Svoboda potřebuje bezpečí. Přehodnocení liberální iluze
📊 Souhrn
Katja Gentinetta ve své přednášce zdůrazňuje křehkost svobody v současném světě. Vzpomíná na osobní zkušenost z východního Berlína, která ji přivedla k uvědomění, jaké to je žít pod autoritářskou vládou. Argumentuje tím, že i v liberálních demokraciích dochází k oslabování svobody a nárůstu autoritářských tendencí. Mnozí lidé si neuvědomují hodnotu svobody, protože ji považují za samozřejmost a jsou příliš zaneprázdněni vlastními pohodlí.
Gentinetta vyzývá k přehodnocení liberální iluze, že svoboda je dána a bezpečnost je zbytečná. Navrhuje tři kroky k posílení liberální demokracie: opustit iluze o světě bez konfliktů, posílit obranu a učinit z odolnosti občanskou povinnost. Zdůrazňuje, že svoboda a bezpečnost nejsou protiklady, ale vzájemně se podmiňují. Pouze pokud jsme schopni zajistit svou svobodu, můžeme se cítit svobodní. Demokracie není divácký sport a každý občan má roli v zajišťování bezpečnosti. Pokud chceme žít svobodně, musíme být připraveni svobodu bránit.
📝 Přepis
Když mi bylo 15 let, seděla jsem s mámou a tátou v kavárně ve východním Berlíně. Navštívili jsme vzdálenou tetu v tehdejší Německé demokratické republice. Kavárna nebyla hezká. Zapáchala, zařízení bylo ošklivé a atmosféra byla všechno, jen ne příjemná. Bylo tam dokonce nějakým způsobem mrazivo. Neustále jsem měla dojem, že nás někdo sleduje a poslouchá. Bledý muž středního věku seděl v rohu a měl skvělý přehled o celém místě. Doslova jsem cítila, jak mi ten estébák dýchá na krk. Ale jen jsme se snažili příjemně si popovídat. V tu chvíli jsem jen zahlédla, jaké to musí být žít pod autoritářskou vládou, která vám nedovolí myslet a mluvit, jak chcete. A od té doby je pro mě prostá myšlenka být umlčen, nemít dovoleno říkat, co si myslím, a nemít dovoleno žít život, jak chci, vždy nesnesitelná.
Ale dnes se to děje všude. V Rusku je každý odpůrce potlačován a likvidován, vězněn, mučen, někdy až k smrti, jako Alexej Navalnyj na Ukrajině. Lidé, kteří bojují za svou svobodu, jsou denně napadáni a zabíjeni. Vojáci i civilisté. V USA jsou demokratické kontroly a vyvážení demontovány šíleným tempem. To vše se neděje daleko od nás, ale máme pocit, že to s námi nemá nic společného. A to mě hodně trápí. Nejvíc mě znepokojuje, že se o to stará tak málo lidí. Členové elit, někteří z nich jako autokraté, by je dokonce rádi přivítali s námi. Říkáme jim “rozumitelé” (die Versteher), zatímco v angličtině jim alespoň říkají “apologeti” (Die Vertecker).
Ale opravdu chápou, co zvou do našich liberálních demokracií, zatímco mnoho lidí je prostě vyčerpaných každodenním sledováním zpráv a raději se nechávají rozptylovat všemi druhy banalit, nebo jsou prostě příliš pohodlní na to, aby se konfrontovali se špatným? Proč tomu tak je? A co je toho důvodem?
Pohodlí vs. Svoboda
Podívejte se na naše životy. Užíváme si bydlení, užíváme si topení. Kdykoli se nám zachce, můžeme si zajít na kávu nebo pivo. Když je život nudný, jdeme nakupovat nebo na bungee jumping. Pro ty, kteří mají rádi trochu větší riziko. Pokud se nám něco nelíbí, můžeme se ozvat, můžeme se dokonce postavit, můžeme dokonce demonstrovat. A co je nejdůležitější, můžeme milovat, koho milujeme. Ale to není všude. Právě naopak, když se rozhlédneme po světě, měli jsme žít v éře svobody. Mysleli jsme si, že po pádu Berlínské zdi zvítězila svoboda, zvítězili lidé, zvítězila lidská práva, že celý svět bude následovat náš příklad, že liberalismus nemá alternativu, ale mýlili jsme se.
