Od ticha k písni: Proč záleží na každém hlase (zvláště na tom tvém)
📊 Souhrn
Gina Chick ve své přednášce vypráví dojemný příběh o cestě londýnským metrem s dcerou, která roztančila davy lidí svým spontánním tancem na zvuk trumpetisty. Tento moment sounáležitosti v podzemí, kde se cizinci spojili díky nevinné radosti dítěte, kontrastuje s pozdější tragédií, kdy její dcera zemřela na rakovinu. Autorka zdůrazňuje, že i přes bolest ztráty si nese světlo její přítomnosti a sdílí ho s ostatními. Vyzývá k uvědomění si vlastní síly a vlivu na svět skrze kvalitu naší pozornosti a volbu, zda se zaměříme na strach a rozdělení, nebo naději a úžas.
Chick argumentuje, že každý má svůj jedinečný hlas, který je cenný a potřebný pro zdravou společnost. Kritizuje kulturu, která potlačuje a odsuzuje hlasy na základě jejich znění nebo původu. Povzbuzuje posluchače, aby se nebáli zpívat a sdílet svůj hlas, i když si myslí, že neumí zpívat. Skrze společný zpěv demonstruje sílu sounáležitosti a propojení, které může vést ke změně světa. Závěrem vyzývá k aktivnímu vytváření prostoru, kde může být slyšet každý hlas, což je klíčové pro budování zdravější a inkluzivnější společnosti.
📝 Přepis
Je zima v Londýně a Lee a já bereme naši téměř tříletou dceru Blaise do muzea metrem. To dítě nikdy nebylo mimo Austrálii. Chodí bosa v buši, jí larvy witchetty a zpívá ptákům v jejich vlastním jazyce. A nikdy neviděla tolik lidí, protože je špička, což znamená, že tisíce Londýňanů běží do práce v tunelích metra, což jsou velké kruhové obložené tunely.
Po jedné straně každého tunelu se řítí proud lidí a po druhé straně stejný proud. A ty proudy se nepotkávají. A pak jsme tu my a jdeme tempem Blaise, což je docela pomalé, takže lidé za námi nás musí objíždět, což dělají. A nikdo se nedívá. Vlastně se nikdo nikam nedívá. Nikdo si ničeho nevšímá
Hudba v podzemí
Někde v tunelu hraje trumpetista. A proti všem předpokladům si jediná nitka hudby najde cestu přes kakofonii lidstva a dopadne do čekajících uší mé dcery, která se úplně zastaví, zvedne ruce a začne tančit. Její tvář je otočená nahoru, jako by nechala noty pršet, a její ruce, ty trhají vzduch, jako by z něj tahala noty. Její tvář je plná extáze.
Vlna úsměvů
A lidé, kteří běží za námi, teď musí okamžitě uhýbat. A když to dělají, otočí se a podívají a stane se něco neuvěřitelného, protože ji uvidí a je to jako sledovat výbuch světla, protože jak běží kolem a podívají se, okamžitě se usmějí a běží dál. A lidé, kteří jdou opačným směrem, vidí úsměvy a podívají se a usmějí se. A tak to jde.
V jediném okamžiku se tunel rozkvete v zahradu spojení. Lidé se začnou bavit, jak jdou kolem. Začnou si trochu zpívat nebo s ní tančit. A vidím, že ty vlnky se mění ve vlny a to světlo proudí oběma směry tunely a lidé si to berou do svého dne. A protože je to teď v nich a oni se teď změnili, to světlo může znamenat více laskavosti a ta laskavost může znamenat více laskavosti, a tak dále a tak dále.
Síla přítomnosti
A v tu chvíli jsem viděl, že jsme všichni nekonečně mocní a můžeme změnit svět jedním dechem kvalitou našeho vědomí. A pak otázka: Jakou optikou zaměřujeme to vědomí? Strachem? Rozdělením? Nebo máme naději a úžas?
