Nakrmit příští generaci než bude příliš pozdě
📊 Souhrn
Jesse Pound ve své přednášce na TEDxQueensU zdůrazňuje naléhavost řešení globálního problému hladu a podvýživy, který se vrací na scénu s rostoucí populací a klimatickými změnami. Vzpomíná na Zelenou revoluci v 60. letech, která odvrátila hladomor v Asii, ale zároveň upozorňuje na to, že Afrika zůstala stranou tohoto pokroku. Představuje svou společnost Vunatec, která se snaží podpořit drobné zemědělce v Keni a snížit plýtvání potravinami.
Hlavním poselstvím je, že je nutné aktivně podporovat mladé lidi v rozvojových zemích, aby se zapojili do zemědělství a využili moderní technologie. Zároveň apeluje na snížení plýtvání potravinami v bohatých zemích a na změnu přístupu ke konzumaci jídla. Klade důraz na to, že jídlo není nekonečný zdroj a měli bychom si vážit práce těch, kteří ho pěstují. Jen tak můžeme zabránit potravinové krizi a zajistit udržitelnou budoucnost pro všechny.
📝 Přepis
Bylo asi deset hodin dopoledne a já jsem právě vyjel autobusem na vrchol hory, abych se dostal do venkovské vesnice v Keni, která se nachází asi dvě hodiny jižně od města Nairobi. A když říkám autobusem, myslím tím… Bylo to SUV pro pět lidí, do kterého jsem se vměstnal s dalšími deseti lidmi, kteří stejně jako já potřebovali odvézt nahoru. Bylo to rozhodně trochu stísněné, ale za 2 dolary jsem si nestěžoval.
Mým cílem na vrcholu byl místní kostel, kde se shromáždila skupina asi 30 pěstitelů avokáda a čekala na mě a mé dva spoluzakladatele. Byli jsme tam, abychom se představili a představili naši společnost Vunatec v naději, že s námi budou ochotni spolupracovat. V té době mi bylo 20 let. Bylo to poprvé, co jsem se setkal s venkovskými farmáři, a jako první mě překvapilo, jak jsou všichni staří. Ne ve smyslu odsuzování, ale zajímalo mě, proč se nikdo z nich ani vzdáleně neblíží mému věku. Někteří farmáři seděli s vnoučaty na klíně a v tom moři tváří jsem viděl mnoho hlubokých vrásek vrytých léty tvrdé práce na půdě.
Zelená revoluce
Na chvíli se vrátím, protože vás teď asi zajímá, jak jsem se já, student strojírenství čtvrté generace z Kanady, ocitl tady. Nevyrůstal jsem na farmě. Ani moji rodiče, kteří byli oba policisté. Jako dítě jsem snil o tom, že se stanu astrofyzikem, a nikdy jsem si nepředstavoval, že budu pracovat na něčem, co souvisí se zemědělstvím. To vše se změnilo ve druhém ročníku na univerzitě, kdy jsem se poprvé dozvěděl o Zelené revoluci v 60. letech.
Na úsvitu 60. let byl náš svět na pokraji katastrofy. Populace rychle rostla a katastrofální hladomory především v Indii a Asii měly podle prognóz připravit o život stovky milionů lidí v průběhu 70. a 80. let. Naštěstí se tyto chmurné předpovědi nenaplnily, a to do značné míry díky průlomům v selektivním šlechtění, které jsou připisovány americkému biologovi jménem Norman Borlaug.
Mnozí z vás pravděpodobně nikdy neslyšeli jeho jméno, ale je mu připisováno, že zachránil více než miliardu životů před hladověním díky své práci na vývoji nových odrůd pšenice a rýže, které zvýšily příjem kalorií průměrného Asiata o 160 % mezi 60. a 90. léty, a to i přesto, že se jejich populace ve stejném období více než zdvojnásobila.
Afrika opomenuta
Jakkoli byla Zelená revoluce pro svět úžasná, jedna věc se mi stala naprosto zřejmou a znepokojující. Zelená revoluce zcela minula celý kontinent Afriky. Pokud se podíváte na výnosy od počátku 60. let do současnosti, uvidíte, že výnosy se neustále zvyšovaly ve všech regionech světa kromě Afriky, kde již dvě generace stagnují a v některých oblastech dokonce klesají.
Proč se to stalo, je příliš složité na to, abych to dnes dostatečně podrobně vysvětlil. Část z toho však souvisí s tím, jak rychle potravinářské obiloviny, zejména rýže, zaplavily světové trhy v důsledku Zelené revoluce. To přineslo rychle klesající ceny potravin, což nakonec způsobilo, že dovoz potravin do Afriky byl levnější než jejich domácí pěstování.
