Stát se tím, kým opravdu máte být
📊 Souhrn
Bergsveinn Ólafsson ve své přednášce na TEDx sdílí osobní příběh o transformaci a hledání smyslu života. Popisuje, jak opustil kariéru fotbalisty, která mu přinášela uspokojení a identitu, aby se vydal na cestu sebepoznání. Klíčovým prvkem této transformace byla psychologická flexibilita, tedy schopnost adaptace, změny perspektivy a rozhodování v souladu s vlastními hodnotami. Důležitou roli hrálo i přijetí nepohodlí a reflexe nad zásadními otázkami.
Ólafsson zdůrazňuje, že změna není ztrátou sebe sama, ale příležitostí stát se tím, kým opravdu máme být. Popisuje, jak mu rituál “pohřbu identity” pomohl uzavřít jednu kapitolu života a otevřít se nové. Zdůrazňuje, že často lpíme na starých identitách, které nás brzdí v dalším rozvoji. Místo toho bychom se měli zaměřit na to, co můžeme získat, a nebát se opustit staré já, aby mohlo povstat nové, silnější. Závěrem vyzývá diváky, aby přestali čekat a přijali svou vlastní výzvu ke změně.
📝 Přepis
Mrazivé zimní ráno v ISLANDU, rok 2020, seděl jsem ve své kanceláři. Fotbal byl mou hlavní identitou více než deset let. Dával mi vášeň, smysl, peníze a, přiznejme si, pozornost a vnější uznání. Byl jsem docela někdo. A co je nejhorší, miloval jsem to. Ale něco se změnilo. Přestal jsem se starat o zápasy, tréninky a samotnou hru. Přítel mě požádal, abych si zapsal odpověď na jednoduchou otázku: Proč ještě hraješ fotbal? Psal jsem hodinu a když jsem pero odložil, cítil jsem to v každé buňce svého těla. Musel jsem skončit. I když jsem cítil úlevu, byl jsem také vyděšený.
Tu noc jsem ležel vzhůru a zíral na strop, přemýšlel jsem, kdo jsem, když nejsem fotbalista? Nikdo, zkrachovalý sen. Moje hodnota byla měřena v titulech a zákrocích a v tom, jak mě viděli ostatní lidé. Ale teď jsem neviděl ani sám sebe. Následujícího rána jsem si domluvil schůzku s trenéry, členy týmu a členy představenstva a překvapil jsem je oznámením, že končím. Toto rozhodnutí mi obrátilo život vzhůru nohama. Opustil jsem sport, který mě formoval. Začal jsem osmiletý vztah a přestěhoval jsem se do LA. Všechno během dvou let. Byl bych pro sebe úplně cizí. Ale to bych za nic na světě nevyměnil.
Změna jako příležitost
Vidíte, myslíme si, že změna znamená ztrátu sebe sama, ale ve skutečnosti je to pozvání stát se osobou, kterou máme být. Co kdyby změna nebyla hrozbou, ale dobrodružstvím? Kdo formuje to, kým jsme? Dobrá otázka. Rozhodnutí přestat hrát fotbal nebylo jen okamžik jasnosti. Byl to slib, který jsem si dal dávno předtím, než jsem věděl, co to skutečně znamená.
Hodnota pravdy
V roce 2018 jsem zažil zdrcující selhání a odmítnutí. Můj bývalý fotbalový trenér mě měsíce šikanoval před celým týmem. Bylo to brutální. Dvakrát jsem chtěl promluvit. Dvakrát jsem se zarazil, styděl jsem se. Kdybych to udělal, možná bych se rozplakal. Díky tomu se ale pravda nestala jen mou hodnotou, ale i mým principem. A když se ohlédnu, to, co mě pohánělo kupředu, nebyla jen čistá odolnost. Byla to psychologická flexibilita.
Psychologická flexibilita
Schopnost adaptovat se, změnit perspektivu a dělat rozhodnutí v souladu se svými hodnotami, i když ti život hází klacky pod nohy. Jedním z klíčových mechanismů psychologické flexibility je zaměření se na to, co je důležité, a zároveň odfiltrování rušivých vlivů. Mohl jsem se upnout na odmítnutí a strach, že moje fotbalová kariéra může být u konce. Místo toho jsem se zaměřil na větší otázku: Kým se chci stát?
