Proč kategoricky odmítám plánovat svůj život
📊 Souhrn
Hannah Rothwell ve své přednášce sdílí osobní zkušenosti a filozofii, proč se vyhýbá detailnímu plánování života. Zdůrazňuje, že lidé se neustále mění a vyvíjejí, proto by se neměli svazovat rigidními plány vytvořenými jejich dřívějším já. Místo toho doporučuje zaměřit se na osobní hodnoty, být otevřený novým příležitostem a aktivně se podílet na svém životě s flexibilitou a ochotou ke změnám. Rothwell také upozorňuje, že je důležité rozlišovat mezi aktivním přístupem k životu a pasivitou. I když neplánujeme do detailu, měli bychom být organizovaní a vědomě se rozhodovat o svých krocích.
Rothwell dále vysvětluje, že její postoj k plánování se vyvinul v důsledku zdravotních problémů v mládí, které jí ukázaly, jak nepředvídatelný život může být. Zdůrazňuje, že život by neměl být vnímán jako neustálá snaha o úspěch nebo strach z neúspěchu, ale jako cesta plná příležitostí k růstu a rozvoji. Doporučuje dívat se na život z perspektivy osobních cílů a hodnot, nikoli z hlediska kariérních ambicí. Nabádá k aktivnímu vyhledávání a přijímání nových příležitostí, s tím, že i negativní zkušenosti mohou být cenné pro osobní růst.
📝 Přepis
Můžete mě slyšet? Je všechno v pořádku? Ano? Skvělé. Dobře, děkuji vám všem za pozvání. Jsem velmi ráda, že tu dnes mohu být. Jak už bylo zmíněno, jmenuji se Hannah Rothwell. Jsem učitelka americké angličtiny. V Uzbekistánu žiji už asi čtyři roky a mám pocit, že mám tak trochu nekonvenční životní příběh. Když mě Nazeera požádala, abych přišla a promluvila k vám, chtěla, abych přednesla něco motivačního a něco z mé vlastní životní zkušenosti. A napadlo mě, že tolik lidí slyší o tom, jak si mají naplánovat svůj život, jak mají mít pětiletý plán, jak mají vědět, jakou budou mít práci, jak mají vědět, na jakou univerzitu půjdou, aby byli úspěšní. Já jsem nikdy nic z toho nedělala, ale přesto mám pocit, že jsem měla šťastný a úspěšný život. Takže jsem se s vámi chtěla podělit o kousek své cesty, své filozofie a o to, proč se tak zarputile bráním plánování svého života.
Dobře, nejdřív se chci obrátit na dospělé v místnosti. Ti z nás, kterým je přes 18, ať si vzpomenou, když jim bylo řekněme 14. Jakou práci jste chtěli mít? Jakou práci jste chtěli? Pilot. Dobře. Pilot. Jo. Zubař. Jo. Někdo další? Fotbalista. Prezident. Dobře. Zvedněte ruku, pokud máte práci, kterou jste chtěli mít, když vám bylo 14. Přesně tak. Chci tím říct, že se měníme, rosteme a vyvíjíme a naše zájmy se mění. Měníme se, rosteme a vyvíjíme. Když se zamyslím nad tím, kdo jsem byla před pěti lety, před deseti lety, myslím tím i před dvěma lety, mé zájmy, mé vášně, mé sympatie, mé obavy, byly úplně jiné než dnes. Takže když mi lidé říkají, že musím mít pětiletý plán, vzpomenu si na to, kdo jsem byla před pěti lety, a říkám si, že té osobě nevěřím, že mi naplánuje život. Takže vám chci nejdřív ukázat, kdo ta osoba byla. Takže vám představím osmnáctiletou Hannah.