Válka a Autokracie
Je válka. Rusko vede válku v Evropě, mimochodem, podporováno severokorejskými silami vyslanými jejich vůdcem Kim Jun Unem, který byl vzděláván nedaleko odtud ve Švýcarsku. Čína udržuje velký firewall a kybernetickou armádu a autokraté povstávají po celém světě. Zatímco demokracie stagnuje, dezinformace se šíří rychleji než fakta. A dokonce i v našich společnostech se vytrácí důvěra v instituce, v sebe navzájem a v samotnou myšlenku pravdy. To je místo, kde se nacházíme, a to je místo, kde si myslíme, že je všechno v pořádku. Jen si myslíme, že svoboda je tam. Je to jako bychom žili v pohodlném salonku, aniž bychom se starali o to, zda jsme schopni zavřít dveře a okna, když se blíží bouře.
Filozofické Základy Svobody
Existuje pro to odůvodnění a nacházíme ho v historii filozofie. Svoboda je výsledkem boje proti potlačování, proti politickým autoritám, proti náboženským autoritám, proti absolutní moci a proti konfliktu. Osvícenský filozof John Locke bojoval za svobodu svědomí a za toleranci. Jeho německý kolega Immanuel Kant vyzýval lidi, aby přemýšleli sami za sebe. A navrhl systém věčného míru. Ve skutečnosti je to plán bývalé Ligy národů a dnešní Organizace spojených národů. Hannah Arendtová, německá filozofka, která uprchla před nacisty a analyzovala totalitarismus 20. století, byla přesvědčena, že politika je především prostorem pro otevřenou debatu. A Habermas, frankfurtský filozof, který je stále naživu, věřil v racionální diskurz. Měli pravdu a byli úspěšní, ne-li příliš úspěšní.
Ztráta Povědomí o Bezpečnosti
Protože když liberální demokracie toto zavedly, někdo začal věřit ve svůj vlastní mýtus, že svoboda je výchozí stav a že bezpečnost je jen břemeno. Není nutná, je to jen myšlenka nedemokratické minulosti. A v tomto narativu se bezpečnost stala podezřelou. Pojem bezpečnosti byl chápán jako neliberální, autoritářský, dokonce násilný. Jako by bránit něco už znamenalo na to útočit. S veškerým tímto filozofickým zázemím Villefantu, s veškerým naším úspěchem, jsme prostě zapomněli na bezpečnost. A co víc, rozhodli jsme se ji outsourcovat, depologizovali jsme ji a delegovali jsme ji na naše spojence a na naše sousedy, dokud jsme se neprobudili v roce 2004 v Madridu, v příměstských vlacích, v roce 2015 v Paříži v Charlie Hebdo, v Bataclanu a ve státě Francie. V roce 2016 v Bruselu, na letišti a ve čtvrti Molenbeck. A pak jsme si uvědomili, že už nemáme kontrolu. Svět, který jsme vybudovali, se prostě zhroutil. A museli jsme si uvědomit, že realita nenásleduje náš narativ, ani se žádný agresor nebude starat o naše drahocenné pocity.
Příliš Liberální?
Takže se dnes musíme ptát, byli jsme příliš liberální? Ano. Alespoň zčásti. Liberální demokracie nejsou slabé proto, že jejich hodnoty jsou slabé. Jsou slabé proto, že zapomněly, že jejich hodnoty musí být zajištěny. Musíme se znovu naučit, že práva bez institucí jsou bezvýznamná, že zákony bez vymáhání jsou bezmocné a že dialog bez pravidel a vzájemné úcty je prostě zbytečný, zvláště když se obchody stávají důležitějšími než dialog. Musíme si dnes uvědomit, že samozřejmě svoboda je všechno, ale bez bezpečnosti je ničím.
Svoboda s Bezpečností
Takže když si to uvědomíme, co děláme? Kam jdeme dál? Ne, nevedeme k menší svobodě. To není můj názor. Ale potřebujeme svobodu s bezpečností. Potřebujeme svobodu s limity, potřebujeme svobodu se silou. Potřebujeme silný liberalismus, ne nostalgický, ne autoritářský, ale odvážný. A to znamená tři věci:
-
Žádné další iluze. Opusťme víru, že svoboda je dána, že bezpečnost je něco špatného a že konflikt je včerejší záležitost. Ne, žijeme v sporném světě. Svoboda má své nepřátele, takže musíme jednat odpovídajícím způsobem.
