pro některé z vás to bude stěhování zpět k rodičům. Pro jiné to bude opuštění dobře placené práce, abyste ochránili své duševní zdraví. Ať už je to cokoli, udělejte to s jistotou, s vědomím, že je v pořádku udělat pár kroků zpět, abyste mohli jít vpřed.
Tvůrci, potřebujete hranice a rovnováhu. Zopakuji to také. Tvůrci, potřebujete hranice a rovnováhu. V posledních letech jsem se nepřeceňovala a nepřehrávala jsem. To ale neznamená, že jsem nepracovala tvrdě. Ve skutečnosti byl 14minutový tanec, který jsem vytvořila pro svůj vrcholný projekt MFA, vybrán, aby reprezentoval Texaskou ženskou univerzitu na Americkém festivalu tanečních asociací vysokých škol. A připadá mi to trochu divné, protože jsme se při každé zkoušce smáli.
Říkám to proto, abych vám dala svolení tvořit pro radost a zjistit, jaké odměny z toho mohou vzejít. A nakonec, i ve svých těžkých dnech buďte zvědaví na to, co vám život nabízí. Ve dnech, kdy se mi nechtělo vstát z postele, jsem byla překvapena, že na mě čeká vestavěná radost a úleva.
Budoucnost a reprezentace
Co bude dál? Řeknu vám jednu věc. Potřebujeme větší reprezentaci. Potřebujeme více mladých afroamerických žen a mužů, kteří jsou nejen ochotni projít touto situací a jít dál se svým životem, ale těch, kteří jsou dostatečně odvážní. Vím, že to není snadné, ale těch, kteří jsou dostatečně odvážní na to, aby vyprávěli své příběhy, aby zůstali u tématu. Influencerů je v dnešní době spousta. Všichni víte, že potřebujeme více obsahu o léčbě, o tom, jak se v ní orientovat, před střízlivostí, po střízlivosti, aby se lidé barvy necítili sami, když se s tímto problémem potýkají.
Plánuji být někým, kdo bude pokračovat v rozhovorech, které pomohou destigmatizovat téma léčby závislosti v černošské komunitě. Jednoho dne bych ráda měla léčebné centrum, ve kterém se zaměříme na rehabilitaci mladých dospělých umělců, nejen na pomoc s uzdravením ze závislosti, ale na pomoc s opětovným sjednocením s jejich uměleckými vášněmi a cíli. Do té doby budu pokračovat v tanci po každé cestě svého tvůrčího, střízlivého života. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Asiyah Martinové přináší cenný a osobní pohled na problematiku závislosti a její vliv na mladé černošské tvůrce. Její zdůraznění potřeby reprezentace a podpory v komunitě je klíčové, protože kulturní faktory hrají významnou roli v přístupu k léčbě a úspěšnosti zotavení.
Studie ukazují, že příslušníci menšinových skupin se často potýkají s bariérami v přístupu ke zdravotní péči, včetně léčby závislosti, kvůli faktorům jako je nedůvěra v systém, nedostatek finančních prostředků a kulturní stigma (SAMHSA, 2015). Navíc, nedostatek rasové a etnické diverzity mezi poskytovateli péče může snižovat účinnost léčby, protože pacienti se nemusí cítit pochopeni a podporováni (Sue, 2003).
Myšlenka, že tvůrčí vyjádření může hrát roli v procesu zotavení, je podpořena výzkumem v oblasti arteterapie a muzikoterapie. Tyto terapie mohou pomoci jedincům vyjádřit emoce, zpracovat traumata a zlepšit duševní pohodu (Malchiodi, 2007). Závěrem lze říci, že přednáška Asiyah Martinové otevírá důležitou diskusi o potřebách mladých černošských umělců v procesu zotavení ze závislosti a nabízí podněty pro vytváření inkluzivnějších a podpůrnějších programů a služeb.
Zdroje:
- Malchiodi, C. A. (2007). The art therapy sourcebook. McGraw-Hill.
- Substance Abuse and Mental Health Services Administration (SAMHSA). (2015). Behavioral health equity: Advancing health equity at the intersection of behavioral health and racial/ethnic minority groups. HHS Publication No. SMA-15-4943. Rockville, MD: SAMHSA.
- Sue, D. W. (2003). Overcoming our racism: The journey to liberation. John Wiley & Sons.
