Proč mě historie naplňuje
📊 Souhrn
Bernardo Malucelli se v přednášce zamýšlí nad tím, proč je pro něj osobně historie tak důležitá. Místo obecného zdůrazňování významu historie se soustředí na osobní motivaci a vztah k ní. Využívá citát Marka Twaina o tom, že historie se neopakuje, ale rýmuje, a aplikuje ho na sebe. Nachází paralely mezi svým životem a životy historických osobností, jako jsou Alexandr Hamilton, Kateřina Veliká, Karel XII., Martin Luther King Jr., Josip Broz Tito a Lyndon Johnson. Tyto figury ho inspirují a pomáhají mu lépe pochopit vlastní rozhodnutí a hodnoty.
Malucelli zdůrazňuje, že nejde o doslovné opakování historie, ale o rezonanci, kterou v něm tyto příběhy vyvolávají. Inspirován Alexandrem Hamiltonem, který psal jako by mu docházel čas, se snaží naplno využívat svůj čas a aktivně se věnovat psaní. V Kateřině Veliké vidí inspiraci v překonávání překážek a restrukturalizaci sebe sama v obtížných situacích, jako byla pandemie. A skrze poučení z úspěchů a chyb Lyndona Johnsona reflektuje vlastní rozhodnutí a snahu o pozitivní dopad i přes případné neúspěchy. Závěrem cituje Franze Kafku, že dějiny lidstva jsou okamžik mezi dvěma kroky potápějícího se člověka, a zdůrazňuje, že i špatná rozhodnutí mohou vést k sebereflexi a posunu vpřed.
📝 Přepis
Dobře, takže dnes vám povím, proč mě historie naplňuje. Původně jsem chtěl přijít a prezentovat, proč na historii záleží, proč se ji musíme učit. Ale pak jsem se zastavil a zamyslel. A napadlo mě, proč mi na historii tak záleží? Proč pokaždé, když někdo řekne, že na historii nezáleží, vyrážím na křížovou výpravu, abych dokázal, proč je to nejdůležitější předmět?
A tak jsem se zastavil a udělal jsem to, co jsem udělal, a zrekapituloval období svého života, kterým jsou přihlášky na vysoké školy ve Spojených státech. Jedním z kroků je napsání osobního prohlášení, ve kterém jedním z podnětů je, co chcete univerzitě říct, co vaše známky nebo jiné věci neřeknou. A nakonec jsem si vybral historii a to, jak je pro mě historie velmi důležitá a jak mění můj pohled na svět. A teď se každý den snažím dozvědět víc a víc faktů.
Kromě toho jsem také udělal spoustu chyb v tomto uplynulém roce. Rok 2024 byl v mém uchu, řeknu to nejskromněji, protože jsem neudělal správná rozhodnutí a potřeboval jsem se dozvědět víc o tom, proč a jak se s tím mohu vyrovnat? A tak jsem se podíval na tento citát, který mám hodně rád: “Historie se neopakuje, ale často rýmuje” od Marka Twaina.
A není to ve smyslu historického rýmování, které se zdá být velmi podobné v několika fázích, jako když se Čína sjednotí a pak se zhroutí, a pak se sjednotí a pak se zhroutí, a pak se sjednotí a pak se zhroutí a znovu a znovu a znovu a znovu. Ne, je to ve smyslu historických postav, kterých si vážím a jejichž filozofie se snažím dosáhnout.
Inspirativní postavy
Takže tady máme některé z nich:
- Alexander Hamilton, zakladatel Spojených států amerických.
- Kateřina Veliká, první a jediná ženská vůdkyně Ruska.
- Karel XII., král Švédska.
- Martin Luther King Jr., velký aktivista za občanská práva.
- Josip Broz Tito, partyzán a osvoboditel Jugoslávie.
- Lyndon Johnson, prezident Spojených států.
A tak jsem se zamyslel nad tím, jak se jejich historie odráží a rýmuje s tou mou. Ne nutně ve stejném kontextu. Samozřejmě, nebojuji za myšlenky amerického národa nebo Boha. Nejsem aktivista za občanská práva, který bojuje za svobodu a osvobození lidí během segregace. Ale můžu v nich najít věci, kterých si vážím, a věci, které se mi zdají podobné.
