Lékař 21. století: Mezi technologií a lidskostí
📊 Souhrn
Tomás Cobo ve své přednášce zdůrazňuje důležitost vyváženého přístupu k medicíně v 21. století, který by kombinoval technologický pokrok s lidskostí. Upozorňuje na nebezpečí přehnaného spoléhání se na technologie a ztrátu osobního kontaktu mezi lékařem a pacientem. Popisuje, jak moderní medicína vede k fragmentaci péče, kdy pacienta sleduje několik specialistů, kteří mezi sebou nekomunikují, a pacienti jsou zahlceni diagnostickými testy bez dostatečného vysvětlení. Apeluje na lékaře, aby nezapomínali na základní etické principy a budovali s pacienty vztah založený na důvěře a empatii.
Cobo navrhuje tři klíčové pilíře pro medicínu budoucnosti: medicínu precizní, integrální a personalizovanou. Precizní medicína využívá genetické a epigenetické nástroje k cílené léčbě. Integrální medicína klade důraz na komplexní péči o pacienta s ohledem na všechny jeho nemoci a léky. Personalizovaná medicína zohledňuje individuální kontext pacienta, jako je jeho životní styl a preference. Důležitou roli v tomto procesu hrají lékaři, kteří by se měli aktivně podílet na zavádění těchto principů do praxe a snažit se o to, aby i v době technologického pokroku zůstala medicína především o lidech.
📝 Přepis
Nejprve bych chtěl poděkovat Césaru Ibrego, který mě pozval, abych zde měl tuto krátkou přednášku. Ptám se ho: “Ale co to je?” Odpovídá: “Je to jedna z věcí, které jsme dali dohromady. Tak přijď, budeš nadšený, budeš mluvit…” Kdo má tento příběh? Jmenuje se Paco Piñálio. Měl jsem štěstí s ním roky pracovat v Kirofano, kde můžete dělat, co chcete, a on vám pomáhá. Pokud potřebuje lidi, kteří vám pomohou, tak cílí na to, co potřebujete…
Když se něco pokazí a běží se zpět… Všechno se vyřeší a dojde se k cíli… a znovu… hodiny pro vyhodnocení a úsilí… a štěstí se nám směje, s ním jsou výhody. Měl jsem štěstí, když jsem žil ve spojeném království a cítím se spokojeně. To je ten mezník, protože jsem poprvé mohl žít, když mi bylo 24, 25, 28 let. Moje je v pořádku se svými papíry.
They are extremely nice. I am going to tell you about technology and humanity and what it will be, or I think it probably be the medicine of the 21st century and the Veridian centuries. I have an essential thing here. I am the president of the medical organization. The question is, what is that? What does the medical organization do? This is a school, the multi -corporativist. The key of the medical organization, kcence kropor v Warburgia Lunguska, podběhem na klavete, v cantopají deonti, taky na plnoste, taky na kon PBS, konec, konec, konec, konec, konec, konec, konec, konec, konec, ke mám odzaz Been, například, kontrali dnes nemáme před nejchá na sociát, před přijem, si pouze před kompromisou de la honestidad, kompromisou de establecer una relación adecuada a médico paciente, kompromisou de la distribución justa de los recursos limitados, kompromisou de la investigación, kompromisou de la docencia, kompromisou de que esa investigación esté libre del conflicto de intereses, kompromisou de el conocimiento, de la competencia profesional. Todos esos compromisos se agrupan en 96 artíkulos y 23 capítulos que son los que conforman el código de ontología médica. Por cierto, que el código de ontología médica español es el último publicado en Europa lineado con el de la asociación médica mundial, en octubre del 2022. Y a cambio, qué es lo que nos da la sociedad, qué es lo que nos da el paciente, el paciente nos da su confianza ilimitada. Ese es el pacto social. Los pacientes en ese momento vulnerable de la enfermedad nos entregan a los médicos, su confianza ilimitada. Y qué es lo que a venido pasando? Lo que a venido