Osmnáctiletá Hannah
Tohle je osmnáctiletá Hannah. To jsem já, když jsem začínala jako studentka na univerzitě. A neměla jsem vůbec tušení, co chci studovat nebo co chci dělat. Takže jsem se přihlásila na univerzitu, která byla blízko mého domu, na univerzitu, která měla velmi krásný kampus, spoustu pěkných obchůdků a restaurací v okolí, na místo, kde jsem si myslela, že se mi bude dobře žít další čtyři roky. A když jsem tam byla, zjistila jsem, že je spousta nových věcí, které jsem měla možnost prozkoumat, o kterých bych dřív nevěděla. Začala jsem například chodit na hodiny ekonomie jen proto, že jsem musela chodit na nějaké hodiny. Koneckonců jsem byla na univerzitě. A začala jsem na ty hodiny chodit a uvědomila jsem si, že se mi to vlastně moc líbí. Kdybyste se mě zeptali, když mi bylo 17, jestli chci studovat ekonomii, řekla bych, že ne, to zní tak nudně. Ale jakmile jsem na ty hodiny začala chodit, začala jsem komunikovat s profesory a viděla jsem ekonomii v jiném světle. Nebylo to jen o penězích a nabídce a poptávce. Bylo to o tom, jak můžete porozumět lidem, kteří jsou v úplně jiné situaci a mají úplně jinou materiální realitu než vy. A tak jsem si uvědomila, že se mi ekonomie vlastně hodně líbí.
Poté jsem se o to začala velmi zajímat a začala jsem si získávat pozornost svých profesorů. Moji profesoři mě začali zvát na různé věci, jako na jejich výzkumy, na jejich konference, na projekty, na kterých pracovali. A já jsem si říkala, že je to fakt super. Pořád nevím, čím chci být, ale vím, že se mi ekonomie hodně líbí, takže možná budu ekonomka. Ale zajímala mě ještě jedna věc. V té době jsem studovala i arabský jazyk. Opět jsem ho studovala jen proto, že jsem si musela vybrat nějaký jazyk a nevěděla jsem, jaký. Tak jsem si řekla, že si asi vezmu arabštinu, proč ne? A pak jsem s ní začala a uvědomila jsem si, že je to vlastně docela zajímavé. A zase jsem si začala získávat pozornost svých profesorů. Začala jsem se učit víc a víc. A když jsem promovala, můj profesor arabštiny mi vlastně sehnal mou první nabídku práce. Můj profesor arabštiny našel v Jordánsku svou bývalou kolegyni, která byla ředitelkou soukromé školy. A ta soukromá škola hledala Američany, kteří by přijeli učit angličtinu. A já jsem hledala způsob, jak cestovat. Já nevím, prostě jsem chtěla cestovat. A můj profesor arabštiny chtěl, abych si procvičila své jazykové znalosti. Takže mi nabídl tuhle pracovní příležitost, a protože jsem nevěděla, co chci dělat, řekla jsem ano. A pak se dostáváme k 23leté Hannah.
Dobrodružná dvacátnice
23letá Hannah byla velmi dobrodružná. 23letá Hannah milovala cestování. Jezdila všude a milovala aktivní život, nenáviděla, když musela sedět v klidu, nenáviděla nudu. Takže jsem využívala každou příležitost k tomu, abych chodila na túry, setkávala se s přáteli, cestovala i na jiná místa. Byla to velká zábava a hodně jsem se naučila. A zase jsem měla tu možnost jen proto, že jsem neměla jasný plán, co budu dělat po promoci. Tahle příležitost od mého učitele mi tak nějak spadla do klína. A jakmile jsem se té příležitosti chopila, vedlo to k dalším a dalším zájmům, o kterých jsem nevěděla, že je mám.
Posuňme se trochu dál a máme 25letou Hannah. 25letá Hannah je už skutečná učitelka. 23letá Hannah nebyla tak docela učitelka. Jen cestovala. Ale učení byl způsob, jak pracovat. A pak jsem dostala příležitost přijet do Uzbekistánu jako asistentka učitele angličtiny. A jakmile jsem tu příležitost dostala, uvědomila jsem si, že já nemám jen ráda cestování. Já nemám jen ráda mezinárodní lidi. Mě vlastně baví i učit. V tu chvíli jsem se začala soustředit. 23letá Hannah byla jen o zábavě, dobrodružství a cestování. 25letá Hannah byla už víc soustředěná. Dělala jsem magisterský titul, dělala jsem si certifikát TESOL, věnovala jsem se profesnímu rozvoji a snažila jsem se budovat své dovednosti jako mladá profesionálka.
