Nahrávání inteligence
📊 Souhrn
Přednáška “Nahrávání inteligence” se zabývá myšlenkou digitalizace lidského mozku a jeho následného umístění do digitální reality. Yomna Abdullah vysvětluje, že tato koncepce, ačkoliv zní jako science fiction, vyžaduje dva klíčové prvky: technologii a znalosti. Autorka popisuje proces skenování mozku pomocí MRI a upozorňuje na současné limity této technologie, zejména v oblasti rozlišení potřebného k zachycení synapsí. Dále se zamýšlí nad prostorem pro uložení takto obrovského množství dat, konkrétně 86 miliard neuronů, a naznačuje, že současné počítače na to nejsou připraveny, ale neustálý vývoj technologií by to mohl v budoucnu umožnit.
V druhé části přednášky se Yomna Abdullah zamýšlí nad možnostmi a omezeními nahrávání inteligence. Zdůrazňuje potenciál získávání poznatků od digitalizovaných mozků odborníků, například astronautů, kteří by mohli zkoumat vesmír bez rizika. Zároveň upozorňuje na etické otázky spojené s digitalizací vědomí a zkušeností, zejména s ohledem na existenci duše a jedinečnost lidské existence. Inspirací pro přednášku byla autorce animovaná tvorba, ale po hlubším zamyšlení a prostudování dostupných informací dospěla k závěru, že úplné nahrání a přenos lidského vědomí je v současnosti spíše utopickou myšlenkou.
📝 Přepis
UI, neboli nahrávání inteligence, téma, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Co přesně je nahrávání inteligence a co se snažíme nahrát? Dám vám nápovědu. Je to kontrolní základna a komplexní orgán, který obsahuje mnoho různých věcí, včetně myšlenek, emocí a vzpomínek. Už jste uhodli odpověď? Možná jste ji uhodli, když jsem řekla “komplexní orgán”, protože to je jeden ze způsobů, jak můžeme definovat to, co nazýváme mozek. Ano, mozek. Neznění to šíleně? Jak můžeme nahrát lidský orgán? A znamenalo by to, že bychom ho mohli digitalizovat a žít a zažívat digitální realitu? Bylo by to nemožné? Zamyslete se nad tím. Co je nemožné? Žijeme ve světě, kde nás obklopuje technologie, kde cokoliv, co byste chtěli udělat nebo vytvořit, by vyžadovalo dvě myšlenky a dvě věci: technologii a znalosti. A to jsou dva faktory potřebné pro nahrávání inteligence, také známé jako nahrávání mysli.
Proces nahrávání mozku
Jaký je proces, kterým musíme projít? Jak bychom mohli nahrát lidský mozek? První věc, kterou musíte udělat, je podívat se do něj. A abyste se do něj podívali, musíte ho naskenovat. Máme jednu z nejlepších metod skenování dnes, a to je technologie MRI. I kdybychom ji měli, stále nemůžeme nahrát mozek. To je kvůli znalostem, které o mozku máme. Je jich příliš málo. A mozek je obrovský. Obsahuje mnoho věcí, které jsme ještě neobjevili. Proč ho nemůžeme nahrát? Proč ho nemůžeme naskenovat?
I kdybychom měli znalosti, MRI není bezpečná metoda. Máme v mozcích synapse. Synapse jsou prostory mezi neurony, které umožňují přenos informací z neuronu na druhý. Rozlišení MRI dnes je pouze půl milimetru. A pokud bychom chtěli skenovat synapse, museli bychom skenovat tisícinu milimetru. Vidíte ten velký rozdíl? Jak se můžeme dostat z poloviny na tisícinu? To by nám trvalo roky. A nejen to. Pokud bychom chtěli skenovat synapse, museli bychom použít tolik práce a tolik pole, že by to mohlo spálit lidskou tkáň. Očividně by to vedlo ke smrti a nechceme, aby zemřeli, protože chceme, aby se vraceli sem a tam z biologického světa do digitální reality.
Problémy a výzvy
Řekněme, že tento problém vyřešíme. Musíme objevit druhý problém, a to, kam ho nahrát. Jaké je místo, kam ho musíme nahrát? První myšlenka, která vás napadne, první odpověď je počítač. A ano, to může být správná odpověď pro budoucnost. Nebo možná ne. Počítač nemůže pojmout 86 miliard neuronů. Mozek je obrovský, jak jsem řekla. A pokud bychom chtěli nahrát takové množství, potřebovali bychom obrovskou budovu, která obsahuje tolik databází. Ačkoli zlepšujeme počítačovou technologii rok od roku, což by nám umožnilo nahrát mozek v budoucnu. Což by nám umožnilo vyřešit tento problém.
Možnosti a schopnosti UI
Nyní jsme problém vyřešili, jsme hotovi. Co můžeme vlastně získat z UI? Jaké jsou schopnosti UI? Nahráváme mozky. Každý náš mozek má speciální znalosti, které druhý nemá. Rysy, které druhý nemůže mít. Vezměme si například mozek astronauta. Cestují vesmírem, jdou daleko, aby získali malé znalosti, které by mohli získat. A někdy nemohou. Co kdyby UI nahrálo mozek takového člověka, mozek astronauta, uvolnilo ho do vesmíru, kde by mohl zůstat a obíhat měsíce bez toho, aby musel procházet nějakým nebezpečím, a naučit se o něm tolik za krátkou dobu nebo dlouho, protože je to čip, je to mozek, je to kopie tam, ale ne tady. Mohli bychom se dokonce dozvědět více o černé díře nebo objevit vesmíry, které mají stejný životní styl jako ten náš.
