Překvapivé spojení mezi svobodou a hranicemi

📊 Souhrn

Uta Pippig ve své přednášce zkoumá komplexní vztah mezi svobodou a hranicemi, přičemž zdůrazňuje, že tyto dva koncepty nejsou protiklady, ale spíše se vzájemně podmiňují a obohacují. Na základě osobních zkušeností, zejména z běžecké kariéry a setkání s divokými koňmi v Coloradu, argumentuje, že opravdová svoboda nespočívá v absenci omezení, ale ve schopnosti vědomě si volit a přijímat hranice, které nám umožňují růst a rozvíjet se. Svoboda je vnímána jako osobní stav mysli, neustále se vyvíjející a spojený s odpovědností za vlastní štěstí.

Přednášející představuje praktický rámec “FREE” (v anglickém jazyce svobodný) jako nástroj pro dosahování osobní svobody. Tento rámec zahrnuje kroky jako oproštění se od odsuzování, stanovení si jasných cílů, angažování se v překonávání výzev a neustálý vývoj reakcí na různé situace. Pippig zdůrazňuje, že svoboda volby je klíčová, ale vyžaduje úsilí, vědomí a přijetí odpovědnosti za vlastní život. V konečném důsledku svoboda spočívá v uvědomění si, že jsme sami zodpovědní za své štěstí a pohodu.

📝 Přepis

Je zajímavé, jak obtížné se zdá odpovědět na otázku: Co pro tebe znamená svoboda? Je to pocit skutečné svobody, radosti a téměř jako zamilovanost naplněná radostí a štěstím? Nebo je to prostě žít bez hranic? Někdy to, co se zdá být очевидné, není ve skutečnosti pravda. Takže, co znamená svoboda? Jakou roli v ní hrají hranice? A co když svoboda a hranice nejsou protiklady, ale hrají spolu a navzájem se doplňují?

Různé podoby svobody

Pro mě má svoboda mnoho různých podob, někdy překvapivě rychlých, když se uklidním a cítím víc přítomný okamžik. Jak to? Dovolte mi vrátit se do roku 1989.

Berlínský maraton 1989

Někteří z vás si možná pamatují 9. listopad 1989. Skončila studená válka a padla Berlínská zeď. Spolu s 25 000 dalšími atlety a běžci z celého světa jsem jako bývalá východoněmecká dívka stála na startovní čáře Reunifikačního maratonu. Berlínský maraton, pouhé tři dny předtím, než se západní a východní Německo měly opět stát jednou zemí. Tento den byl pro mě velmi významný a nepamatuji si padající déšť toho nedělního rána.

Závod měl začít. A poprvé trasa vedla ze Západního Berlína k slavné Braniborské bráně, do Východního Berlína a pak zpět do Západního Berlína přes slavné Postupimské náměstí. Tisíce lidí byly ve městě, všichni cítili svou nově nabytou svobodu. Miliony se dívaly v televizi. Byla jsem ohromena. Emoce převzaly kontrolu. I když jsem byla tak připravená, necítila jsem startovní čáru pod nohama. Kapky deště a slzy radosti se mísily dohromady. Byla jsem tak dojatá.

Vzpomínám si, že jsem musela zkrotit své myšlenky. Poklekla jsem, dotkla se asfaltu a promluvila jsem k sobě, zavřela oči, jak jsem to obvykle dělala před mnoha svými obtížnými nebo náročnými maratony. Řekla jsem si, že po všech těch měsících tréninku jsem tady ve svém rodném městě. Po vší té touze po svobodě a míru a bohužel i objížďkách. V hlavě mi vířily myšlenky. Vzpomínám si na známé tváře a lesní koleje, nejistotu. Vzpomínám si, jak jsem tam stála jako východoněmecká dívka na startovní čáře v Západním Berlíně. Byla jsem tak nadšená a nervózní, ale zároveň se mi ulevilo. Musela jsem se znovu soustředit, protože závod měl začít. Vstala jsem, zhluboka se nadechla, jak jsem to dělala vždy, když jsem začínala závody. Soustředila jsem se dopředu a v dešti v dálce jsem sotva viděla Sloup vítězství. Byl to snad signál, že chci zvítězit?

