Ztratila fyzika směr?
📊 Souhrn
Joseph Davidson ve své přednášce kritizuje současný stav fyziky, která podle něj ztratila směr kvůli přílišnému zaměření na literalismus a scientismus. Tvrdí, že fyzika by se měla méně soustředit na vytváření dokonalých modelů reality a více na intuitivní porozumění světu. Davidson zdůrazňuje, že věda by neměla usilovat o doslovný popis reality, ale spíše o vytváření modelů, které nám pomohou porozumět a předvídat události. Kritizuje nekritické přijímání vědeckého konsenzu a zdůrazňuje, že pokrok ve vědě často pramení z překračování zavedených norem.
Davidson navrhuje, aby se fyzika inspirovala metafyzikou, která se snaží pochopit podstatu reality skrze logicky rigorózní popisy. Vidí řešení v zavedení role “filozofa-fyzika,” který by kombinoval fyzikální znalosti s metafyzickým myšlením. Tento odborník by pomohl fyzikům interpretovat svá zjištění a odvrátit se od literalistického pojetí vědy. Davidson věří, že takový přístup by nejen obnovil pokrok ve fyzice, ale také posílil hodnotu filozofie a jejího přínosu pro vědecké poznání.
📝 Přepis
Fyzika se podle mě stala dezorientovanou. Fyzika je filozoficky zmatená. Zatímco fyzici jsou velmi dobří v řešení fyzikálních problémů, fyzici mají tendenci nevidět širší obraz toho, co ve fyzice skutečně děláme, o čem vědecké podnikání skutečně je a jaký je konečný cíl fyziky. Fyzici mají tendenci vidět konečný cíl jako pokus vytvořit jakousi grandiózní sjednocenou teorii všeho, jako doslovný popis reality, na rozdíl od intuitivního porozumění realitě. Nesnažíme se vytvářet dokonalé modely reality, abychom pronikli do tohoto objektivního světa a získali z něj doslovné pravdy. Spíše se snažíme vytvářet intuitivní porozumění. Stejným způsobem, jako je mapa zjednodušená, abstraktní reprezentace území, která je vhodná k použití a umožňuje nám to. Můžeme se podívat na mapu, můžeme ji prozkoumat, použít ji k navigaci ve světě a pochopení toho, jaký svět je. Fyzika nám nabízí modely, které můžeme použít k pochopení toho, jaký svět je, které mají prediktivní schopnost, takže můžeme předvídat, co se ve světě stane. To není totéž jako dokonalé nebo doslovné zachycení reality. Není to totéž jako poskytování pravdy. Spíše poskytuje porozumění.
Fyzika se bohužel posunula směrem k tomuto literalismu, kde se snažíme… No, řekl bych, že jsme byli téměř infikováni kulturní ideologií. Můžeme to nazvat scientismus. Scientismus je ideologie, která do jisté míry charakterizuje vztah společnosti k vědecké ortodoxii. Odráží se v tom, když stavíme vědu na piedestal a máme možná příliš velkou důvěru v to, co věda nabízí, nebo ji bereme doslovněji, než bychom možná měli. To vychází z této epistemické pozice, že věda je vším, alfou a omegou, svatým grálem poznání. Že pokud nějaká myšlenka není vědecky ověřena, je to v nejlepším případě jen tvůj názor. Existují některé ústřední principy scientismu. Toto heslo “jen věř vědě”, nebo ještě hůře, “věř mi, já jsem vědec”. To jsou fráze, které se objevují pokaždé, když vláda nějakým způsobem překračuje hranice do autoritářství nebo se nějaká korporace snaží vydělat miliardy. Měli bychom být velmi skeptičtí a podezíraví vůči subjektům, které taková prohlášení činí. Myslím, že jde o zneužívání vědy.
Častěji bychom se měli řídit fyzikem Fabianem Pelussonem, který řekl: “Nevěřte mi, jsem vědec.”