Alexander Hamilton
Jako v případě Alexandra Hamiltona. Nevím, jestli jste slyšeli muzikál Hamilton, ale je tam jeden řádek: “Proč píšeš, jako by ti docházel čas?” A myslím si, že to se mi zdá, že se rýmuje se mnou, s mými hodnotami a s mou historií. Protože, jak ví mnoho studentů historie, musíme hodně psát. A rozhodl jsem se jít touto cestou a rozhodl jsem se nejen jít do historie, ale do historie na vyšší úrovni a dokonce opakovat ty testy, když už jsem měl známku. A tak jsem psal a psal a psal v těch papírech a textech. A navíc jsem dokonce psal shrnutí toho, co jsme se učili. A dokonce mě překvapilo, kolik a v jakém rozsahu jsem toho napsal. Psal jsem, jako bych neměl dost času, což si někdy myslím, že nemám, ale víte…
Kateřina Veliká
Nebo Kateřina Veliká. Samozřejmě, nejsem královna Ruska. Samozřejmě, nejsem tato Němka, která se narodila v chudobě a pak se vypracovala do popředí největší země na světě. Ale ona převzala tento národ plný nemocí a chudoby a dala ho dohromady, restrukturalizovala ho, pomohla lidem, vytvořila svou největší destinační kampaň. Ale také, jak se to týká mě? Jak se to se mnou rýmuje? A tak přemýšlím o pandemii a o tom, jak to byl svět plný nemocí, chudoby a rasismu. A já sám jsem zaváhal. Mé známky šly dolů. Ale pak jsem se musel restrukturalizovat a zlepšit je. Musel jsem se naučit přizpůsobovat okolnostem, stejně jako ona.
Karel XII.
Nebo Karel XII., o kterém nutně nepíšu historii. Ale on se dostal a zaujal místo Království Švédska, když mu bylo pouhých 15 let. A pak bojoval ve válce proti Rusku, Polsku, Litvě a Osmanské říši. A vyhrál. A dokázal všechny tyhle skvělé věci, když byl velmi mladý. A tak, i když nechci být tímhle velkým panovníkem a vůdcem země, která bojuje proti mnoha vetřelcům, chci dokázat velké věci, když budu mladý. Chci, aby se má historie do jisté míry vyrovnala té jeho.
Martin Luther King Jr.
Také máme Martina Luthera Kinga, který, jak jsem řekl, nejsem aktivista za občanská práva. Nebojuji za osvobození lidí v segregovaném světě. Ale učí mě něco a rýmuje se mnou v tom, že oba si ceníme sílu, oba si ceníme sílu našich hlasů a jak máme tuto vrozenou víru, že mluvit a vystupovat proti tomu, co si myslíme, že je špatné, je cesta, nejlepší cesta pro nás k dosažení těchto skvělých věcí a změně světa, o kterém si nemyslíme, že je správný.
Josip Broz Tito
Také máme Josipa Broze Tita, který v tomto případě sjednotil tento národ plný 60 etnik. A dokázal úžasné věci při sjednocování země, která byla znovu zničena nacisty a chudobou, a pak se sjednotila a přivedla ji k jedné z nejmocnějších zemí v Evropě. A bylo to skrze jednotu a jeho silné přesvědčení v tuto jednotu, že byl schopen toho dosáhnout. A já věřím, že spolupráce s ostatními lidmi a toto shromažďování myslí a shromažďování různých myšlenek je způsob, jak se posunout vpřed.