Všichni jsme vyrazili a běželi příliš rychle k Braniborské bráně, našemu symbolu svobody po 3 km. Vzpomínám si, že jsem byla tak nadšená, že jsem sotva dýchala. Vzpomínám si na své nohy. Řekla jsem si: “Dobře, nohy, mlčte. Poběžím klidně, ne příliš rychle, v první části maratonu.” Možná někteří z vás vědí, co to znamená. Vzpomínám si, že jsem proběhla Braniborskou bránou, krátce se dotkla jednoho ze sloupů a zamrazilo mě v zádech. Pak jsem prošla skrz a uviděla Pařížské náměstí, které 28 let stálo prázdné. Nikdo tam nemohl jít. Tentokrát bylo zaplněno tisíci a tisíci lidí, kteří si užívali vlastní svobodu a štěstí a slzy radosti.

Nemohla jsem se ale zdržovat. Musela jsem se soustředit. Musela jsem ten závod uběhnout. Abych byla upřímná, mnoho si z něj nepamatuji. Co si pamatuji, je cílová rovinka a ty tisíce Berlíňanů, tak radostných, s V nad hlavami. Také energie, která mi dala křídla, že jsem mohla doběhnout do cíle a vyhrát závod, a necítila jsem, že je konec. Byla to opravdu pravda, že teď máme svobodu? Že si můžeme vybírat vlastní hranice, že se můžeme společně vydávat na mimořádné cesty a vytvářet hranice, které budou respektovat svobodu ostatních?

Svoboda a hranice jako síla

Tato myšlenka mě posílila a zdatnila, a dokonce i se stejným tréninkem a se stejnou přípravou jsem mohla běžet o 2-3 minuty rychleji jen proto, že jsem se cítila svobodná, jen proto, že jsem si mohla poprvé utvářet svou budoucnost. Hranice jsem potřebovala, protože byly mou silou a soustředěním. Byly mou odolností a nikdy se nevzdávaly. Také mi pomohly vytvořit něco opravdu zvláštního s mou tréninkovou filozofií a rutinami. I když jsem žila svobodně, dokázala jsem využít tyto hranice k dosažení obrovského úspěchu. Staly se mým rámcem a mými vodítky.

Setkání s divokými koňmi

Už po mém prvním Bostonském maratonu mi můj přítel řekl: “Uto, s tvým duchem svobody bys měla jet běhat s divokými koňmi Colorada.” A samozřejmě jsem to udělala. Zaprvé jsem ve své tréninkové základně v Boulderu v Coloradu neměla žádné bílé koně. Ale o několik let později jsem mohla navštívit slavné bílé koně v povodí Sand Wash v severozápadním Coloradu. Pamatuji si, že jsem si vzala fotoaparát a jeli jsme náklaďákem někam do tamní divočiny. Jen si vzpomínám na tu otevřenou rozlehlost, tu otevřenou pláň, tu širokou zemi s malými vlnami a útesy a rumělkovými útesy a vyhlídkovou horou vpředu. Byla jsem tak ohromena, protože v té zemi byl takový klid a ticho. Jistě, v dálce jsme je už mohli vidět, první stádo divokých koní.