Kromě toho mnoho afrických zemí v době Zelené revoluce teprve nedávno získalo nezávislost na kolonialismu a potýkalo se s následky. Mnohé regiony zůstaly s velkým množstvím neobdělávané půdy a nedostatkem jasně definovaných pravidel pro držbu půdy, což vedlo k mnoha překrývajícím se nárokům, které komplikovaly investice do zemědělské produktivity.
Rané nezávislé země po kolonialismu také zůstaly fiskálně nerozvinuté s nedostatečně personálně a vzdělanostně vybavenou byrokracií. Ne že by neměly v úmyslu podporovat zemědělce. Chyběla jim však kapacita pro vytváření hospodářských politik se spolehlivými statistickými informacemi a byly sužovány řadou dalších naléhavých problémů, které se objevily během Zelené revoluce. V důsledku toho politiky, které by mohly vést k dlouhodobému zvýšení výnosů, jako je rozvoj infrastruktury a dotace na hnojiva, nebyly účinně prováděny.
Brzy to zabránilo velké části subsaharské Afriky dosáhnout soběstačnosti v produkci potravin, což mělo vážné a dalekosáhlé důsledky. Afrika je dnes čistým dovozcem potravin. Kontinent obsahuje 25 % světové orné půdy, ale produkuje pouze 10 % globální produkce potravin, i když se 70 % jeho obyvatel živí zemědělstvím.
Nová Zelená revoluce
Jako inženýra mě vždy fascinovaly špičkové technologie, jako je umělá inteligence a robotika, a jsem ohromen tím, co náš druh díky nim dokázal. Ale stejně jako je důležité, abychom i nadále posouvali hranice toho, čeho může lidstvo dosáhnout, je stejně důležité, abychom zajistili, že nikdo nezůstane pozadu. Je mi zle z toho, že se již po dvě generace prakticky nic nezměnilo na způsobu hospodaření v tak rozsáhlé a hustě osídlené oblasti světa. Ještě znepokojivější však je, že se v mnoha ohledech historie opakuje.
Do roku 2050 dosáhne naše planeta globální populace 10 miliard lidí. Poté, co světový hlad od počátku roku 2000 každoročně soustavně klesal, začal v roce 2019 opět stoupat a od té doby se zvyšuje. Organizace jako OSN a Rockefellerova nadace předpovídají, že tento trend bude pokračovat, pokud nebudou přijata naléhavá opatření, zejména proto, že změna klimatu vytváří environmentální podmínky, které jsou stále více nepřátelské k zemědělství.
Svět je ve velmi podobné situaci jako v 60. letech. A budeme potřebovat další Zelenou revoluci, abychom se vyhnuli katastrofě. Poté, co jsem se dozvěděl o první Zelené revoluci a o tom, jak byla Afrika opomenuta, jsem se přesvědčil, že další Zelená revoluce bude muset zahrnovat odemčení obrovského potenciálu Afriky stát se soběstačnou v produkci potravin. Neměl jsem tušení, jak toho lze dosáhnout, ale věděl jsem, že je to možné, protože všechny nástroje a zdroje potřebné ke zvýšení výnosů již existují a bylo to provedeno všude jinde na světě.
Vunatec
Štěstím jsem před třemi lety potkal online své spoluzakladatele a společně jsme začali projekt, ze kterého se nakonec stala naše společnost Vunatec, pojmenovaná po svahilském slově Vuna, což znamená sklizeň. Oba moji spoluzakladatelé jsou Keňané a vyrostli na malých farmách, což jsou farmy o rozloze menší než pět akrů, které se obvykle nacházejí ve venkovských oblastech.
Navzdory tomu, že tvoří velkou většinu farmářů v subsaharské Africe a kolektivně živí 70 % obyvatel kontinentu, dostávají drobní zemědělci nejméně zdrojů a snášejí největší strádání. Obvykle se spoléhají na cestující zprostředkovatele, kteří kupují jejich produkty, ale tito zprostředkovatelé přijíždějí na farmy nepravidelně a sotva platí farmářům dost na to, aby se jim zaplatily náklady. I větší a serióznější kupující váhají spolupracovat s drobnými zemědělci kvůli jejich venkovské poloze, omezenému objemu produkce a obtížím při plnění formálních tržních standardů kvality.
