Zákon odloučení

📊 Souhrn

Sofia Ayvatoğlu ve své přednášce představuje koncept zákona odloučení jako cestu k nalezení vnitřního klidu a štěstí. Vysvětluje, že odloučení neznamená rezignaci, ale spíše schopnost pečovat o věci a usilovat o cíle bez chorobné závislosti na výsledku. Klíčem je podle ní uvolnit sevření a dovolit životu, aby se odvíjel přirozeně. Autorka zdůrazňuje škodlivost vysokých očekávání, která často vedou k zklamání a neschopnosti vyrovnat se s neúspěchem. Místo neustálého “honění se” doporučuje zaujmout postoj “přitahování” a otevřít se tomu, co nám život přináší.

V osobní rovině se Sofia dělí o své zkušenosti s toxickými vztahy a přehnanými očekáváními, která ji připravovala o klid a energii. Uvědomila si, že je důležité upřednostnit sebe a své blaho před udržením situací, které jí škodí. Praktické kroky k odloučení zahrnují: uvědomění si svých pocitů bez odsuzování, zaměření se na “co” chceme dosáhnout spíše než na “jak” se k tomu dostaneme, propojení se s přítomností a smíření se s nejistotou. Důležité je také uvědomit si, že nejsme definováni našimi výsledky, ale našimi úmysly a snahou o růst.

📝 Přepis

Omlouvám se za zpoždění. Ráda bych se vás na začátek zeptala: Měli jste někdy něco, na čem vám opravdu záleželo a co vás zcela pohltilo? Nemohli jste spát, neustále jste o tom přemýšleli. Možná jste pořád kontrolovali telefon a donekonečna obnovovali svoje myšlenky, protože co když, co když ta osoba odejde? Co když je to jediná šance? Znám to a měla jsem pocit, že pokud nedám do toho všechno, co mám, tak všechno ztratím. Ale pravda je, že čím pevněji něco držíme, tím spíš se to rozbije. A vězte, že odpoutání se není slabost, ale moudrost.

O tom je zákon odloučení. Znamená to, že se o věci můžete starat, aniž byste se na ni upínali.

Co je zákon odloučení?

Znamená to vzdát se? Ne, samozřejmě že ne. Možná to kvůli tomu názvu zní pasivně. Znamená to, že se o věci můžete starat, můžete je milovat, můžete se o ně snažit, ale nezničíte se v tom procesu. Můžete se o věci hluboce starat, aniž byste museli kontrolovat, jak se stanou, kdy se stanou, nebo od koho přijdou. Nemůžete se upínat na výsledky, protože se musíme zbavit některých očekávání, která v životě máme. Někdy máme velká očekávání sami od sebe. A když jich nedosáhneme, jsme zklamaní. A nikdo nám neřekne, jak zklamání přežít. Jak se odpoutat?

Když jsme vyrůstali, vždycky nám říkali, ať jdeme za svými sny, za láskou, za tím, co chceme nejvíc. Nikdy nepřestávejte tlačit, být posedlí, kontrolovat, dřít. Ale nikdo nám neřekne, jak moc vyčerpávající to je. A když se setkáme se zklamáním, nikdo nám neřekne, jak to přežít, protože zklamání v našich životech vždycky bude. Nejde mu uniknout. Je to jediný způsob, jak růst.

Jak se s ním vyrovnat? Myslím, že prvním krokem je přestat mít od sebe vysoká očekávání a možná se přestat honit a začít přitahovat. A když se přestaneme tak křečovitě držet, konečně budeme mít otevřené ruce, abychom mohli přijmout to, co je nám souzeno, to, co pro nás život připravil. A nebudeme nutit něco jiného. Nebudeme se snažit život uškrtit do tvaru, který mu není vlastní. Možná má jít po vlnovce. Nechte ho jít po vlnovce. Nesnažte se ho uškrtit do přímky, protože tím zničíte jen sami sebe a jen vám to ztíží život.

Osobní zkušenost

Mám za sebou spoustu toxických přátelství a některé lidi jsem měla opravdu ráda. Ale vždycky jsem si říkala, že ji znám už moc dlouho. Máme příliš mnoho společných přátel. Nemá smysl to ukončovat. Ale nepřinášelo mi to klid. Žralo mě to zevnitř. Ale nevěděla jsem, jak se odpoutat. Měla jsem i špatné vztahy, které mi taky nepřinášely klid. Jen mě stresovaly a znepokojovaly. Nemohla jsem se soustředit na práci. A jednoho dne jsem se rozhodla, že s tím přestanu. Ne proto, že by mi na nich nezáleželo, ale proto, že jsem se měla příliš ráda na to, abych takhle dál trpěla. Rozhodla jsem se, že se chci soustředit na sebe a ne na věci, které mi nejsou souzeny. Když jsem se zbavila všech těch očekávání, jak by měl život vypadat, konečně jsem si dovolila nechat život, ať mě vede po cestě, po které mám jít.

Co to znamená v praxi?