Vědecký konsenzus je dalším principem, který stojí za zvážení. Je to myšlenka, že bychom měli dogmaticky následovat to, co je vědecký konsenzus v dané otázce, a to i přesto, že každý velký vědecký pokrok nebo změna paradigmatu byla krokem mimo konsenzus, krokem proti statu quo. Jako když Koperník nabídl svůj heliocentrický model vesmíru, šel proti tehdejší ortodoxii. Podobně, když Isaac Newton navrhl své mystické neviditelné síly gravitace, šel proti tehdejšímu konsenzu. A pak s relativitou Einstein šel proti Newtonovi, který se do té doby stal novým konsenzem. Člověk by si myslel, že vzhledem k tomu, že většina hlavních vědeckých teorií v historii se ukázala být ne tak moc špatná, ale nahrazena vylepšenými, bychom měli menší jistotu ohledně naší současné sady. Ale možná je to trochu pesimistické.
Literalismus je jádrem problému, myšlenka, kterou jsme již naznačili, že věda nabízí doslovný popis světa, spíše než narativ nebo způsob, jak porozumět světu. Mezi alternativními narativy se věda nesnaží nabídnout doslovný popis světa. Dva klíčové cíle vědy jsou, no, existují dvojí cíle. Existuje cíl inovace. V poetických termínech tomu můžeme říkat ovládnutí fyzického. To je cíl, nabízet užitečné technologie a vynálezy, které zlepšují kvalitu našeho života. A z Einsteinovy teorie relativity máme satelity GPS, které jsou pro mě užitečné, protože se neumím orientovat na parkovišti. A pak máme vysvětlující cíl. To má existenční podtext. Můžeme použít vědu k vysvětlení, co je tento svět, co jsme my, jak do něj zapadáme, a to nás ujišťuje v našich existenčních obavách. Pro obojí je intuice nedotknutelná. Je nejdůležitější. Aby bylo vysvětlení cenné, musí být intuitivní, pokud je srozumitelné nebo stravitelné. Aby vědec inovoval, musí vykročit ze známého do neznámého. A aby to dokázal, musí vědět, co předcházelo, musí vystoupit ze známého a musí mít intuitivní pochopení. Ve skutečnosti bych tvrdil, že pro funkci vědy, pokud jde o dosahování těchto dvou cílů, máme tendenci hodnotit intuici a intuitivní interpretace jakéhokoli daného fyzikálního jevu více než doslovnější.
🔍 Kritické zhodnocení
Davidsonova argumentace je zajímavá, ale je třeba ji zasadit do širšího kontextu filozofie vědy. Myšlenka, že fyzika by se měla více zaměřit na intuitivní porozumění a méně na doslovný popis reality, rezonuje s kritickými pohledy na vědecký realismus.
Argument, že vědecký konsenzus by neměl být nekriticky přijímán, je v souladu s pracemi filozofa vědy Paula Feyerabenda, který argumentoval proti dogmatickému lpění na vědeckých teoriích. Feyerabend ve své knize “Proti metodě” zdůrazňuje, že vědecký pokrok často vyžaduje zpochybňování zavedených norem a přijímání alternativních perspektiv. [Feyerabend, P. (1975). Against method. New Left Books.]
Myšlenka spojení fyziky a metafyziky je slibná, ale vyžaduje hlubší prozkoumání. Metafyzické rámce mohou poskytnout fyzikům nové nástroje pro interpretaci svých zjištění, ale je důležité, aby tyto rámce byly logicky konzistentní a empiricky relevantní a testovatelné. Propojení filozofie a fyziky je aktuálním tématem, které vyžaduje mezioborový dialog a spolupráci. [Ladyman, J., & Ross, D. (2007). Everything must go: Metaphysics naturalized. Oxford University Press.]
Jeho výzva k většímu důrazu na intuici a metafyziku ve fyzice může vést k novým pohledům a pokroku, ale je důležité, aby se fyzika neztratila v přílišné abstrakci a zůstala zakotvena v empirických datech a pozorování.