Kdybych si vzpomněla na 18letou Hannah a řekla jí, že budu učitelkou v Uzbekistánu, vůbec by tomu nevěřila. Že? Ale to se stane, když říkáte ano příležitostem a nedržíte se příliš pevně rigidního plánu. Teď jsme u 28leté Hannah.
Současnost a reflexe
28letá Hannah, to jsem já. 28letá Hannah se stále baví. 28letá Hannah má stále ráda lidi a je stále docela extrovertní. Ale 28letá Hannah je možná o něco méně dobrodružná než 23letá Hannah. Už jsme se trochu usadili. Mezi mé oblíbené koníčky patří relaxace a sledování televize doma. Měníme se, rosteme, vyvíjíme se a je v pořádku si to dovolit. Kdybych nechala plánovat svůj život 23letou Hannah, bylo by to jen jít, jít, jít, dělat pořád něco. Byla by to sice zábava, ale taky vyčerpávající. Takže jsem se změnila, vyvinula jsem se a také jsem si oblíbila kávu, jak můžete vidět na mé skvělé fotce. A o to jde. Je v pořádku růst, je v pořádku se vyvíjet, je v pořádku se měnit. Nemusíte se držet pevného plánu, který vytvořila vaše předchozí verze.
Teď se chci podělit o něco víc o tom, proč neplánuji svůj život. Myslím, že mám tak trochu jedinečnou filozofii, pokud jde o neplánování svého života, a chci se o ni s vámi dnes podělit.
Proč neplánuji svůj život
Zaprvé, jak jsem řekla, rosteme, měníme se, vyvíjíme se, a je v pořádku to dělat. Také se mi nelíbí slovo plán. Je to proto, že když mluvíme o plánu, mluvíme o úspěchu nebo neúspěchu. Plán nám dává dvě možnosti. Nedovoluje nuance, nedovoluje objevování a růst a změnu. A myslím, že život je plný těchto věcí. Takže nemám moc ráda slovo plán, protože nás nutí myslet si, že jsem buď uspěla, nebo selhala. A myslím si, že život je složitější než jen tyto dvě kategorie. Neberou v úvahu ani nečekané příležitosti, které máme, a všechny ty věci navíc, které se stanou a které jste nemohli předvídat, když jste se vydali na cestu.
A nakonec, někdy se stávají věci, které jsou mimo vaši kontrolu. Abych vám to trochu víc přiblížila, představím vám 15letou Hannah. 15letá Hannah byla jiná. 15letá Hannah milovala plány. Plánovala všechno. Zjišťovala si všechno, co se dalo. Přesně věděla, co bude dělat. Věděla, na jakou univerzitu půjde. Věděla přesně, jaký průměr musí mít, aby se na tu univerzitu dostala. Měla všechno naplánované do posledního detailu.
Ale 15leté Hannah se stalo něco jiného. Bez vlastní viny a bez viny kohokoli jiného 15letá Hannah velmi onemocněla. 15leté Hannah byla diagnostikována porucha zvaná dysautonomie. Nebudu zacházet do podrobností. Je to dlouhá a komplikovaná diagnóza. Ne každý ji zná, ale v podstatě všechny věci, které vaše tělo dělá samo, jako je srdeční tep, krevní tlak, spánek, dýchání, moje tělo prostě nedělalo tak dobře. Poté, co jsem velmi onemocněla, bylo pro mě těžké se učit, těžké chodit do školy a těžké žít podle plánu, který jsem si vytvořila v hlavě. A po tom všem jsem si uvědomila, že plán, který jsem si vytvořila, ten plán, který jsem milovala, už neodpovídá životu, který jsem žila. Lékaři mi v té době dávali asi 50% šanci, že budu moct zase žít normální život. A naštěstí jsme tady. Patřím k těm 50 %, kterým se to povedlo. Jsem za to moc ráda.
