Význam špatného umění
📊 Souhrn
Liv Kemmsies se ve své přednášce zamýšlí nad významem “špatného” umění jako nástroje k překonání strachu z tvorby a k nalezení radosti v procesu. Kritizuje moderní umění, které dle ní často postrádá hlubší smysl a oslavuje průměrnost. Naopak vyzdvihuje hodnotu umění, které je sice nedokonalé, ale upřímné a autentické. Autorka argumentuje tím, že tvorba takového umění snižuje bariéry pro vstup do kreativního procesu a podporuje neomluvitelnou vášeň pro umění.
Klíčovým konceptem je rozlišení mezi vnější a vnitřní motivací. Vnější motivace, inspirovaná úspěchy druhých, často nestačí k reálné aktivitě. Vnitřní motivace, pramenící z osobního zájmu a radosti z tvorby, je mnohem účinnější. Jako příklad uvádí autorčina díla Tima Burtona a Wese Andersona, kteří ve své tvorbě upřednostňují autentičnost a osobitý styl před dokonalostí. Závěrem sdílí svou osobní zkušenost s pouliční fotografií jako způsobem, jak najít krásu v každodenním chaosu a překonat strach z nedokonalosti.
📝 Přepis
Dobře, především bych chtěla všem poděkovat, že jste tu. Ačkoli vás není tolik, opravdu chci všem poděkovat. Je neskutečné vidět, že jste tu jen proto, abyste mě chvíli poslouchali mluvit o umění. Ale dost už o mně. Vlastně ne, pojďme mluvit o mně. Miluju umění. Umění je jako můj život. Vzhledem k ostatním přednáškám se mi to nezdá nijak zvláštní, protože i ty ostatní se silně týkaly umění. Ale v podstatě maluju celý život a postupně všechny druhy umění prosákly do mého života. Upřímně si myslím, že je opravdu důležité, aby každý měl kreativní ventil.
Problém s moderním uměním
Existuje ale typ umění, který nemám ráda, a to je moderní umění. Neříkám, že soudím, pokud v něm někdo nachází hodnotu. Ale pro mě osobně mi to přijde do jisté míry bezobsažné a oslavuje to průměrnost. Mám k tomu velmi silné pocity. Účastním se online diskusí, protože upřímně, co jiného dokáže rozdmýchat větší emoce než online diskuse? A v těchto diskusích jsem narazila na názor, který se mi moc líbí: “To bych dokázal/a taky”. Ne z nějakého malicherného důvodu, ale proto, že to slouží jako motivace pro ostatní, aby také tvořili umění. Díky tomu je úspěch o něco dostupnější.
Význam kreativního vyjádření
Tato přednáška není nutně o důležitosti umění v životech lidí. Ať už je to malování, kreslení, vaření nebo dokonce způsob, jakým se oblékáte, lidé potřebují kreativní vyjádření. Jedna z věcí, které nejčastěji slýchám, když lidé vidí mé obrazy, je: “No, já neumím nakreslit ani panáčka.” Ale umění je o nalezení hodnoty v procesu, pokroku a výsledku. Každopádně, umění je důležitý tip pro lidi, ale nemyslím si, že by to nutně měl být cíl, o který byste měli usilovat. Měli byste usilovat o minimum hodnoty a kvality.
Obskurní umění a jeho hodnota
A tady přichází na řadu obskurní umění. Ráda to definuji jako něco, co není konvenčně dobré. Trochu chaotické, ale upřímné a autentické. Obskurní možná není nejlepší slovo, které by se dalo použít. Možná “divné”, ale “divné umění” se nezdá moc atraktivní na tvorbu nebo konzumaci. Je trochu obtížné definovat, které obskurní umění může být užitečné, protože by mělo být ve správném bodě mezi nedosažitelným – tedy něčím tak dobrým, že si to ani neumíte představit (například Mona Lisa) – a odmítnutelným – tedy uměním, které je tak špatné, že ho ani nepovažujete za umění (například dětská kresba).
Tvorba umění, které má smysl jako prioritu a publikum jako dodatečný nápad, může snížit strach z kreativity. Může způsobit, že chyby se zdají méně fatální. A může podnítit neomluvitelnou vášeň.
Dva typy motivace
Když přemýšlím o motivaci, ráda uvažuji o dvou typech. Jeden z nich se nazývá vnější. To je v podstatě, když jste ohromení a motivováni úspěchy jiných lidí, ale ne natolik, abyste se o ně sami pokusili. Například, když sledujete olympiádu, můžete vidět Rebeccu Ndaji předvádět dokonalou sestavu na bradlech. Můžete být ohromeni a velmi motivováni jejím příběhem a vším, ale ne nutně natolik, abyste si pořídili trikot a začali trénovat.