pasando en último tercio del siglo XX, des los años 70, hasta donde estamos ahora, es que la tecnología, la innovación científica ha llegado, ha llegado el láser, ha llegado la resonancia magnética, ha llegado el scanner, ha llegado todo eso. De tal forma que la parte humana ha quedado como una parte como más virtuosa. A se, si además, este señor es afectivo, pues, mě, es que he ido al médico, a qué médico ha sido? Donde fulanito, fabuloso, el mejor. Ya he ha sido donde me mandaste, pero es que durante los 20 minutos que me he visto, no me he mirado los ojos. Báh, pero soy anti, qué más te da? Que lo importante es lo que sabe, porque sabe muchísimo. Ya, jdu, es que luego operó mi madre y después de nueve horas de cirugía, pues resulta que no vino avisarnos ni a comentarnos a la familia qué es lo que había pasado, hasta dos días después. Váj, no hombre, pero el caso es que lo operó. Eso es un mal acto médico. Pero esto no es nuevo. Hay unos diálogos muy bonitos de la real academia de ciencias de Paris, de Francia, en la que ya abordaban este problema. En 1830 discutían si el médico debería de ser el que tratara la persona en carne y hueso, o lo que debería de hacer es generar una hipótesis de una enfermedad y el enfermo no era más que esa hipótesis de esa enfermedad. Fijáros, že lo, kde discutívá nára, si el médico iba ser un sanador humano, o iba ser un científico empírico. Víte, kde věde de lejos. Fijáros, a ký la relación del paciente con el médico cómo ha ido evolucionando. Nech se habla de la fragmentación y de la atomización de esa relación. Aí tenéis en el ejemplo A, que es como muy intuitivo, tenéis al paciente, que se relaciona con su médico, con el médico responsable. El médico responsable tiene una batería, un armario de pruebas diagnósticas y terapéuticas, y por si nofora suficient, aí en un tercer plano, sus compañeros médicos, con los que puede hacer interconsultas para llegar al diagnóstico adecuado. Pero la relación médico -paciente se mantiene. Pero luego llegámos a la fragmentación. El paciente ya no solamente vea un médico, sino que tiene a tres, cuatro, cinco médicos. Va a ver, es un médico de primaria, oya ya, pero yo tengo un tema de reuma que quiero que me vea el reumátólogo, fenomenal, pues el reumátólogo, pero es que además tengo dispepsia, quiero que me vea el estomatólogo. Fenomenal, el estomatólogo o gastrotérológo. Quiero que me vea el traumátólogo. Bueno, pues paradógicamente, esos tres médicos que están atendiendo a ese paciente, no se komunikávete. Sí, esta es la paradoja que tenemos ahora mismo en nuestro sistema de la final de salud. La atención primaria y la atención hospitalaria, en vez de ser convergentes, cada vez son más divergentes historías clínicas electrónicas diferentes. Cuando mejoran de la historia clínica europea, pero por el amor de Dios, si en cantávia tenemos una historia clínica electrónica para primaria, y una historia clínica diferente para hospitalaria, esa es la fragmentación. Pero es que vamos a peor. ¿Qué es la fase C? ¿Qué es la atomización? Fijáros, que en la fase B todavía el armario con las pruebas diagnóstikos terapéuticas queda en tercer plano. Pero es que ya hemos llegado ahora siglo XXI a la atomización. El paciente se sientá y te tira o tebeja la resonancia magnética. Bueno, ¿y qué es lo que le pasa? No, no, ahí lo tiene usted, leálo, yo le pasa. Pues yo lleno de hernias y de protección. Ya hombre, pero usted cuénteme lo que le pasa. No, no, pero ojga, pero usted no zájde mire to, tome cd. A eso hemos llegáv. I ahí je llegáv el momento en el que le preguntas al paciente. Lo comentaba con Paco hace un momento, le preguntas al paciente. Ojga, i které