-
Posílení obrany. My, liberálové, musíme pochopit, že svoboda a bezpečnost nejsou protiklady. Bezpečnost je základ svobody. Pouze pokud jsme schopni zajistit naši svobodu, můžeme se cítit svobodní. Investujme tedy znovu do zpravodajství, do obrany a odstrašení. A udělejme to ne proto, abychom vedli válku, ale abychom jí zabránili. Jak kdysi napsal římský vojenský spisovatel Vegetius, “si vis pacem, para bellum”. Chceš-li mír, připrav se na válku.
-
Udělejme z odolnosti občanskou povinnost. Demokracie není divácký sport, i když to někdy vypadá a zní divně, ne zejména v Evropě, ale někde jinde. Ne, v demokracii je každý občan její součástí. Každý občan si může užívat svobody, ale každý občan je také součástí bezpečnosti. My ve Švýcarsku jsme po staletí obeznámeni s milicí. Myšlenka, že se každý účastní, a my se k tomu musíme vrátit a transportovat to. V dnešní době se pro nás, pro nás všechny, musí stát normou zásada, že každý má hrát roli v bezpečnosti. Pro muže a ženy, pro lidi ve společnosti, v politice, v ekonomice, pro nás všechny v civilní ochraně a v armádě. To musíme udělat. Protože svoboda není jen tak dána. A pokud chcete žít svobodně, musíme být schopni ji bránit. Svoboda není volba. Svoboda není dána. Svoboda je volba. Je to povinnost. Musíme být připraveni stát za svobodou, nejen slovy, ale také s naší vůlí a se strategií, protože svoboda je všechno. Ale pokud nejste připraveni ji bránit, svoboda se stane ničím.
Vzpomínka na Východní Berlín
A když o tom přemýšlím? Nic. Vzpomínám si na toto odpoledne v kavárně ve východním Berlíně. Německá demokratická republika je pryč, ale stále existuje v Rusku, v Bělorusku, v Gruzii. A autokraté ji chtějí šířit. Chtějí ji rozšířit do Evropy a také do Švýcarska. Takže musíme být připraveni stát za svobodou, bránit ji každý den, pokud to bude nutné.
🔍 Kritické zhodnocení
Katja Gentinetta ve své přednášce poutavě kombinuje osobní zkušenosti s filozofickými úvahami a aktuálními politickými výzvami. Její argument, že svoboda bez bezpečnosti je ničím, je silný a relevantní v dnešním světě plném konfliktů a dezinformací.
Podpůrné argumenty lze nalézt v dílech politických teoretiků, jako je Isaiah Berlin, který zdůrazňoval rozdíl mezi „negativní“ svobodou (svobodou od zásahů) a „pozitivní“ svobodou (svobodou k jednání). Gentinettin koncept „silného liberalismu“ se zdá být v souladu s Berlínovým pojetím, které vyžaduje aktivní ochranu svobody prostřednictvím silných institucí a občanské angažovanosti. [Berlin, I. (1969). Four Essays on Liberty. Oxford University Press.]
Současně je ovšem třeba zmínit, že přílišný důraz na bezpečnost může vést k omezení občanských svobod a vzniku autoritářských tendencí. Michel Foucault ve svých pracích varoval před „bezpečnostní společností“, kde se státní moc zaměřuje na kontrolu a regulaci populace, což může vést k potlačení disentu a omezování individuálních práv. [Foucault, M. (2007). Security, Territory, Population: Lectures at the Collège de France 1977-1978. Palgrave Macmillan.]
Gentinettin výzva k posílení obrany a investicím do zpravodajství je v souladu s realistickým přístupem v mezinárodních vztazích, který zdůrazňuje význam vojenské síly a odstrašení pro zajištění národní bezpečnosti. Nicméně, kritici tohoto přístupu argumentují, že přílišné spoléhání na vojenskou sílu může vést k eskalaci konfliktů a podkopávání mezinárodní spolupráce.
Celkově lze říci, že Gentinettina přednáška je cenným příspěvkem k debatě o vztahu mezi svobodou a bezpečností v současném světě. Nabízí podnětné myšlenky a výzvy, které by měly vést k hlubšímu zamyšlení nad rolí občana, státu a mezinárodních institucí v zajišťování svobodné a bezpečné společnosti.