Když jsem je poprvé uviděla, byla jsem tak nadšená, že jsem sotva dýchala. Vzpomínám si, že jsme vzali náklaďák a nechali je stranou. Vzali jsme si vybavení a šli cikcak směrem ke koním, velmi opatrně. Můj průvodce mi řekl: “Uto, buď velmi opatrná s každým pohybem, s každou holí a velmi pozorná.” A tam byli, koně všech věkových kategorií, pasoucí se a hrající si a opírající se o sebe navzájem. Byli tak přirození. Věděli, že máme fotoaparáty, ale byli tak svobodní. Neměli žádné ploty ani výběhy a volně se pohybovali a měli centrální prostor, ale nebyl neomezený. Dali nám nahlédnout do své sociální struktury, do své síly, ale také do své jemnosti, a umožnili nám nahlédnout, jak mají respekt a silné city ke své nejstarší klisně, své alfa klisně, své vůdkyni a ochránkyni. Pamatuji si, že tito koně žili v čisté svobodě, v absolutní svobodě, spoutáni pouze svými celoživotními a silnými vazbami jeden s druhým. Od té doby pro mě koně z Colorada ztělesňovali pocit svobody. Sledovat je byl vznešený moment. Žádný obrázek to nemohl vystihnout. Jen jsem tam stála v úžasu, úplně přitahována, a jen jsem se na ně dívala.

Osobní svoboda a volba

Svoboda pro mě také znamená jen se svobodně vyjadřovat, jako teď, i když se můj pohled liší od ostatních. Přesto věřím, že neexistuje absolutní stav svobody. Je to idealistický stav v myslích, o který neustále usilujeme. Svoboda je spíše v našich myšlenkách nebo v určitých situacích, jako je běh, kdy mě nohy svobodně nesou. Hodně jsem četla o svobodě v různých kulturách a s různými filozofiemi. Měla jsem možnost o tom diskutovat se svými přáteli a kolegy a lidmi, se kterými pracuji. Došla jsem k závěru, že svoboda je opravdu osobní stav mysli. I když už zpochybňuji, že existuje pravá nebo absolutní svoboda, věřím, že svoboda je idealistická, osobní a neustále se vyvíjí, možná jako štěstí. V tomto smyslu osobní svobody se moc volby stává zásadnější. Přesto je svoboda nejsilnější a nejčistší v myslích. Plně prožívaná volbou a v momentech, které s námi opravdu rezonují.

Praktický rámec “FREE”

Došla jsem ke všem těmto filozofickým myšlenkám, ale mám i některé praktické myšlenky, o které bych se s vámi chtěla podělit. Jeden praktický přístup mi hodně pomohl objasnit tuto záležitost. Je to něco, co jsem vytvořila v průběhu let, co pramení z mé minulosti do vaší budoucnosti. Je to rámec. Co by to mohlo být? FREE.

Pojďme se tedy společně osvobodit:

• F jako Osvoboď se od odsuzování jednoduše tím, že se zbavíš omezení sebekritiky a zbavíš se vnějších očekávání, čímž si dovolíš jednat bez břemene dokonalosti. Zde bych meditovala. Uklidnila bych se do klidnějšího stavu, do hlubšího stavu sebeuvědomění a vědomého uvědomění, jednoduše bych se zbavila.

• R jako Ztvárni svůj cíl jasným definováním svého cíle a jeho převedením do živého obrazu, který nastaví tvé myšlení a následuje tvé jednání. Zde bych si 20 minut před závodem nebo soutěží vyhradila na jasnou vizualizaci všech scénářů, od závodní strategie přes povětrnostní podmínky až po všechny ostatní věci, abych byla absolutně nejlepší za všech okolností.

• První E jako Zapojení se do výzev. V mém konkrétním případě s bolestí. Dokázala jsem to v průběhu mnoha let zdokonalit a meditovat, vizualizovat to také. Dech oddechoval bolest pryč z určitých oblastí v mém těle, jemně do oblastí, kde jsem neměla žádnou bolest, a pak odtamtud, když jsem měla bolest v jiných oblastech. Někdy to fungovalo, někdy ne. Mohla jsem s tím ale běžet velmi rychle a za hranice. I když mi mozek říkal: “Oh, tohle nedává smysl,” můj mozek by stále říkal: “Můžu to dokázat.” A běžela bych velmi rychlé časy.