A dovolte mi říct, že to nebyl žádný piknik. Ty zatracené existenciální otázky mě nenechaly na pokoji. Kdo jsem? Na čem mi záleží? Jaká je moje role v tomto světě? Co mám teď sakra dělat? Tyto otázky jsou tak skličující, že je snadné je odsunout stranou a neuvědomit si, že zlato leží v tom, že se s nimi smíříte a přemýšlíte o nich.
Smíření s nepohodlím
A to je přesně to, co psychologická flexibilita také vyžaduje. Smířit se s nepohodlím, s otevřeným, vnímavým uvědomováním si myšlenek a emocí, spíše než je označovat, vyhýbat se jim nebo je otupovat. Když si vybudujete tento sval, přestanete bojovat se svými emocemi a myšlenkami a začnete se od nich učit. Místo toho, abyste se na nepohodlí dívali jako na hrozbu, rozpoznáte ho jako informaci, která vás vede k tomu, na čem skutečně záleží.
Chtěl bych vám říct, že psychologickou flexibilitu si můžete vybudovat za 10 minut nedělní péče o sebe, ale lhal bych. Je to chaotické, je to nepříjemné, je to neustálé, ale můžete to trénovat. Stejně jako když se dostáváte do formy, vyžaduje to opakování. Mentální opakování. Smíření s nepohodlím, dovolení mysli bloudit a dopřání si prostoru k reflexi. A to je mnohem těžší než zvedání závaží. Ale stojí to za to, protože díky těmto opakováním můžete narazit na těžkou, smysluplnou pravdu. Uvědomění, které vás vyzývá ke změně z osoby, kterou jste byli, na osobu, kterou máte být, ze života, který jste plánovali, na život, který na vás čeká.
Hledání poslání
Pro mě ta pravda zabolela. Po měsících zápasení s těmito otázkami, vyzbrojen vzděláním, které jsem získával ve svém magisterském programu psychologie, jsem si uvědomil, že chci pochopit, co dává životu smysl, a pak naučit všechny, jak toho dosáhnout. O dva roky později jsem přešel z fotbalisty na úspěšného podnikatele kolem své nové mise. Pořádal jsem jeden z nejpopulárnějších podcastů v zemi, koučoval jsem vlivné lidi a organizace, zajistil jsem si grant na doktorské studium a měl jsem 10 000 sledujících na Instagramu, což na hlavu odpovídá v podstatě 9,7 milionu v USA. A díky tomu jsem dostal všechno zadarmo.
Stříhání vlasů, potraviny, oblečení, všechno zdarma. Můj jediný fixní náklad byla hypotéka 300 dolarů. Jednou jsem jel domů z přednášky a začal jsem plakat. Ne ze smutku, ale z vděčnosti. Žil jsem život, o kterém jsem kdysi jen snil. Ale něco hlubšího mě tiše volalo, když jsem se ve 2 hodiny ráno probudil a přihlásil se do doktorských programů v USA.
Strach z opuštění komfortní zóny
O několik měsíců později, 9. března 2022, jsem otevřel e-mail z Claremont Graduate University. “Gratulujeme, Bergsveinne. Přijali jsme vaši žádost o doktorské studium dnes ráno.” Pokud jsem si myslel, že skončit s fotbalem bylo děsivé, tohle mě úplně vyděsilo. Další výzva k dobrodružství. Ale tentokrát to nebyl útěk z bídy. Bylo to riziko opustit něco, co už bylo dobré. Moje mysl byla jako lidská houpačka. Jeden den jsem odcházel, druhý den jsem zůstával, a mezitím mě naprostá panika. Tentokrát jsem se naučil jednu zásadní věc: přelstít strach.
Moje mysl se zaměřila na všechno, co bych mohl ztratit. Můj podnik, financování, svobodu, lidi. Peggy, opravdu chceš odejít od života, na kterém jsi tak tvrdě pracovala? Co když to nevyjde? Co když je to špatné rozhodnutí? Co když prohraju? Naše mysli jsou naprogramovány tak, aby se upíraly na ztrátu. V minulosti znamenalo přehlédnutí hrozby smrt. Takže se držíme negativního víc než pozitivního. Ale toto napojení nás drží v pasti. Věděl jsem, že existuje i druhá strana mince – odvaha.