Teď na ten moment hodně myslím, protože asi o měsíc později jsem našel pod žebry své dcery bouli velikosti pěsti. A o pět měsíců později odletěla pryč a navždy zanechala světlo z tohoto těla. Ale ne světlo ze světa. Protože nosím v sobě světlo její přítomnosti s každým dechem, s každým krokem, s každým slovem. A dávám ti ho teď, nejen tím příběhem, ale svou přítomností. A ty mi dáváš svou přítomnost, což je ten největší dar, který můžeš dát. A společně v té přítomnosti, kde se setkáváme, tvoříme něco nového. Měníme se navzájem.
A teď, po tomhle, můžeme odnést tu změnu zpět do světa. A kdo ví, kam to povede? Jeden jediný okamžik čisté přítomnosti může zažehnout plamen, který přeskočí od srdce k srdci k srdci k srdci a může osvětlit celý svět.
Důležitost zpěvu
Teď ti ten příběh vyprávím, abych zasadil semínko. Ale aby semínka rostla, potřebují výživu. A ta výživa spočívá v tom, aby to bylo víc než jen příběh, potřebujeme to cítit. A nejrychlejší způsob, jak znám, jak pomoct skupině lidí cítit to, co jsme cítili v těch tunelech v tu jednu chvíli, nejrychlejší způsob, jak znám, jak dostat skupinu lidí k pocitu spojení a naděje a života a lásky a životní síly a vášně a sounáležitosti, je, když zpíváme společně.
A pokud si náhle řekneš: “Já neumím zpívat,” chtěl bych tě vyzvat, abys zvážil své programování, protože to je program. Myslíš si, že si velryby říkají: “Promiň, Amando. To mělo být B dur.” Myslíš si, že si straka říká: “Sakra, pokazila jsem trylek. Už nemůžu zpívat?” Ne. Všechno v přírodě má svou vlastní dokonalou píseň. Svou vlastní dokonalou píseň. A my taky.
V přírodě neexistuje žádná hierarchie života. Každý život je stejně důležitý jako každý jiný. Slovy krásného Alana Wattse: “Myslíš si, že mrak může jít špatným směrem? Nebo strom mít špatný tvar? Nebo vlna být příliš vlnitá?” Ne. Všechno v přírodě je dokonalé, a my taky. Náš hlas je toho součástí.
Kulturní oprava
Zdravá vesnice může existovat pouze tehdy, když je každý hlas vítán a může být slyšet. Zdravá vesnice může existovat pouze tehdy, když je každý hlas vítán a může být slyšet, bez ohledu na to, jak zní, bez ohledu na to, jestli je ostrý nebo plochý nebo cokoliv. A kultura, která nám říká, že náš hlas není vítán nebo je špatný kvůli tomu, jak zní nebo kdo jsme, je kultura, která potřebuje opravu.
A všude, kam se podívám, vidím kulturu, která potřebuje opravu. Takže pokud se chceš, stejně jako já, naklonit na okraj té kulturní opravy, pozvu tě, abys se naklonil na místo, kde můžeme všichni sdílet své hlasy společně, kde může být slyšet každý hlas. A zeptám se, zazpíváme si spolu? Dobře, moji milí.
Společný zpěv
Napsala jsem tuhle píseň pro tenhle sál. Je velmi jednoduchá. No, je to píseň od Giny. Takže každopádně, může to mít chvilku. Jsou tam dvě části. Jedna polovina sálu bude zpívat opakující se smyčku. Je to jen opakující se smyčka. Naučím vás ji. A druhá polovina bude zpívat slova a pak je dáme dohromady.
Dobře. Zkusíme to? Dobře. Dobře, moji milí, tady. Vy jste Áčka. Tahle řada, tahle řada tady. Do půlky tady. Moji milí, tady jste Béčka. Tady máme Áčka. Tady jste Béčka. Tady nahoře. Ahoj, moji milí. Až doprostřed včetně vrchu. Tady jste Áčka. A všichni ostatní jste Béčka.
