Měli byste více selhávat
📊 Souhrn
Coop Caiozzo ve své přednášce argumentuje, že bychom se měli více zaměřit na přijímání selhání, namísto snahy se mu za každou cenu vyhnout. Vypráví příběh o tom, jak se s kamarádem pokusili založit marketingovou agenturu, což se jim sice nepodařilo, ale vedlo to k založení úspěšné značky Flagaholics. Zdůrazňuje, že strach ze selhání omezuje naši kreativitu a inovace.
Caiozzo se opírá o výzkum psychologa Deana Keitha Simontona, který zjistil, že tzv. géniové nevynikají ani tak talentem, jako spíš množstvím odvedené práce, a tedy nevyhnutelně i větším počtem selhání. Učíme se z chyb a posouvají nás dál. Proto bychom se neměli bát zkoušet nové věci a riskovat neúspěch, protože právě v tom spočívá cesta k osobnímu a profesnímu růstu. Podle autora bychom neměli čekat, až se budeme cítit připraveni, ale začít hned, i s vědomím možného selhání.
📝 Přepis
Tak jo, už to běží. Perfektní. Jak se dneska máte? Já jsem Cooper. A dneska bych chtěl začít jedním příběhem. Bylo to na podzim prvního ročníku a s kamarádem Adamem jsme se začali nudit sezením na přednáškách. Měli jsme nutkání něco vytvořit, jen jsme si nebyli jistí co. Jednou večer jsme seděli na koleji a rozhodli jsme se, že založíme reklamní agenturu. Budeme pomáhat malým místním podnikům s jejich brandingem. Jenže byl jeden problém. Bylo nám 18 let, neměli jsme žádné zkušenosti, žádné portfolio a vlastně nic, co by nás reprezentovalo. Proč by nám někdo měl věřit? Nic jsme nedokázali.
Takže jsme se začali ptát sami sebe. Jak donutíme lidi, aby nám věřili? Naše řešení bylo vytvořit si vlastní značku, kterou bychom použili jako případovou studii. Chtěli jsme, aby to bylo jednoduché. Chtěli jsme, aby to bylo nízkonákladové a snadno rozšiřitelné. Cílem nebylo vydělat peníze. Cílem bylo spíše dokázat, že dokážeme něco vybudovat od nuly. Prošli jsme všechny obvyklé nápady. Začali jsme u mikin, nálepek, náhodného zboží, ale nic se nechytlo.
Nález nápadu
Pak mi jednoho dne přišla SMS od mého spoluzakladatele Adama. Stálo v ní jenom “vlajky, otazník”. Bylo to hloupé, ale nikdo jiný to nedělal. Bylo to dost hloupé na to, aby to mohlo fungovat. Takže jsme dali dohromady 500 dolarů, vybrali jsme pár návrhů a našli jsme výrobce v zahraničí. A pak jsme zadali naši první objednávku. O pár týdnů později se na naší koleji objevilo 100 vlajek a my jsme byli oficiálně v podnikání. Nebyli. Protože jsme měli další problém. Jak to vlastně prodáme?
První kroky a marketing
Vytvořili jsme webové stránky, dali jsme je do provozu, ale nikdo nepřišel. Museli jsme najít způsob, jak se o nás dozvědět. Naše vlajky byly navrženy speciálně pro vysokoškolské studenty. Tak jsem udělal to, co by udělal každý logicky uvažující člověk. Dělal jsem všechno najednou. Neúnavně jsem postoval na sociálních sítích. Řekl jsem to všem svým přátelům a rodině. Dokonce jsme vytvořili profil značky na Tinderu. Nedopadlo to dobře. Nastavilo to tón pro spoustu našich raných marketingových aktivit. Byly chaotické, kreativní a naprosto neúčinné. Ale i tak jsme to zkoušeli dál. Testovali jsme nápady, rychle jsme selhávali a často jsme selhávali a přicházeli jsme na to, jak to funguje za pochodu.
Zjistili jsme, že přibližně každý pátý nápad funguje. Takže jsme chtěli tři dobré marketingové kanály, a tak jsme museli vyzkoušet 15 různých nápadů. O dva roky později se z této tréninkové značky, té, kterou jsme založili jen proto, abychom si dokázali, že to dokážeme, stala naše skutečná značka. Dnes společnost Flagaholics vyzdobila přes 15 000 stěn po celé zemi a utržila více než 300 000 dolarů. Vybudovali jsme to všechno z naší koleje.
Neúspěch jako nejlepší lekce
A to je to hlavní. Nakonec se nám nepodařilo založit marketingovou agenturu. Ani zdaleka. Nicméně tento neúspěch se stal tím nejlepším, co se nám kdy stalo. A proto jsem tady dnes, abych s vámi mluvil o tom, proč byste měli více selhávat. Jsme podmíněni vnímat selhání jako něco, čemu se máme vyhýbat, jako by každá chyba ubírala na naší hodnotě, důvěryhodnosti a šancích na úspěch. Ale co když se na to díváme špatně? Co když selhání není to, co nás brzdí, ale to, co nás žene dopředu?