Digitální realita a duše
Nejzábavnější částí, kterou na UI považuji za úžasnou, je možnost zažít digitální realitu. Svět, kde vládnete vy a ne vám. Svět, kde můžete ovládat místo kolem sebe, své okolí, můžete dělat, co chcete, vypadat jako kdokoli chcete. Někdy chcete dělat více věcí najednou, chcete dělat dvě věci současně, což nejste schopni. Takže to můžete udělat s UI. Můžete nahrát svůj mozek, mít ho v digitální realitě, něco dělat a můžete dělat další věc v biologickém světě, což by nám opravdu pomohlo. Pro lidi, kteří neradi ztrácejí čas nebo mají málo času a musí dělat více věcí najednou. Můžeme vypadat jako kdokoli chceme, můžeme dělat, co chceme. Ale možná to není tak docela správné. Proč nemůžeme doopravdy zažít digitální realitu? Protože máme duši. Jsme tím, čím jsme, kvůli naší duši. Jsme tím, čím jsme dnes, protože existujeme. A nemůžete se jen tak ze dne na den rozhodnout, že vás tento život nudí a chcete zažít luxus někoho jiného. To prostě není možné. Mít kontrolu nad svou duší znamená získat nesmrtelnost. Být nesmrtelný. A my jsme smrtelníci. Máme zemřít a žít na této zemi. Nemůžeme se jen tak rozhodnout, jestli chceme žít někde jinde.
Pochybnosti a realita
Vím, že mnozí z vás jste o UI neslyšeli. A je to téma, na které se těžko dá narazit. Já jsem o něm také nikdy předtím neslyšela. Možná si myslíte, že jsem o tom četla na blogu nebo viděla video, ale ne, opravdu, viděla jsem to v kresleném filmu. Ano, v kresleném filmu. Jak mám věřit kreslenému filmu, který mluví o science fiction? Science fiction není vždy skutečná. Je to fikce. Kreslený film to zobrazoval jako naši realitu. Zobrazoval to, když jsme žili v COVID-19. Ukazovali, jak něčí mozek byl nahrán a dělali spoustu věcí jen s mozkem nahrávaným, když byli mrtví. Ano. Zpočátku jsem si myslela, že je to možné. A chtěla jsem uspořádat svůj TED talk o tom, jak bychom mohli zažít digitální svět. Ale pak jsem si přečetla něčí komentář. Přečetla jsem si něčí recenzi, že lidé o tom nepřemýšlejí vědecky. Přemýšlejí o tom jen programátorsky. A přemýšlela jsem o tom taky. Proč tak přemýšlím? Jak jsem mohla zapomenout, že existujeme ze své duše. Existujeme kvůli naší duši. Nemůžete se jen tak rozhodnout, co chcete, kdy chcete. A váš mozek nemůže fungovat bez určité části v něm.
Potenciál UI pro budoucnost
To stále neznamená, že UI není možné, protože nejde o zažití digitální reality. Jde o získání mozků jiných lidí. Jako vědců. Vědců z dávných dob. Pokud se jich někdy chceme zeptat na otázky a potřebujeme odpovědi, ale oni jsou mrtví. Nemůžete se jich jen tak zeptat, kdy chcete. Mohli bychom nahrát jejich mozek, mít ho jako kopii, paměť jejich klonu s námi. Můžete se jich zeptat, kdy chcete, na věci, které vás zajímají. Jednoho dne to budeme moci vidět. Možná ne my nebo budoucí generace. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška “Nahrávání inteligence” představuje zajímavý pohled na futuristický koncept, ale je nutné podotknout, že se dotýká mnoha oblastí, kde současná věda naráží na limity. Myšlenka digitalizace mozku je fascinující, ale technické překážky, jako je skenování synapse s dostatečným rozlišením bez poškození tkáně, jsou obrovské. Současné MRI technologie jsou skutečně omezené a vývoj metod s dostatečným rozlišením a bezpečností je stále v nedohlednu.
Co se týče ukládání dat, kapacita lidského mozku je enormní a současné počítače skutečně nedokážou takové množství dat zvládnout. Nicméně, vývoj kvantových počítačů by v budoucnu mohl představovat řešení tohoto problému. (Zdroj: Arute, F., Arya, K., Babbush, R., et al. Quantum supremacy using a programmable superconducting processor. Nature 574, 505–510 (2019). https://doi.org/10.1038/s41586-019-1666-5)
Etické otázky spojené s digitalizací vědomí a duše jsou velmi komplexní a filozofické. Vědecký konsenzus panuje v tom, že vědomí je produktem biologických procesů v mozku, ale existence duše zůstává otázkou víry a filozofických úvah. Zatím neexistuje vědecký důkaz pro existenci duše, a tedy i pro možnost jejího nahrávání nebo přenosu. (Zdroj: Koch, C. Consciousness: Confessions of a Romantic Reductionist. MIT Press, 2012.)
Celkově lze říci, že nahrávání inteligence je koncept, který je v současnosti spíše doménou science fiction než reálnou vědeckou možností. Nicméně, výzkum v oblasti neurověd, nanotechnologií a kvantových počítačů by v budoucnu mohl přinést nové poznatky, které by posunuly hranice naší představivosti.