Lyndon Johnson
A konečně, Lyndon Johnson, opět podobně jako Karel XII, nutně se s tím nerýmuje, ale je to velmi tragická postava. Dokázal skvělé věci. Jeho hlavním cílem bylo dosáhnout této skvělé společnosti a bojovat proti chudobě. Ale zároveň bojoval ve vietnamské válce a eskaloval ji. To zničilo životy mnoha lidí. Ale zároveň, když se podíváme na to, jak selhal ve Vietnamu, byl také úspěšný ve svém cíli boje a vytvoření této skvělé společnosti pro Spojené státy. A tak se můžeme podívat na to, jak i s jeho chybami a jeho neustálými selháními si ho stále můžeme vážit jako někoho, kdo udělal pro Spojené státy víc dobrého než špatného. A já věřím, že i když se dopouštím těchto chyb, věřím, že jsem schopen vás přimět k zamyšlení a zastavení. A možná někdy z toho vyjdu spíš pozitivně, než negativně, nebo možná ne, ale kdo ví?
A tak ten druhý citát, který si myslím, že je cenný, alespoň pro mě, je ten od Franze Kafky, který řekl, že historie lidstva je instance mezi dvěma kroky učiněnými tonoucím se člověkem. A myslím tím, že je to jasné. Máme, jako v zemi, volby. A tak, omlouvám se, země může zvolit tohoto hrozného, strašného vůdce, nebo může zvolit tohoto skvělého vůdce, ale je to národ a lidé hlasující v jejich historii a měnící ji na lepší nebo horší variantu. A tak to můžeme vidět i v rozhodnutích, která děláme. Je to všechno plné rozhodnutí.
A tak i když dělám špatné kroky a špatnou cestu vpřed, může to být tak, že z toho také mohu vyjít a reflektovat a mít svou vlastní interpretaci věcí, kterých jsem se dopustil, a špatností, kterých jsem se mohl dopustit. A pak se zamyslím a uvidím, kde jsem selhal. Nedosáhl jsem věcí, kterých jsem dosáhl, ale je to skrze toto vnímání a tuto analýzu mých selhání, že se mohu posunout vpřed, což mám. Také příklad auta, vždycky jdete dopředu a vždycky řídíte. Máte svůj cíl, ale musíte se ohlédnout, abyste viděli, jestli můžete jít dál a jestli můžete měnit pruhy. A tak pohledem na minulost a pohledem na naše vlastní dějiny a dějiny autorů se můžeme poučit z těchto chyb. Pokud nejste… Pokud nejste Číňan.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Bernarda Malucelliho je silně osobní reflexí o vlivu historie na jeho život. Autor se nesoustředí na akademické rozbory historických událostí, nýbrž na to, jak ho inspirují jednotlivé historické postavy a jejich činy. Tento přístup je nekonvenční a může být pro některé posluchače zajímavý, neboť zdůrazňuje praktickou aplikaci historie v osobním životě.
Nicméně, Malucelliho argumentace je založena především na subjektivních dojmech a osobních paralelách, což ji činí obtížně ověřitelnou a zranitelnou vůči kritice. Například, tvrzení, že se jeho život “rýmuje” s životem Kateřiny Veliké, je spíše metaforické než založené na konkrétních a měřitelných podobnostech. Stejně tak jeho interpretace citátu Franze Kafky je spíše volná než odborná.
Důležitým aspektem, který by bylo vhodné zmínit, je potenciální nebezpečí selektivního výběru historických faktů a interpretací pro podporu osobních přesvědčení. Historie je komplexní a mnohovrstevnatá, a jednostranné zaměření na pozitivní aspekty určitých postav může vést k zkreslenému pohledu na minulost. Vhodným zdrojem pro kritickou analýzu historických interpretací je kniha “Lies My Teacher Told Me: Everything Your American History Textbook Got Wrong” od Jamese W. Loewena, která se zabývá problematikou zkreslování a selektivního výběru faktů v učebnicích dějepisu (Loewen, J. W. (2018). Lies My Teacher Told Me: Everything Your American History Textbook Got Wrong. The New Press).
Navzdory těmto výhradám je Malucelliho přednáška cenná jako osobní svědectví o tom, jak může historie inspirovat a motivovat jednotlivce. Je však důležité přistupovat k jeho interpretacím kriticky a s vědomím jejich subjektivního charakteru. Pro hlubší pochopení historických souvislostí a kritického myšlení doporučuji další studium odborné literatury a zdrojů.