le operávo? El robot. Pero como que el robot? Pero usted se které, que el robot entra por la mañana y di opera y ficha. No, pero qué médico? No, no, me operávo el servicio de cirugía de tal. No, pero ojga, que el servicio no le opera tampoco. Qué médico, qué nombre, qué apellidos? Francisco Piñalma Torres. No, vědějte se na nejvědě, protože to nezaví na dí. Pero el médico sí, a eso hemos llegáv. Éste jsou nás cuatro potentej technologías que tenemos, las diagnósticas. No, hay una sobrecarga diagnóstica. Qué riesgo tiene eso? Pues tiene el riesgo del sobrediagnóstico del que amenacemos a un paciente o un individo con que tiene una enfermedad que nunca va desarrollar. Las terapéuticas, yo se contáble la historia del robot, que parece que es más importante con esta fascinación tecnológica, že hospital má un buen Da Vinci, que no tenga un buen cirujano. El Big Data, el Big Data es fabuloso, porque Europa es una enorme cantidad de datos. Pero qué pasa con esos datos que se cruzan y lo que pueden dar lugar es que alguien que tenga intereses expurios económicos consiga sacar ventaja de eso asustando. Le preguntaban a un director general muy joven de una grandísima compañía farmacéutica en los años sesenta. Llegó a levantále, ojja, le pregunte prevista. I usted qué querría de esta empresa, qué futuro le vê, que el futuro le veexit se. Y yo lo qué quiero es vender a los Anus porque son muchos más que los enfermos, por ahí vamos. Y lo ultimo la logística clínica, otro día lo hemos tenido claro con el Lápagon. Toda la historia termostaké arritá, underway cari endlich dosenty de recetas elektrónicas fuera con lo guál a paciente diabético que tenga que cambiar el medicamento, la isolina esa mañana es auto no se cuenta, porque parece que la colaboración fue bien porque todos éramos hermanos, ale když mám tady diabetes náš měla fráda, to neostal nám vznik, co mě jde. Když mám když se svavé legít, a když se pohrávam osměrku. To je pr vážní obyklě, která se nává knáva klinická logistika. Máme tady, se kánou jí káro na plátom, tak velik rád a pro jednoho záštění vystavské hři, co byl spíritu a pro toho vládní. Abychom postěl, že je to velmi závodný. Výdivégo městí, které bychom nevěděl, bychom se přešel, protože se ješel hlavní kváry, nebo výstěji, které sa technologiámi a kde se tým mohli svojevé výstřit. Abychom nevěděl, že je to velmi závodný, takže se ješel na dvech líně, které je to důvodná, které je to důvodná. A lo primer es la medicina de precisión. La medicina de precisión, por poneros lo claro es que nosacan, oiga, un por decirlo de los cartes, nosacan un infocito, nosle arman de herramientas genéticas y epigenéticas y nosle sumergen otra vez en la sangre y va disparar directamente al tumor. Medicina de precisión. Otra línia, que tiene que caminar la cuadriga, es por la medicina integral. Es decir, sobretodo en los pacientes más frágiles y con muchas enfermedades. Tiene que haber alguien, que organize y que ponga en la balanza, lo bueno y lo malo de cada una de las medicaciones que se van a poner y ver al individu al paciente en su conjunto. Y por último, la medicina personalizada. Oiga, qué es la medicina personalizada? Pues la medicina personalizada, ya que pongo el ejemplo del diabético, pues no lo mismo un diabético gordo y pastelero, que un diabético monge trapense y que pesa 52 kilos. Hay que verlo desde la perspectiva del paciente, en el contexto del paciente. Eso es la medicina personalizada. Y pongo esto aquí, que es de Dona Medián, todo esto como se va conseguir. Esas tres medicina es como se consigue. Se consiguen como todo, con las personas. Hay 317 .800 y pico médicos colegiados en España. Si todos y cada