Provedli jsme průzkum mezi více než 600 drobnými zemědělci v Keni a zjistili jsme, že v důsledku těchto problémů často nejsou schopni prodat své produkty včas a průměrně 41 % toho, co vypěstují, se znehodnotí ještě předtím, než to může být snědeno. A to v zemi, kde je více než třetina obyvatel podvyživená. Snažíme se zabránit těmto ztrátám a zajistit farmářům spravedlivý příjem tím, že jim pomáháme vytvářet družstva a poskytujeme sdílené zdroje, jako je přístup ke skupinovému školení, zemědělským vstupům a skupinovým půjčkám. S touto podporou jsou farmáři schopni splnit požadavky na kvalitu a množství legitimních kupujících. Poté je propojujeme s těmito kupujícími a organizujeme skupinovou dopravu z venkovských oblastí, abychom zajistili včasné dodání jejich produktů.
Proč se mladí nehrnou do zemědělství?
Před několika lety jsem o zemědělství nevěděl vůbec nic. Moje zkušenosti se zemědělstvím se omezovaly na každoroční výlety na dýňovou farmu na Halloween, ale po dvou letech práce na Vuneteku na dálku při studiu na univerzitě v Kingstonu v Ontariu jsem věděl, že je to něco, čemu se chci smysluplně věnovat. Potřeboval jsem být v terénu. Tak jsem se ocitl ve venkovské vesnici na vrcholu hory v Keni, kde jsem stál v místním kostele tváří v tvář drobným zemědělcům vůbec poprvé.
Poté, co jsme se představili, jsme s mými spoluzakladateli vysvětlili farmářům, čeho se snažíme s funatechem dosáhnout, a oni měli zájem s námi spolupracovat. Na konci tohoto setkání mi však v hlavě zůstávala jedna věc, které jsem se nemohl zbavit. Rozhodl jsem se promluvit s některými farmáři individuálně a s pomocí překladu od jednoho z mých spoluzakladatelů jsem se jich všech ptal na to samé: kde jsou mladí lidé? A od každého farmáře jsem slyšel to samé: odešli do měst hledat práci.
Když jsem během svého pobytu v Keni cestoval do dalších vesnic a setkával se s dalšími farmáři, nemohl jsem tuto nepřítomnost mladých lidí ignorovat. A pokaždé, když jsem se na ně ptal, slyšel jsem stejný příběh. Poté, co vyrůstali a sledovali, jak se jejich rodiče snaží uživit jako zemědělci, většina z nich ztratila jakoukoli touhu věnovat se zemědělství a vidí migraci buď do zámoří, nebo do městských oblastí jako jedinou možnost. A to se netýká jen farmářů, se kterými jsem mluvil v Keni. Je to trend po celém světě.
Pokud mladí lidé opouštějí zemědělství, jak uživíme populaci 10 miliard lidí do roku 2050? Hospodářský růst ze zemědělství v subsaharské Africe je 11krát účinnější při snižování krajní chudoby než v kterémkoli jiném odvětví. Úspěšný zemědělský základ je základem pro jakoukoli prosperující společnost a většina afrických zemí tento základ ještě nevybudovala. Vím však, že pokud budou mladí lidé vybaveni správnými zdroji a vzděláním, mohou kolektivně vytvořit prosperující zemědělský systém, který neplýtvá obrovským množstvím domácích zdrojů a zároveň není silně závislý na dovozu.
Těch několikrát, kdy jsem se s mladými lidmi setkal, když jsem navštívil vesnice v Keni, byli vždy tak dychtiví se učit a tak motivovaní příležitostí jen slušně si vydělat, když jsme jim ukázali, že je to prostřednictvím zemědělství možné. Navíc mají mladí lidé přístup k mobilním zařízením a jsou digitálně gramotní, což jejich rodiče a prarodiče nikdy nebyli. Je v tom tolik potenciálu. Je však zásadní, abychom mladým lidem ukázali, jak může být zemědělství užitečné, aby se necítili nuceni hledat jiné příležitosti. Zemědělství není zdaleka snadné, ale nemusí být nerentabilní, zejména v regionu, kde je potravin tak zoufale zapotřebí. Tato změna se však musí uskutečnit nyní. Nemáme dalších několik generací na to, abychom nastartovali další Zelenou revoluci. Máme jen jednu.
Změna pohledu na jídlo
V roce 2050 mi bude 47 let. Je možné, že budu mít děti ve věku, v jakém jsem teď já. Je tedy na mé generaci, aby zabránila potravinové krizi, která by mohla být ještě horší než ta, které jsme se v 60. letech těsně vyhnuli. A tato další Zelená revoluce bude muset zahrnovat celý svět, nejen Afriku.