To, co odloučení opravdu znamená, je, že budete sami se sebou v klidu, ať už je výsledek jakýkoli. Když jdete na zkoušku, pravděpodobně si říkáte, chci stovku, chci aspoň devadesát. Ale když dostanete horší známku, jste smutní a zklamaní. A někdy to lidi vzdají. V tu chvíli si řeknou, že už to nechtějí zažít. Nechtějí riskovat zklamání. A tomu se právě říká odloučení. Musíte se zbavit těchto očekávání, protože jinak budete prožívat špatné chvíle. Neustále budete smutní a úzkostliví. Co musíte udělat – odpoutat se a vytvořit si prostor. Prostor pro klid.

Jak to udělat?

Snadněji se to řekne, než udělá. To není jednoduchý proces. Ale existuje několik kroků, které vám tento proces usnadní.

• Uvědomění bez odsuzování: Musíte si být vědomi. Řekněme, že máte přítele, který vás pětkrát podvedl, ale nemůžete se odpoutat. Budete se za to stydět. Proč to nedokážu? Proč se nemůžu odpoutat? Vždyť by to mělo být snadné, když mě podvedl. Nestydte se. Buďte zvědaví, proč je tak těžké ho nechat jít. Proč se ho stále tak křečovitě držím? Možná jsou za tím nějaké skryté důvody, jako je úzkost nebo přesvědčení, že mám hodnotu jen tehdy, když je někdo vedle mě. Musíte se dostat ke kořeni problému a to nemůžete, pokud se za ten problém stydíte.

• Zaměřte se na “co” a ne na “jak”: Můžete snít o čisté lásce. Ale neměli byste se soustředit na to, jak k vám přijde. Nemůžete říct, že to musí být hnědovlasý muž vysoký metr osmdesát. Musíte se soustředit na to, co vlastně chcete. Musíte si ujasnit své záměry a zbavit se posedlosti cestou, protože věřte mi, co vám je souzeno, si vás najde. Nemůžete to minout, pokud se nesoustředíte na něco, co vám není souzeno.

• Spojte se s přítomností: Většina lpění pramení z úzkosti ohledně budoucnosti. Pokud neustále přemýšlíte o tom, jak to dopadne, tak si řeknete třeba, že když jste měli špatný vztah, tak si myslíte, že s vámi bude jednat stejně i ten příští. Nebo když jste měli špatnou zkoušku, tak si myslíte, že i ta další dopadne špatně. Musíte s tím přestat, protože všechno je nový začátek. Nic není stejné. Všechno je to způsob, jak růst.

• Smiřte se s nevědomostí: Řekněme, že se hlásíte na univerzitu. Měli jste skvělý životopis, výborné známky. Byli jste na zkoušce a myslíte si, že ji uděláte. Ale samozřejmě nevíte dopředu, jestli vás univerzita přijme. A jste úzkostliví. Jaký má smysl být v tu chvíli úzkostlivý? Už jste udělali všechno, co jste mohli. Už na tom nemůžete nic změnit. Úzkost vám nic nepřinese. Buďte v klidu. Řekněte si: “Ať se stane cokoliv, smířím se s výsledkem, protože jsem udělal/a, co jsem musel/a.” Vím, co jsem udělal/a. Vím, že jsem se snažil/a. Záleží na vašich úmyslech, vašem růstu. Ne na výsledcích. Výsledky nebudou vždycky dobré a musíme to přijmout.

Myslím, že někteří z vás se teď na něco upínají. A to, co vám chci říct, je, že se musíme odpoutat. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je na to čas. To je všechno. Děkuji.

🔍 Kritické zhodnocení

Přednáška Sofie Ayvatoğlu nabízí zajímavý pohled na zákon odloučení jako na cestu k většímu štěstí a spokojenosti. Její myšlenky jsou v souladu s principy mindfulness a akceptace, které jsou široce doporučovány v oblasti psychologie a osobního rozvoje. Například, Jon Kabat-Zinn, zakladatel programu snižování stresu pomocí mindfulness (MBSR), zdůrazňuje důležitost přijetí přítomného okamžiku bez posuzování a snahy o kontrolu (Kabat-Zinn, 2003).

Nicméně, je důležité si uvědomit, že úplné odloučení od výsledků není vždy žádoucí ani možné. V některých situacích, jako je dosahování profesních cílů nebo péče o blízké, je angažovanost a snaha o ovlivnění výsledků nezbytná. Klíčem je najít rovnováhu mezi snahou a přijetím, mezi kontrolou a odevzdáním se proudu života.

Koncept “přitahování” namísto “honění se” může být pro někoho kontroverzní. Zatímco pasivní čekání na to, co nám život přinese, nemusí být efektivní strategií, aktivní vytváření příležitostí a otevřenost novým možnostem může vést k lepším výsledkům než neustálé usilování o něco, co nám není určeno. Důležité je rozlišovat mezi zdravou ambicí a úzkostlivou posedlostí.

Závěrem lze říci, že přednáška Sofie Ayvatoğlu nabízí cenné podněty k zamyšlení nad naším vztahem k očekáváním a kontrole. Aplikace principů odloučení může vést k většímu vnitřnímu klidu a spokojenosti. Nicméně, je důležité přistupovat k tomuto konceptu s rozvahou a nalézt individuální rovnováhu mezi snahou a přijetím.

Zdroj:

• Kabat-Zinn, J. (2003). Mindfulness-Based Interventions in Context: Past, Present, and Future. Clinical Psychology: Science and Practice, 10(2), 144-156.

Odkaz na originální video