uno de esos médicos siguen, esa línea de esas tres medicina, es la de precisión, medicina integrálna a personalizada, evolucionává se z náš důležitou. Zdělávám, Kuri, na újí Čárla, které dělá v España, v 1928, na Ráda Akadémia, která medicina říká, že máme největné, že máme největné, že sociáce máme největné, že máme největné, že máme největné, že každá jedna z návětné individu návětné, která máme největné. Máme největné, že marazá ma jugar, že niehovo me pozithná after ke dirama nebejte. Tyto ob orbitánů trumpet Yuri Melichov udlí také od pč isolating出來 recentní schopensky, A je to velký dogin si jednou za hlavě na tvoře, které byře jsou dělali na trakutě, které vždy byl dátama a když jen opravdu do týstvou vyšeklo i se poznával v ročná člověka. Teno výbovосícky měl jsou poškáváné vyskávanie po návologi, a někdy bylo vyškávane vyskávani po dlou, které neslětávali. který může mít většině ještě většině a ještě většině. Teď se jste tím, že se ještě většině. Jeho většině s ním většině, že mám většině, Má se svět, že se vám přijíšila měla závodní předpusti, ale i samozřejmě. Když je to až v dne? V dne se vám přijíšila, že výjdy a zvědět nejde zvědět, ale vůbec výzvala našem výzvala. A výzvala je zvyčne zvědět výzvala výzvala výzvala. Díky!
Nejprve bych chtěl poděkovat Césaru Ibrego, který mě pozval na tuto přednášku. Ptám se ho: “Ale co to je?”. Odpovídá: “Je to jedna z věcí, které jsme dali dohromady. Tak přijď, budeš nadšený, budeš mluvit…” Kdo má tento příběh? Jmenuje se Paco Piñálio. Měl jsem štěstí s ním roky pracovat v Kirofano, kde můžete dělat, co chcete, a on vám pomáhá. Pokud potřebuje lidi, kteří vám pomohou, tak cílí na to, co potřebujete…
Když se něco pokazí a běží se zpět… Všechno se vyřeší a dojde se k cíli… a znovu… hodiny vyhodnocování a úsilí… a štěstí se nám směje, s ním jsou výhody. Měl jsem štěstí, když jsem žil ve Spojeném království a cítím se spokojeně. To je ten mezník, protože jsem poprvé mohl žít, když mi bylo 24, 25, 28 let. Moje je v pořádku se svými papíry.
They are extremely nice. I am going to tell you about technology and humanity and what it will be, or I think it probably be the medicine of the 21st century and the Veridian centuries. I have an essential thing here. I am the president of the medical organization. The question is, what is that? What does the medical organization do? This is a school, the multi -corporativist.
Etický kodex lékařů
Klíčem lékařské organizace je podpora čestnosti, vytvoření adekvátního vztahu lékař-pacient, spravedlivá distribuce omezených zdrojů, podpora výzkumu a vzdělávání, zajištění nezávislosti výzkumu na střetu zájmů, podpora znalostí a odborné způsobilosti. Tyto závazky jsou shrnuty v 96 článcích a 23 kapitolách, které tvoří kodex lékařské deontologie.
Španělský kodex lékařské deontologie je poslední publikovaný v Evropě a je v souladu s kodexem Světové lékařské asociace z října 2022. Na oplátku, co nám dává společnost, co nám dává pacient? Pacient nám dává svou bezmeznou důvěru. To je společenská smlouva. Pacienti nám v okamžiku zranitelnosti, v nemoci, odevzdávají svou bezmeznou důvěru.
Technologie vs. Lidskost
Co se stalo? V poslední třetině 20. století, od 70. let až do současnosti, dorazila technologie, vědecká inovace, laser, magnetická rezonance, skener. Lidská stránka se stala jakousi ctnostnou součástí. “Šel jsem k lékaři, k jakému lékaři to bylo? Kde jsi byl u toho úžasného”. Byli jsme tam, kde mě poslali, ale za těch 20 minut se mi nepodíval do očí… Důležité je, co ví, protože ví hodně. Pak operoval mou matku a po devíti hodinách operace se neukázal, aby nás informoval, co se stalo, až o dva dny později. To je špatný lékařský úkon.