Změna perspektivy
Takže jsem začal přemýšlet o tom, co bych mohl získat. Co když je to správné rozhodnutí? Co když to dobře dopadne? Co když vyhraju? Zvýšená odbornost, dobrodružství života v jiné zemi. Lidé, které potkám, příběhy, které nasbírám, dveře, které se mi mohou otevřít, šance vybudovat něco většího, abych mohl přispět světu způsobem, který mi fotbal nikdy neumožnil. I když je chytré pochopit, od čeho odcházíme, upínat se na to, co ztrácíme, není. Skutečným zlomem je také přemýšlet o tom, co bychom mohli získat. A to působí proti zkreslení negativity a dává nám více dat, když děláme obtížné rozhodnutí. Tato reflexe byla nutná, ale ne dostačující.
Rada od budoucího já
Pořád jsem se strachy třásl, takže jsem potřeboval něco silnějšího. Takže jsem hledal radu z nečekaného zdroje. Od budoucího já. A napsal jsem mu dopis. A když jsem si ten dopis přečetl, všiml jsem si, že na mě hraje malý záludný trik. Řekl: “Becky, pokud to myslíš vážně s tím, že chceš pomáhat lidem žít smysluplný život, nasedni do toho letadla. Pokud to neuděláš, jednoho dne se probudíš a uvědomíš si, že si vybrali pohodlí před odvahou. Horší je, že jsi se vzdal ultimátního obětování stát se tím, kým by ses mohl stát, abys měl dopad, který máš mít. A té lítosti se nikdy nezbavíš.”
Moje budoucí já nezpochybnilo jen můj strach. Zcela ho obrátil od toho, co bych ztratil, k tomu, čeho bych litoval. A abych byl upřímný, měl pravdu. Protože lidé litují rizik, která nepodstoupili, mnohem více než rizik, která podstoupili. 76 % největších lítostí lidí se týká toho, že nenaplnili své ideální já. Své sny, ne své povinnosti. Složil jsem dopis, zarezervoval letenku a odpověděl na volání.
Nástup na cestu
Je těžké vyjádřit emoce, které jsem prožíval. Když letadlo startovalo z Islandu do LA, bál jsem se? Byl jsem nadšený? Obojí. Moje břicho křičelo něco jako: “Tohle je ono. Vydáváš se na dobrodružství.” Zpočátku mě poháněla novost. Přijít ze země s populací 380 000, svět se zdál obrovský. Lidé byli také tak rozmanití a to mě fascinovalo, protože Island je pravděpodobně jedna z nejhomogennějších zemí na světě. Měl jsem pocit, že jsem přistál v jiné realitě.
Realita nové identity
Po několika měsících novost vyprchala a nastoupila realita. Tohle je můj život. Do prdele. Zápasil jsem s tím, jestli mám pro svět nějaký význam. Přešel jsem z někoho, kdo byl tak trochu celebrita, koho všude poznávali, na studenta, kterého nikdo neznal, a bloudil jsem uličkami Targetu a přemýšlel, jaké arašídové máslo si mám koupit. Během týdenního hovoru s mým nejlepším přítelem jsem se úplně zhroutil. Poslouchal, udělal pauzu a pak řekl: “Peggy, musíš si na dnešní odpoledne uvolnit kalendář. Budeš pořádat pohřeb identity. Rozloučíš se s islandskou trenérkou a podcasterkou Becky a dáš prostor americké výzkumnici Becky, ať povstane.” Věděl, že miluju Batmana, tak se mě zeptal: “Co by udělal Bachman?” A já odpověděl. Bruce Wayne by zmizel v Batcave, trénoval, budoval své dovednosti a silné stránky a pak by vyšel jako verze Batmana, kterou svět ještě neviděl. To mi znělo epicky.
Pohřeb staré identity
Tak jsem se šel dramaticky projít. Ruce zabořené do uší. Nadechl jsem se kalifornského vzduchu a zašeptal jsem si. Islandská trenérko a podcasterko Becky, děkuji ti. Dobře jsi mi sloužila. Ale teď je čas dát prostor americké výzkumnici Becky, ať povstane. Rituály nám pomáhají zpracovat změnu, ať už jde o tetování, pěstování vlasů, nebo skákání z letadla, nebo pořádání vlastního pohřbu identity. Ale to nebylo jen symbolické. Byla to psychologická nutnost, uzavření jedné kapitoly a plný vstup do další.