• Poslední E jako Vyvíjej jak reagovat na situace, na jakoukoli situaci, kde jsem se poučila a kde jsem přinesla své vlastní nápady a filozofie a vytvořila pozitivní vlny vpřed a snažila se vnést vnější do hektického vnějšího, s ještě jinými technikami, jako je milující laskavost a velmi důležité pro naši společnost, na co někdy zapomínáme, sebeláska. Vzala bych si tyto meditace a vytvořila mentální vzorce a znovu a znovu je zdokonalovala a zbavila se starých přesvědčení, věděla jsem, že si mohu vybrat a kdykoli změnit svou reakci na jakoukoli situaci, věděla jsem, že také po každém pádu přijde o něco lepší čas, který mohu diktovat.

Zůstává tedy, že svoboda je velmi osobní. Každý ji prožíváme jinak, v závislosti na našich přesvědčeních, nadějích, snech a zkušenostech. Samozřejmě, mohu mluvit jen za sebe a ze svých vlastních perspektiv. Ty se neustále vyvíjejí. Někdy se dnes mění a zítra se posouvají. Co ale zůstává, je má víra ve vrozenou dobrotu lidí. Jsem čistý optimista, oddaný vizi, že můžeme udělat svět lepším místem, kde má každý určitou a dobrou svobodu. Nakonec největší svobodou je svoboda volby, jako je volba štěstí. Ale štěstí i svoboda nepřicházejí tak snadno. Vyžadují úsilí, jako udržovat naše těla zdravá a naše mysli flexibilní. Nakonec svoboda spočívá ve vědomí, že odpovědnost za naše štěstí je vždy naše. Přijmout ji.

Zanechávám vás tedy s jednou rozšířenou otázkou. Co pro vás znamená svoboda a kde si stanovujete své hranice? Protože když se svoboda, hranice a volby sladí, vytvoří něco velmi zvláštního. Něco, pro co stojí za to žít. Mockrát děkuji.

🔍 Kritické zhodnocení

Přednáška Uty Pippig na téma svobody a hranic je poutavá a inspirativní, opírá se o osobní zkušenosti z běžecké kariéry a setkání s divokými koňmi. Její myšlenka, že svoboda a hranice nejsou v protikladu, ale vzájemně se doplňují, je zajímavá a podnětná.

Nicméně, přednáška postrádá hloubější teoretické zakotvení a opírá se spíše o osobní interpretace a pocity než o vědecké důkazy. Ačkoli je rámec “FREE” inspirativní, jeho praktická aplikace a účinnost nejsou podloženy žádnými studiemi ani výzkumy.

Podpůrné argumenty:

• Psychologický výzkum: Koncept seberegulace a stanovení si cílů, které Pippig zmiňuje, jsou dobře prozkoumány v psychologii. Teorie seberegulace Alberta Bandury zdůrazňuje, jak si lidé stanovují cíle a monitorují svůj pokrok k dosažení těchto cílů, což vede k pocitu kontroly a svobody. (Bandura, A. (1991). Social cognitive theory of self-regulation. Organizational Behavior and Human Decision Processes, 50(2), 248-287.)
• Filozofické perspektivy: Myšlenka, že svoboda vyžaduje určitá omezení, je přítomna v dílech mnoha filozofů, včetně Immanuela Kanta, který zdůrazňoval, že svoboda musí být v souladu s morálními zákony.

Vylučující argumenty:

• Nedostatek empirických důkazů: Pippigova přednáška se opírá o osobní anekdoty a neobsahuje žádné empirické důkazy na podporu jejího tvrzení, že rámec “FREE” vede k větší svobodě a štěstí.
• Zobecnění: Zkušenosti profesionálního sportovce a jeho pohled na svobodu nemusí být snadno přenositelné na běžnou populaci.

Závěr:

Přednáška Uty Pippig je inspirativní a podnětná k zamyšlení nad vztahem mezi svobodou a hranicemi. Nicméně, diváci by měli k prezentovaným informacím přistupovat kriticky a uvědomit si, že se jedná spíše o osobní interpretaci než o vědecky podloženou teorii. Pro hlubší pochopení tématu doporučuji prostudovat si relevantní psychologické a filozofické zdroje.

Odkaz na originální video