Jde o to, že je těžké plánovat si život, když máte takovou nejistotu. Tehdy jsem se rozhodla, že s plány končím. Život se může změnit. Můžou se vám stát věci, které jste nečekali. Někdy to může být hodně těžké, ale vždycky vám to dá příležitost růst, vyvíjet se a měnit se. Proto jsem si vyvinula svou strategii neplánování života. Teď bych se chtěla podívat trochu víc na tuto strategii a filozofii a na to, jak ji můžete použít ve svém životě.
Jak neplánovat svůj život?
Chci mluvit o tom, co to je, ale také o tom, co to není. Pokud jde o to, co to je, tato filozofie je o svobodě být flexibilní, svobodě se měnit, svobodě se vyvíjet. Je to o dovolení růst, nezůstat zaseknutý ve verzi sebe sama, kterou jste byli před pěti lety, před deseti lety. Je to o přetváření dialogu o životě. Nemyslíme v termínech úspěchu a neúspěchu. Myslíme v termínech růstu, rozvoje a příležitosti. Musím ale také zdůraznit, co to není. Protože spousta lidí půjde domů a řekne si, že paní Hannah řekla, že nemusím nic plánovat. A pak budete velmi líní. A to vůbec neříkám. Tahle filozofie je naopak někdy víc práce. Nejde o to být pasivní. Musíte být aktivní. Musíte zkoumat různé příležitosti. Musíte kriticky reflektovat věci, které chcete ve svém životě, a věci, kterých si vážíte. Musíte se zorganizovat. Když jsem se hlásila do práce, měla jsem tabulky v Excelu, kde bylo napsáno, kdy jsem se přihlásila, kdy se mi někdo ozval, všechny tyhle věci. Byla jsem velmi organizovaná, i když jsem si neplánovala celý život. A vůbec to není dovolení být líný. Stále musíte nést odpovědnost za svůj život. Stále musíte nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Pojďme se podívat na praxi. Jak neplánovat svůj život? Je tu několik kroků, do kterých se chci dostat. Za prvé, musíte si formulovat své osobní cíle. Když říkám formulovat své osobní cíle, spousta lidí si řekne, že to zní hodně jako plán. Je to trochu jiné než plán. Co tím myslím, je, že si musíte uvědomit, co je pro vás důležité. Nechci, abyste mysleli v termínech pracovních pozic. Neříkejte si, že mým cílem je stát se podnikatelem a zbohatnout. Zaprvé je to nudné. Zadruhé to nedává moc prostoru pro nuance. Místo toho se zamyslete nad tím, proč to chcete. Můžete například říct, že mým osobním cílem je vydělat si tolik peněz, abych mohl koupit dům pro rodiče, protože se o mě starali, vážím si své rodiny a chci jim to vrátit. To nám dává dobrý výchozí bod. Nesoustředíme se na pracovní pozici podnikatele. Soustředíme se na osobní cíl a na to, jak ho můžeme dosáhnout.
Další věc, kterou musíte udělat, je přemýšlet dopředu. Potřebujete přemýšlet dopředu. Tím myslím přemýšlet jeden krok dopředu. Tím krokem obvykle myslím jeden rok dopředu. Protože je spousta příležitostí, o které se musíte ucházet. Pokud chcete jít na mezinárodní univerzitu, nemůžete se tam jen tak objevit a říct, že jsem tady, přijměte mě. Ne, musíte se tam přihlásit. Musíte si zjistit požadavky. Je spousta práce, kterou musíte udělat předem. Takže doporučuji přemýšlet jeden krok dopředu. Co chcete dělat v příštím roce? A co musíte udělat teď, abyste se na to připravili?
Další věc je říkat ano příležitostem. Někdy se objeví věci, které jste nečekali, a ne vždy zapadají do úzké definice plánu. Doporučuji říkat ano těmto věcem, pokud je můžete udělat a pokud vás zajímají. Nikdy nevíte, kam vás zavedou. V nejhorším případě se vám to nebude líbit. Teď máte zkušenosti a můžete růst jiným způsobem. Vždycky říkejte ano příležitostem, pokud jste toho schopni.