Ale to není nic nového. Existují velmi pěkné dialogy Královské akademie věd v Paříži, které se tímto problémem zabývaly. V roce 1830 diskutovali o tom, zda má lékař léčit člověka z masa a kostí, nebo má vytvářet hypotézu o nemoci a nemocný není nic jiného než hypotéza této nemoci. Diskutovalo se, zda má být lékař lidský léčitel, nebo empirický vědec.
Fragmentace a Atomizace vztahu lékař-pacient
Vztah pacienta s lékařem se vyvíjí. Hovoří se o fragmentaci a atomizaci tohoto vztahu. V příkladu A se pacient stýká se svým lékařem, s odpovědným lékařem. Odpovědný lékař má k dispozici baterii diagnostických a terapeutických testů a případně i další lékaře, se kterými může konzultovat, aby dospěl ke správné diagnóze. Ale vztah lékař-pacient zůstává zachován.
Pak se dostáváme k fragmentaci. Pacient už nechodí jen k jednomu lékaři, ale ke třem, čtyřem, pěti lékařům. Chodí k praktickému lékaři, ale také k revmatologovi. Skvělé, revmatolog. Ale mám i dyspepsii, chci, aby mě viděl stomatolog. Skvělý, stomatolog nebo gastroenterolog. Chci, aby mě viděl traumatolog. Paradoxně tito tři lékaři, kteří se o pacienta starají, nekomunikují mezi sebou.
To je paradox, který máme v našem zdravotnickém systému. Primární a nemocniční péče jsou stále více rozdílné, mají různé elektronické zdravotní záznamy. Mluví se o sjednocení evropského zdravotního záznamu, ale bohužel, v Cantábrii máme jeden elektronický zdravotní záznam pro primární péči a jiný pro nemocniční péči. To je fragmentace.
A je to ještě horší. Co je fáze C? Co je atomizace? Ve fázi B ještě zůstává skříň s diagnostickými a terapeutickými testy v pozadí. Ale v 21. století jsme se dostali k atomizaci. Pacient vám hodí magnetickou rezonanci. A co se děje? Tady to máte, přečtěte si to. Jsem plný hernií a výhřezů. Ale vy mi řekněte, co se děje. Ne, podívejte se na to, tady máte CD. Tam jsme se dostali.
Robot místo lékaře?
Ptáte se pacienta, kdo ho operoval? Robot. Ale jak robot? Lékař? Ne, operovala mě chirurgie z té a té nemocnice. Ale ordinace také neoperuje. Jaký lékař, jméno a příjmení? Nevím.
Máme čtyři mocné technologie: diagnostické. Existuje diagnostické přetížení. Jaké je riziko? Riziko nadměrné diagnostiky, kdy ohrožujeme pacienta nemocí, kterou nikdy nedostane. Terapeutické technologie: Příběh o robotovi, kdy je důležitější mít v nemocnici dobrého Da Vinciho robota, než dobrého chirurga.
Big Data jsou skvělá, protože v Evropě je obrovské množství dat. Ale co se stane, když se tato data zkříží a někdo se sobeckými ekonomickými zájmy z toho získá výhodu tím, že bude strašit. V šedesátých letech se ptali generálního ředitele velké farmaceutické společnosti, jakou budoucnost vidí pro tuto společnost. Odpověděl, že chce prodávat lék zdravým lidem, protože je jich mnohem víc než nemocných.
Poslední věcí je klinická logistika. Termostabilní léky, elektronické recepty. Pacient s diabetem, který si má změnit lék, si ho nemůže vyzvednout, protože spolupráce se dobře zdála, protože jsme si všichni bratři, ale co s diabetem? Klinická logistika je vážný problém.
