Propojení barvosleposti s filozofií
📊 Souhrn
Eduardo Schibler ve své přednášce propojuje osobní zkušenost s barvoslepostí s filozofickými myšlenkami. Popisuje, jak v dětství obtížně rozlišoval barvy, což vedlo k nepochopení a posměchu. S postupem času se však naučil svou odlišnost přijmout a dokonce v ní nalézt humor. Zjistil, že barvoslepost ho občas dostává do vtipných situací, což mu zpestřuje život. Důležitým bodem je uvědomění si, že každý člověk vnímá svět odlišně, a proto je zbytečné soudit ostatní na základě jejich názorů nebo nedokonalostí.
Schibler dále poukazuje na filozofické koncepty, které mu pomohly vyrovnat se s vlastní odlišností a obecně s životními obtížemi. Cituje Nietzscheho myšlenku o věčném návratu, která ho přiměla k zamyšlení nad tím, zda žije život, který by chtěl prožívat donekonečna. Herakleitovo učení o neustálé proměnlivosti pak zdůrazňuje, že každý člověk má jedinečné zkušenosti, které formují jeho pohled na svět. Na závěr cituje Sokrata a jeho známé “Vím, že nic nevím”, což poukazuje na důležitost pokory a uvědomění si omezenosti vlastního poznání. Tyto filozofické myšlenky ho dovedly k většímu nadhledu a schopnosti nebrat si malichernosti příliš osobně.
📝 Přepis
Dobrý den, dámy a pánové. Dnes, jak vidíte, budu hovořit o barvosleposti a filosofii. Proč právě o tom? Je to proto, že jsem barvoslepý a mám rád filosofii.
Co je to barvoslepost?
Pro ty, kteří nevědí, co to je, je to oční vada, která je způsobena špatnou funkcí vašich čípků, což jsou receptory pro barvy. Pokud máte špatnou funkci čípků, budete vidět barvy trochu špatně. Jak můžete vidět, existuje červeno-zelená barvoslepost a plné barevné vidění, a to jsou typy, které existují. Osobně si ale nemyslím, že jsem jen jeden typ. Myslím, že jsem smíšený, protože vidím všechny barvy špatně.
Dětství s barvoslepostí
Všechno to začalo, když jsem byl dítě, asi v pěti letech, a učitelé řekli mým rodičům, že vždycky vidím barvy špatně. A to na obrazech, jako když jsem maloval trávu oranžovou nebo slunce jinou barvou. Pak mě mamka vzala k doktorovi a zjistili jsme, že jsem barvoslepý. Když jsem trochu vyrostl, asi v osmi letech, bylo normální překreslovat a malovat některé věci jinak. Bylo také normální, že si z toho ostatní děti dělaly legraci a vtípky. Pro mě to nebylo cool. Bylo mi z toho spíš smutno. Jednou vzaly nějaké děti hromadu pastelek a nechaly je na stole a ptaly se mě, jaká je která barva. A já jsem selhal. Prostě jsem nemohl uhodnout žádnou barvu.
Přijetí barvosleposti
Když jsem vyrostl, rozhodl jsem se, že se o takové věci nebudu starat, protože jsem si uvědomil, že s tím musím žít a nemůžu vidět jinak. A pointa, kterou chci zdůraznit, je, jak mi barvoslepost dělá život lepším a zábavnějším?
Barvoslepost v každodenním životě
Doma je to normální. Moje sestra ví, že je normální, když se na něco zeptám, třeba “podej mi tu červenou pastelku”, a ona je zelená. Nebo když mě mamka požádá, abych vzal limetku, a já vezmu pomeranč. Jo, je to normální. A pro mě jako pro barvoslepého člověka je normální zapomenout, že jsem barvoslepý, protože jsem nikdy neviděl jinak, než jak vidím. Takže to začne být zábavné.