Dobře, naučím vás první část. Všichni se ji naučíme. Dobře? [zpívá smyčku] Úžasný. Dobře, to je první část. Skvělé. A teď vás všechny poprosím, abyste se postavili, prosím, postavte se bez mluvení, protože nemám moc času a dostanu za to vynadáno.
[Gina zpívá a publikum opakuje] Dnes, dnes, ten krásný den. Moje srdce bije. Jsem tu s tebou. Dnes, dnes, ten krásný den. Moje srdce bije. Jsem tu s tebou.
Dobře, krásné. Oh, můj bože, jste úžasní. Dobře, moji milí, pokusíme se to spustit společně za tu minutu a 46 sekund, co nám zbývá. Takže Áčka, moji milí, vy jste smyčka. Začneme smyčkovat. A jakmile to budete mít, pak já budu volat a odpovídat a všechno se to spojí. Chvíli to bude chaotické a bude to úžasné.
Dobře, jste připraveni? Dobře. Pokud umíte harmonizovat, jděte do toho. Pokud chcete tančit, jděte do toho. Zkusíme to. Dobře. Dva, tři, čtyři.
[Společný zpěv]
A to je zvuk spojení. A to je světlo, které přeskakuje od srdce k srdci k srdci. A může změnit svět. Vezměte si to ven a zářete jasně, moji milí. Děkuji, Same.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Giny Chickové je emotivní a inspirativní zamyšlení nad silou lidského spojení, významem vyjádření vlastního hlasu a potenciálem pro transformaci společnosti skrze kolektivní zpěv. Její osobní příběh a výzva k sounáležitosti rezonují s mnoha lidmi. Některé aspekty její prezentace však vyžadují kritické zhodnocení.
Síla spojení skrze hudbu: Sociální psychologie potvrzuje, že sdílené zážitky, včetně hudby a tance, posilují sociální vazby a pocit sounáležitosti (Brown, 2000). Neurovědecký výzkum ukazuje, že zpěv v kolektivu aktivuje oblasti mozku spojené s odměnou a sociálním spojením, což podporuje pocit štěstí a propojení s ostatními (Weinstein et al., 2016). Chicková efektivně využívá tento princip, když vyzývá posluchače ke společnému zpěvu.
Kulturní a společenská dynamika hlasu: Chicková kritizuje kulturu, která potlačuje a znehodnocuje hlasy na základě jejich znění nebo původu. Tato kritika je relevantní, neboť sociální nerovnosti a diskriminace často vedou k umlčování určitých skupin ve společnosti (hooks, 1991). Její výzva k vytvoření inkluzivního prostoru pro všechny hlasy je v souladu s principy sociální spravedlnosti a rovnosti.
Zpěv a psychická pohoda: Chicková tvrdí, že zpěv (i nedokonalý) je přirozený a prospěšný pro každého. Tato myšlenka je podporována studiemi, které ukazují, že zpěv má pozitivní vliv na psychickou pohodu, snižuje stres a úzkost a zvyšuje sebevědomí (Clift & Hancox, 2010). Její povzbuzování k překonání strachu z nedokonalosti ve zpěvu je cenné, protože strach z hodnocení často brání lidem v plném vyjádření.
Zdroje:
- Brown, R. (2000). Social identity theory: Past achievements, current problems and future challenges. European Journal of Social Psychology, 30(6), 745-778.
- Clift, S., & Hancox, G. (2010). The perceived benefits of singing: Findings from preliminary surveys of a university college choral society. Journal of the Royal Society for the Promotion of Health, 130(4), 196-201.
- hooks, b. (1991). Yearning: Race, gender, and cultural politics. South End Press.
- Weinstein, A. A., Launay, J., Pearce, E., Dunbar, R. I. M., & Stewart, L. (2016). Singing and social bonding: Changes in connectivity and immune function. Evolutionary Psychology, 14(2), 147470491664244..