Druhý typ, jak si možná představujete, je vnitřní. Může pocházet z čehokoli, co vás motivuje natolik, abyste se o to sami pokusili. Jeden příklad, který se mi moc líbí, jsou kresby Tima Burtona na ubrousky. Jsou opravdu chaotické a očividně nejsou dokonalé. Ale ukazuje to, že i takové uznávané osobnosti, jako je on, mohou dělat špatné věci a začít někde, kde to není moc dobré. Ale stále je v jeho kresbách hodnota a potenciál. Může to učinit cíl o něco hmatatelnější tím, že spojí výchozí bod a cíl.
Autenticita v umění a role AI
Další věc, která se mi na jeho kresbách moc líbí, je, že jsou velmi autentické. Můžete si všimnout, že i když nejsou úplně dokonalé, linky jsou obzvlášť napjaté. Jsou neuspořádané a nekonvenční svým vlastním způsobem. Myslím si, že zejména vzhledem k nástupu umělé inteligence je to něco opravdu důležitého, co by umění v dnešní době mělo mít. Další příklad autenticity v umění, na který často myslím, je, jak Wes Anderson, filmový režisér, ve svých filmech, ve svých stop-motion filmech, trvá na používání zvířecí srsti pro své loutky. Ačkoli se nedosáhne plynulého vzhledu v každém snímku, protože pokaždé, když potřebujete pohnout loutkami, srst se také trochu pohne, umožňuje to, aby byly viditelné téměř doslovné otisky prstů umělce a lidí, kteří na filmu pracovali. Obětuje tedy kvalitu ve prospěch lidí, kteří na něm skutečně pracovali. Díky tomu se lidé mohou lépe ztotožnit.
A znovu, stop-motion, myslím si, že je jeden z typů obskurního umění, který mohou lidé sami zkoušet, protože obětuje kvalitu a detail pro něco smysluplnějšího. Myslím, že je fér, abych vám ukázala umění, které jsem sama zkoušela, a to je fotografie. Loni jsem si pořídila fotoaparát. Není sice super kvalitní, ale upřímně mi změnil život. A skrze pouliční fotografii, která je typem umění, které má tuto nemožnou výzvu nalézt dokonalost nebo krásu v něčem tak chaotickém, jako jsou ulice, po kterých lidé chodí, neustále se pohybují auta, létají holubi a nemůžete nic ovlivnit, si myslím, že je to jeden z nejčistších způsobů, jak najít krásu ve všednosti.
A nejlepší na tom je, že pokud se vám nelíbí jeden snímek, můžete ho prostě smazat a zkusit to znovu. Tuto přednášku zakončím citátem, že jediná známka v kreativním prostředí je žádná.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Liv Kemmsies o významu “špatného” umění a objevení tvůrčího potenciálu má několik zajímavých bodů, ale je třeba zvážit jejich kontext a podložit je relevantními zdroji.
Autorka správně poukazuje na skutečnost, že strach z nedokonalosti může být velkou překážkou pro kreativitu. Tento názor podporuje mnoho studií a psychologických výzkumů. Carol Dweck, profesorka psychologie na Stanford University, ve své práci “Mindset: The New Psychology of Success” zdůrazňuje, že zaměření na proces a učení se z chyb, spíše než na bezchybný výsledek, vede k většímu rozvoji a úspěchu. Lidé s “růstovým myšlením” (growth mindset) vnímají neúspěch jako příležitost k růstu, nikoli jako důkaz neschopnosti. [Dweck, C. S. (2006). Mindset: The new psychology of success. Random House.]
Myšlenka autenticity jako klíčového prvku umění v době umělé inteligence je také relevantní. S rostoucí schopností AI generovat technicky dokonalá díla se originalita a osobní vklad umělce stávají cennějšími. Poukazuje to na fakt, že lidé si cení umění, které je s nimi emočně spojené a které odráží lidskou zkušenost.
Závěrem lze říci, že přednáška Liv Kemmsies o významu “špatného” umění je inspirativní a podněcuje k zamyšlení nad motivací, autenticitou a strachem z nedokonalosti v tvůrčím procesu. Klíčové argumenty jsou podloženy relevantními studiemi a názory odborníků, které se zabývají psychologií kreativity a rozvojem osobního potenciálu.