Proč selhávat víc?
Pokud se držíte jen toho, co znáte, pokud se věnujete jen tomu, v čem jste dobří, pak zůstanou vaše tvůrčí a intelektuální světy malé. Ale když se pouštíte do výzev, které vás obohacují, do výzev, kde je selhání nejen možné, ale i pravděpodobné, otevíráte se zcela novým způsobům myšlení. Získáváte poznatky, které byste jinak nikdy neměli. Není to jen o mně. Existuje věda o tom, jak se propracovat k genialitě selháváním, a je podložena léty a léty výzkumu.
Význam neúspěchu pro zdokonalování
Dean Keith Simonton, psycholog z UC Davis, strávil roky studiem některých z nejkreativnějších a nejvlivnějších myslí v historii. A zjistil něco fascinujícího. Lidé, které považujeme za génie, nejsou nutně talentovanější nebo brilantnější než jejich vrstevníci. Prostě vytvořili více práce. A protože vytvořili více práce, přirozeně zažili více selhání. Nicméně, i více úspěchů. Simontonův výzkum ukazuje, že nejúspěšnější lidé nejsou ti, kteří se vyhýbají selhání. Jsou to ti, kteří se angažují. Angažují se v tolika experimentech, že se selhání stane nevyhnutelným. Ale díky tomuto obrovskému objemu práce si také vytvářejí příležitosti pro průlomové objevy.
Překonání strachu ze selhání
Tady se spousta z nás zasekává. Chceme uspět, ale také chceme hned napoprvé udělat všechno správně. Chceme vytvořit něco brilantního, aniž bychom vytvořili 100 věcí, které brilantní nejsou. Chceme jistotu předtím, než začneme jednat, ale jistota přichází až poté, co to zkusíme, selžeme a poučíme se. Největší chybou, kterou můžeme udělat, je podle mého názoru čekat, až se budeme cítit připraveni.
Kdybych čekal, až budu mít pocit, že vím, co dělám, nikdy bych nezačal podnikat. Kdybych čekal, až se budu cítit kompetentní k tomu, abych přednesl tento TED Talk, nestál bych tady teď. A jen pro případ, že by to nebylo naprosto zřejmé, přímo jsem selhal v zapamatování si tohoto projevu. Můžu vám téměř zaručit, že je ve vašem životě právě teď něco. Nějaký sen, nějaký cíl, nějaký neodbytný nápad, kterého se nemůžete zbavit, který váháte uskutečnit, protože se na to ještě necítíte připraveni. Takže si to vezměte ode mě, pokud selžete, získáte zkušenosti. Pokud selžete okázale, budete mít skvělý příběh. A pokud budete selhávat dostatečně, pokud se budete stále ukazovat, pokud budete stále experimentovat a pokud se budete stále učit, pak úspěch není otázkou jestli, ale kdy. Jsem Cooper Kyozo. Děkuji vám za poslech mého TED Talku.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Coopa Caiozza je inspirativní a nabízí cenný pohled na selhání jako na nedílnou součást cesty k úspěchu. Argumenty, které přednášející uvádí, jsou podpořeny jak osobními zkušenostmi, tak i odkazem na výzkum psychologa Deana Keitha Simontona.
Nicméně, vnímání a zpracování selhání je individuální a závisí na mnoha faktorech, včetně osobnostních rysů, sociálního prostředí a kulturního zázemí. Není vždy snadné otočit pohled na selhání jako na pozitivní zkušenost, obzvláště v případech, kdy má selhání vážné důsledky.
Výzkum Carol Dweckové o mindsetu (způsobu myšlení) také podporuje tezi o významu učení se z chyb a přijímání výzev. Dwecková ve své knize “Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu” (Mindset: The New Psychology of Success) ukazuje, že lidé s tzv. růstovým mindsetem (growth mindset), kteří věří, že se mohou učit a rozvíjet, dosahují lepších výsledků než lidé s fixním mindsetem (fixed mindset), kteří se obávají selhání a vyhýbají se výzvám.
Pro hlubší pochopení tématu doporučuji prostudovat si následující zdroje:
- Dweck, C. S. (2006). Mindset: The new psychology of success. Random House.
- Simonton, D. K. (2009). Origins of genius: Darwinian perspectives on creativity. Oxford University Press.
- Taleb, N. N. (2012). Antifragile: Things that gain from disorder. Random House. (Taleb zde argumentuje, že bychom neměli jen usilovat o odolnost vůči chybám, ale aktivně vyhledávat situace, kde můžeme z vlastních chyb a neúspěchů těžit.)