Když jsem se po své první návštěvě Keni vrátil do Kanady, něco se změnilo na tom, jak jsem se díval na jídlo. Většinu svého života jsem vnímal jídlo jako nekonečný zdroj, který se magicky objevuje v regálech obchodů se smíšeným zbožím. Mám velké štěstí, že jsem vyrůstal v zemi se silným zemědělským základem, ale náš potravinový systém má daleko k dokonalosti. Možná si myslíte, že v Severní Americe, se všemi našimi moderními technologiemi a zdroji, by se mělo plýtvat mnohem méně potravinami než na drobných farmách v Keni. No, bohužel tomu tak není.
OSN odhaduje, že v Severní Americe se ztrácí nebo plýtvá 30 až 40 % potravin určených ke spotřebě lidmi, což odpovídá průměru 41 % u farmářů, se kterými pracuji v Keni. Když nevidíte, odkud pochází, a nerozumíte všemu, co bylo potřeba k jeho produkci, jídlo se tak snadno nahradí. Když ale vidíte a dotýkáte se svého živobytí, jak roste v půdě, myšlenka na jeho plýtvání se stává bolestivou. Téměř zradou úsilí, které bylo vynaloženo na jeho vypěstování. Výzkumy naznačují, že pokud by země s vysokými příjmy snížily své po sklizňové ztráty na polovinu, mohli bychom ušetřit až 63 milionů lidí před podvýživou.
Věřím, že výrazné snížení našeho plýtvání potravinami bude jedním z nejobtížnějších, ale zároveň nejdůležitějších kroků k dosažení globální Zelené revoluce do roku 2050. Přesto také věřím, že to začíná něčím tak jednoduchým, jako je oprava našeho vztahu k jídlu, které jíme. Trochu expozice zemědělství se může zdát bezvýznamné, ale pro mě to změnilo život. A přimělo mě to přemýšlet, proč jsem o tom nikdy nevěděl. Ve 14 letech jsem se učil o astrofyzice, ale nedokázal jsem vám říct, jak se moje večeře dostala na můj talíř. Je na tom něco velmi zpátečnického.
Jídlo není nekonečně nahraditelné. Je to křehký a konečný zdroj, který si zaslouží víc než bezmyšlenkovitý hod do koše. Takže vás vyzývám, zvláště pokud jste mladí. Bez ohledu na to, co studujete nebo děláte v práci, zkuste si něco malého vypěstovat nebo navštívit místní farmu, třeba jen proto, abyste si znovu uvědomili vztah k jídlu, které jíte každý den, a ocenili ho. Protože nemůžeme vybudovat svět bez hladu, dokud nevybudujeme svět, kde si každý hluboce váží jídla a lidí, kteří ho pěstují. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Jesseho Pounda poutavě shrnuje problematiku globálního hladu a plýtvání potravinami a nabízí podnětné myšlenky pro řešení tohoto problému. Autor správně poukazuje na to, že Afrika byla opomenuta během první Zelené revoluce a že je nutné aktivně podporovat rozvoj zemědělství na tomto kontinentu.
Nicméně, některé argumenty by mohly být podloženy konkrétnějšími daty a studiemi. Například tvrzení, že hospodářský růst ze zemědělství v subsaharské Africe je 11krát účinnější při snižování chudoby, by vyžadovalo citaci relevantního zdroje.
Je však důležité si uvědomit, že efektivita zemědělství v boji proti chudobě závisí na mnoha faktorech, včetně politické stability, infrastruktury a dostupnosti vzdělání (Christiaensen et al., 2011).
Na druhou stranu, autor správně zdůrazňuje roli plýtvání potravinami v rozvinutých zemích jako významný faktor, který přispívá k celosvětovému hladu. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že přibližně třetina všech potravin vyrobených pro lidskou spotřebu se ztrácí nebo plýtvá (FAO, 2011).
Celkově je přednáška Jesseho Pounda cenným příspěvkem k diskusi o tom, jak zajistit udržitelnou budoucnost v oblasti výživy a zemědělství. Autor nabízí praktické a inspirativní myšlenky, které mohou motivovat lidi k tomu, aby se aktivně zapojili do řešení tohoto závažného problému.
Zdroje:
- Christiaensen, L., Demery, L., & Kuhl, J. (2011). The (evolving) role of agriculture in poverty reduction—An empirical perspective. Journal of Development Economics, 96(2), 239-254.
- FAO. (2011). Global food losses and food waste–Extent, causes and prevention. Rome.