Cesty k medicíně budoucnosti
Abychom se posunuli dál, musíme sledovat cestu klinické logistiky. Musíme se zaměřit na dvě linie, které jsou klíčové:
- Precizní medicína: Získáme lymfocyt, vyzbrojíme ho genetickými a epigenetickými nástroji, ponoříme ho zpět do krve a on vystřelí přímo na nádor.
- Integrální medicína: Zejména u křehkých pacientů s mnoha nemocemi. Musí existovat někdo, kdo organizuje a vyvažuje dobré a špatné stránky každé medikace a vidí pacienta jako celek.
- Personalizovaná medicína: Není stejné, jestli má cukrovku tlustý člověk, který má rád sladké, nebo mnich trapista, který váží 52 kilo. Musíme se na to podívat z pohledu pacienta, v kontextu pacienta.
Toho lze dosáhnout pouze s lidmi. Ve Španělsku je více než 317 800 lékařů. Pokud každý z nich bude sledovat linii těchto tří medicín, budeme se důležitě vyvíjet. Zdůrazňuji slova, jimiž se vyjádřila akademie medicíny ve Španělsku, roku 1928 , že máme neustále na paměti, že společnost je neustále přítomna v každé jedné individuální potřebě.
Musíme myslet na to, že někdo mě pozitivně ovlivnil. A je to obrovský dogin, v jednom z hlavních témat, které se diskutovalo na fakultě a když se dokázal vyléčit, tak se u člověka projevoval obrovský pocit, a byl tam ještě silnější a ještě silnější. Je s tebou, že ti dá závodní předpisy, ale i samozřejmě. Kam to směřuje? Směřuje to k tomu, že zvědavost se nemůže odnaučit. Zvědavost je to, co nás vyzývá. Díky!
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Tomáše Coba se dotýká zásadního problému moderní medicíny – jak najít rovnováhu mezi technologickým pokrokem a lidským přístupem k pacientovi. Autor správně poukazuje na rizika fragmentace péče a ztráty osobního kontaktu, což může negativně ovlivnit terapeutický proces a celkovou spokojenost pacienta. Tato témata rezonují s mnoha odborníky v oblasti medicíny a zdravotní péče, kteří zdůrazňují význam holistického přístupu a komunikace mezi lékaři.
Myšlenka tří pilířů – precizní, integrální a personalizované medicíny – je v souladu se současnými trendy ve vývoji zdravotní péče. Precizní medicína, založená na genetických a molekulárních poznatcích, umožňuje cílenější a účinnější léčbu (Jameson & Longo, 2015). Integrální medicína zdůrazňuje komplexní péči o pacienta, zohledňující biologické, psychologické a sociální aspekty (NCCIH, 2023). Personalizovaná medicína se zaměřuje na individuální potřeby a preference pacienta, což vede k lepšímu dodržování léčebného plánu a celkově lepším výsledkům (Hamburg & Collins, 2010).
Nicméně, je důležité si uvědomit, že implementace těchto principů do praxe vyžaduje změnu v myšlení a organizaci zdravotní péče. Lékaři by měli být vzděláváni v komunikačních dovednostech a empatii, aby mohli efektivně budovat vztah s pacientem. Zdravotnické systémy by měly podporovat spolupráci mezi specialisty a vytvářet platformy pro sdílení informací a koordinaci péče. Pouhá implementace technologií bez lidského faktoru, který autor kritizuje, nestačí.
Zdroje:
- Hamburg, M. A., & Collins, F. S. (2010). The path to personalized medicine. New England Journal of Medicine, 363(4), 301-304.
- Jameson, J. L., & Longo, D. L. (2015). Precision medicine—personalized, problematic, and promising. New England Journal of Medicine, 372(23), 2229-2234.
- National Center for Complementary and Integrative Health (NCCIH). (2023). Integrative Medicine: What You Need To Know. https://www.nccih.nih.gov/health/integrative-medicine-what-you-need-to-know