Zábavné historky
Jednou dělali nějací kolegové prezentaci ve škole a byla tam mapa Paraná. Zeptal jsem se kamaráda, který byl poblíž, proč ten, co prezentuje, říká o červené části, ale žádná červená tam není. A on se začal smát. Pak mi došlo, že jsem opravdu barvoslepý. Začali jsme se smát a byla to velká zábava. A to mi dělá dny trochu zábavnějšími a šťastnějšími, protože jo, je to sranda.
Filozofické zamyšlení
Filozofický pohled, kterým se chci zabývat, je: Opravdu stojí za to soudit lidi na základě jejich myšlenek a názorů? Co mi pomohlo uvědomit si, že se nemusím starat o tyto názory? Byl to Nietzsche.
Nietzsche a věčný návrat
Nietzsche řekl, že kdyby k tobě přišel ďábel a řekl ti, že máš žít svůj život opakovaně, nekonečněkrát, znovu a znovu, snažil by ses změnit svůj život k lepšímu? Nebo bys zůstal stejný a žil nekonečněkrát znovu? To mě přimělo zamyslet se nad svými činy a všemi svými myšlenkami. A uvědomil jsem si, že se nemusím starat o hloupé věci, které se v mém životě dějí. Nejen o barvoslepost, ale i o všechno, co se v našem životě děje.
Herakleitos a proměnlivost
Herakleitos jednou řekl, že vše plyne a nic netrvá. Všechno ustupuje a nic nezůstává pevné. Také řekl, že člověk se nemůže dvakrát vykoupat ve stejné řece, protože řeka teče a člověk se mění. S tím víme, že každý má jiné prožitky. A s tím víme, že každý má jiné názory. I když je můj názor podobný ostatním názorům, nebude stejný, protože nikdo nemá stejné zkušenosti jako já.
Sokrates a pokora
To mě také přivedlo k tomu, kým jsem teď, protože jsem se přestal starat, když se hádáme nebo diskutujeme o hloupých věcech, které se dějí v našem každodenním životě. A Sokrates také řekl: “Vím, že nic nevím,” protože lidé v jeho době se snažili říkat o věcech, o kterých ve skutečnosti nic nevěděli. To se děje i dnes, protože lidé se jen snaží být lepší než ostatní a říkají věci, o kterých ve skutečnosti nic nevědí.
Tyto tři věci mě udělaly tím, kým jsem teď. Nestarám se příliš o věci, o hloupé věci, které se dějí v našich dnech. Byla to krátká prezentace, ale doufám, že vám tato úvaha pomůže nestarat se příliš o hloupé věci, které se dějí ve vašich životech. To je vše. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Eduarda Schiblera je osobní a inspirativní pohled na život s barvoslepostí a na to, jak filozofie může pomoci přijmout odlišnost a žít plnohodnotný život. Kombinace osobních příběhů a filozofických úvah je efektivní způsob, jak oslovit publikum a předat důležité myšlenky.
Schibler se odvolává na tři významné filozofy: Nietzscheho, Herakleita a Sokrata. Jeho interpretace Nietzscheho myšlenky o věčném návratu je relevantní pro téma přijetí vlastního života a rozhodnutí žít ho co nejlépe. Herakleitovo učení o proměnlivosti světa je v souladu s myšlenkou, že každý člověk má jedinečné zkušenosti a nelze ho soudit podle univerzálních měřítek. Sokratovo “Vím, že nic nevím” zdůrazňuje důležitost pokory a otevřenosti novým poznatkům.
Z vědeckého hlediska je barvoslepost geneticky podmíněná porucha, která ovlivňuje schopnost rozlišovat barvy. Podle National Eye Institute postihuje barvoslepost přibližně 8 % mužů a 0,5 % žen s evropským původem. Přednáška se zaměřuje na emocionální a filozofické aspekty života s barvoslepostí, což je cenný doplněk k vědeckým poznatkům o této poruše. Ačkoliv se autor ve videu bohužel neodvolává na žádné vědecké zdroje, v kontextu jeho projevu to nepovažuji za nutné.
Zdroje pro další studium:
- National Eye Institute: https://www.nei.nih.gov/
- Color Vision Deficiency: https://www.colour-blindness.com/