Je ale několik věcí, které musíte zvážit. Zaprvé, tahle strategie funguje velmi dobře, pokud jste sami. Pokud máte v životě lidi, za které jste zodpovědní, musíte zvážit i je. Nemůžete jen tak říct, že dnes nic neděláme, nic neplánujeme, a čekat, že se s tím všichni smíří. Možná máte takové myšlení, ale ne každý ho má. Pokud máte v životě lidi, za které jste zodpovědní, musíte je do těchto plánů zahrnout.
Také si musíte uvědomit, že s věkem se váš směr trochu zúží. Například když mi bylo 18, mohla jsem dělat jakoukoli práci na světě. Po maturitě s titulem z ekonomie se toto pole trochu zúžilo. Pravděpodobně jsem se nestala inženýrkou, pravděpodobně jsem se nestala lékařkou. A po magisterském studiu se toto pole ještě víc zúžilo. Moje magisterské studium se zaměřovalo na vzdělávání. Takže v tom případě se pravděpodobně nestanu stíhacím pilotem. Pravděpodobně se nestanu astronautem. A to je v pořádku. Musíte si uvědomit, že s každým rozhodnutím, které uděláte, a s každou cestou, kterou se vydáte, existují kompromisy. A to je v pořádku, pokud to chápete a akceptujete.
A nakonec, pokud víte, že máte velmi silný cíl, musíte si zjistit požadavky a naplánovat si to dopředu. Například pokud víte na 100 %, že se chcete stát lékařem, nemůžete se jednoho dne jen tak objevit na operačním sále a říct, že jsem připraven. Ne, musíte si to naplánovat. Musíte se hodně učit. Musíte být přijati na lékařskou fakultu. Takže pokud víte jistě, že máte takový cíl, pak si to ano, musíte si to trochu naplánovat.
Ještě než odejdu, chci říct jednu věc. V angličtině se říká: “Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.” Myšlenka je taková, že život je mnohem krásnější a mnohem složitější, než si dokážeme představit. Plány mohou být dobrým nástrojem, který nám pomůže se orientovat, ale mohou nás také omezovat a zabránit nám v pochopení krásy příležitostí, které jsou před námi dnes. Děkuji vám.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Hannah Rothwell nabízí zajímavý pohled na život bez striktního plánování, což rezonuje s myšlenkou flexibility a adaptability v dnešní rychle se měnící době. Její osobní příběh o překonání zdravotních problémů a otevření se novým příležitostem je inspirativní a ukazuje, že životní cesta nemusí být vždy lineární.
Podle teorie náhodných událostí v kariéře (Happentstand Learning Theory, HLT) autorů Krumboltz a Levin, kariéra jednotlivce je ovlivněna mnoha neplánovanými událostmi a situacemi, které vedou k novým příležitostem. Tato teorie podporuje myšlenku, že aktivní přístup k životu, otevřenost novým zkušenostem a schopnost učit se z nečekaných situací hrají klíčovou roli v osobním a profesním rozvoji.
Nicméně, Rothwellin přístup by měl být vnímán v kontextu. Pro některé jedince, zejména ty, kteří touží po specifické a náročné kariéře (např. lékaři, inženýři), může být detailní plánování nezbytné pro dosažení jejich cílů. Studie ukazují, že lidé s jasně definovanými cíli a plány mají vyšší pravděpodobnost úspěchu, protože jsou motivovanější a lépe organizovaní.
Závěrem lze říci, že přednáška Hannah Rothwell nabízí cenné podněty pro ty, kteří chtějí žít život flexibilněji a otevřeněji. Její poselství o důležitosti osobního růstu, přijímání nových příležitostí a kritického myšlení je relevantní pro každého, kdo se snaží najít svou cestu v životě. Nicméně, je důležité si uvědomit, že plánování a cílevědomost mohou být také důležité faktory úspěchu, a najít tak rovnováhu mezi oběma přístupy.
Zdroje:
- Krumboltz, J. D., & Levin, A. S. (2004). Luck is no accident: Making the most of happenstance in your life and career. Impact Publishers.
- Locke, E. A., & Latham, G. P. (2002). A theory of goal setting & task performance. Academy of Management Review, 27(3), 705-717.