Často se příliš pevně držíme svých minulých identit a myslíme si, že nás ochrání. Ale nechrání. Uvězňují nás. A trpíme následky, protože už nejsme schopni plně vyjádřit to, kým jsme. Pravdou je, že verze vás, která kdysi vzkvétala, už nemusí sloužit osobě, kterou se stáváte. Proto musíte nechat staré části vás zemřít, aby mohly povstat nové, větší. A v tomto procesu se neztratíte. Konečně se seznámíte sami se sebou.
Odvaha k proměně
A tohle je háček transformace, o kterém nikdo nemluví. Nejde jen o to stát se někým novým. Jde o to mít odvahu seznámit se s osobou, kterou jste vždy byli pod všemi identitami, které jste nashromáždili. Růst v ni. V tu krásnou osobu, kterou už jste. Dnes tu stojím s cílem a vášní a uvědomuji si, že mé současné úspěchy, práce, kterou dělám, a život, který žiju, budou pro mého bývalého fotbalistu zcela neznámé.
Ale skutečná odměna dobrodružství se nenachází v metrikách. Je to osoba, kterou jste se stali, moudrost, kterou jste získali, odvaha, kterou jste si vybudovali, odolnost, kterou jste si vyvinuli, a nezapomenutelní lidé a zážitky, které vás formovaly. A co je nejlepší? Nyní jste povoláni k tomu, abyste svou vnitřní transformaci proměnili v něco, co slouží světu. A nic se tomu nevyrovná.
Přijměte zodpovědnost ke změně
Pravdou je, že výzva ke změně není jen pozvání. Je to vaše odpovědnost. A život není o tom, být tím, kým jsi, ale rozvíjet se v to, kým by ses měl stát. Takže možná byste měli následovat svou vnitřní pravdu. Dopřejte si mentální opakování. Přemýšlejte o tom, co můžete získat, místo toho, co ztratíte. Možná byste měli hlasovat pro osobu, kterou se můžete stát. Nechte staré části vás zemřít, aby mohly povstat nové, větší. Možná v důsledku toho bude váš život požehnáním nejen pro vás, ale i pro svět. Možná je čas. Přestaňte čekat, přestaňte pochybovat a konečně přijměte svou vlastní výzvu ke změně. Protože možná, jen možná, jste hrdinou ve svém vlastním příběhu.
Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Bergsveinna Ólafssona poutavě kombinuje osobní vyprávění a psychologické koncepty, zejména psychologickou flexibilitu. Tento koncept, jak jej prezentuje Ólafsson, rezonuje s teoriemi moderní psychologie, které zdůrazňují adaptabilitu a vědomé rozhodování jako klíčové aspekty duševního zdraví a osobního růstu.
Podle studie “Acceptance and Commitment Therapy: An Experiential Approach to Behavior Change” od Stevena C. Hayese, jednoho z předních odborníků v oblasti kognitivní behaviorální terapie, je psychologická flexibilita zásadní pro efektivní zvládání stresu a dosažení životních cílů. Hayes definuje psychologickou flexibilitu jako “schopnost být plně přítomný, otevřený zkušenostem a dělat vědomé kroky v souladu s vlastními hodnotami”. Tato definice se shoduje s Ólafssonovým pojetím, které zdůrazňuje uvědomění, přijetí nepohodlí a zaměření se na vlastní hodnoty jako klíčové prvky osobní transformace.
Nicméně, je důležité podotknout, že ačkoliv Ólafssonova přednáška poskytuje inspirativní a praktický pohled na osobní rozvoj, neměla by být vnímána jako náhrada za odbornou psychologickou péči. Proces transformace a hledání smyslu života může být pro některé jedince obtížný a může vyžadovat podporu kvalifikovaného terapeuta. Koncepty jako “pohřeb identity” mohou být užitečné, ale je důležité k nim přistupovat s opatrností a uvědomovat si individuální rozdíly v prožívání a potřebách.
Pro další studium doporučuji prozkoumat následující zdroje:
- Hayes, S. C., Strosahl, K. D., & Wilson, K. G. (2012). Acceptance and commitment therapy: The process and practice of mindful change (2nd ed.). New York: Guilford Press. - Komplexní průvodce terapií přijetí a odevzdání (ACT), která stojí na principech psychologické flexibility.
- Kashdan, T. B., & Rottenberg, J. (2010). Psychological flexibility: New paradigm for positive outcomes in mental health. Clinical Psychology Review, 30(7), 865–879. - Odborný článek, který zkoumá psychologickou flexibilitu jako klíčový faktor pozitivních výsledků v oblasti duševního zdraví.
